MILOŠ DODO DOLEŽAL - My Little World

Vždy si u podobných alb říkám, jak by se vyvíjela kariéra takovému Radimu Hladíkovi, Michalu Pavlíčkovi a právě kupříkladu Miloši Dodo Doležalovi, kdyby se nenarodili v Československu, ale ve Velké Británii. Jsou to sice spekulace, ale člověk nemusí být zrovna jasnovidec, aby si dal dohromady, že zdejší "guitar heroes" jsou až trestuhodně přehlíženi a "kulturní fronta" si jich všímá, jen když se dají do holportu s někým mediálně zajímavějším. A přitom existují taková silná alba, jako tomu bylo a je v případě "My Little World", která jsou nad nejpevnější argument. Dodo na své první instrumentální desce poskládal vlivy tehdejších pionýrů kytarových instrumentálek, přičemž na prvním místě musíme zmínit Joea Satrianiho, ale promíchal je i s metalovým extraktem tehdejšího VITACITU. Právě v ostřejších skladbách ("Wild Roulette", To Escape For Life", clash With Devil") je jeho vlastní rukopis nejčitelnější, což však neznamená, že by mu hard rock nešel od ruky. Kdepak, i v těchto kouscích se vinou nosné melodické linky, v jejichž záhybech číhají technické chytáky, na nichž by si instrumentálně méně zdatný hráč uhnal ostudu. V tomto ohledu je třeba zmínit i další spolupachatele - baskytaristu Luďka Adámka a bubeníky Ivana Poláka a Alana Reisicha (ten právě udává rytmus v metalových věcech). K původní desce jsou ještě připojeny dva bonusy, a sice "Windy Day" a "Coffee with Jimi". V druhém případě je zcela jasné, o kterého Jimiho jde, a tak nezbývá než doufat, že se k reedici "My Little World" (tentokrát i s plnohodnotným bookletem) časem připojí i Doležalova pocta Jimimu Hendrixovi z roku 1997. Byla by totiž věčná škoda, aby se na všechny tyto desky v kontextu vývoje československé a české scény zcela zapomnělo.

Autor Jan Kozák