PLEXIS - Půlnoční rebel

Mezi zásadní československá alba přelomového roku 1990 bezesporu patří debutová deska PLEXIS. První řadová zpověď pankáčů vedených Sidem Hoškem překvapivě nezněla v době svého vydání, a tím méně dnes, jako čistokrevný punk. Hardrocková budoucnost kapely byla před třiceti lety ještě v nedohlednu, přesto tvrdě rockové střípky na desce najdeme, samotná titulní píseň jest tvrzení nejlepším důkazem. Pokud ovšem půjdeme čistě po atmosféře a nevyřčených emocích jednotlivých muzikantů, album je punkové až na půdu. Složitější struktury skladeb ovšem načechraly materiál a odfoukly prvoplánovost. S odstupem času je zajímavé sledovat odlišné skladatelské přístupy jednotlivých členů. Zatímco Áda Vitáček psal písničky spíše v ranku alternativního rocku, Sid Hošek ční nad ostatními svou punkovou nekompromisností. Johny Jukl se nachází druhdy zhruba někde uprostřed. Ačkoliv „Půlnoční rebel“ byl pro PLEXIS první opravdovou zkušeností se studiovou prací, z alba pochází hned několik hitů, které přežily až do dnešních dnů a současných playlistů Hoškova gangu. Původních čtrnáct písniček na rozšířeném vydání doplňují tři fláky, které vyšly na kompilaci „Rebelie Punk’n’Oi!”. Po hlavním chodu tak může v rozšířené edici posluchač porovnat původní verze skladeb s jejich upravenějšími sestrami. Nový mastering od Doda je záležitost sama pro sebe, je precizní tam, kde člověk čeká gruntování, přitom negumuje ducha doby. Jeho velkou reminiscenci přináší booklet nového vydání. Tvoří ho dvě dominanty – dobové fotky z proma i live, a pak také vzpomínky na éru „Půlnočního rebela“ včetně společného turné kapely s LUCIÍ. Kromě Pavla Brože přidávají k dobru svoje slova všichni tehdejší členové kapely, návdavkem pak velké postavy české rockové a metalové scény, včetně Lou Fanánka Hagena, Petra Jandy nebo Viléma Čoka. „Půlnoční rebel“ jednoduše nikdy nezemřel, vrací se vždy, když se večer láme v noc, a krouží neviděn ulicemi. Zdeněk Pospíšil