
To, že indicie týkající se nového počinu moravských černo-gotiků ASTRAL – návrat po dvaceti letech, zpěv v latině, stylový příslib silné atmosféry, tajemný název – zavání majestátností, je věc jedna. To, že ASTRAL svůj comeback pojali víc než skromně a decentně, je věc druhá. Mezi těmito dvěma póly není propast zas tak hluboká, aby se nedala zdárně překonat. Jenže to by čistý hlas s jakýmsi kazatelským podtónem musel mít daleko víc charismatu a přesvědčivosti, v dialozích mezi ním a kontrastním chropotem by to muselo mnohem víc jiskřit, atmosféra by vás musela pohltit a ne jen šolíchat, pnutí mezi agresivnějšími blackovými a tajemnějšími gotickými pasážemi by mělo být vyhrocené k prasknutí a ne spolu vytvářet spokojený partnerský svazek, jehož hrany jsou dávno obroušeny společným letitým soužením. Jako poslední záchrana zbývají melodie, kterými se lze nechat étericky unášet a kolíbat. Alespoň v první polovině desky, v té druhé už jsou úplně všechny karty dávno na stole. Inu, z písku a pomocí dětských bábovek katedrálu nepostavíš. Možná na „Koán“ jen koukám ze špatné dimenze, ale u ASTRAL nenacházím v osmičce skladeb jediný zásadnější drápek, který by měl tendence posluchače zachytit, přitáhnout a udržet.
Jsi vlk, anebo prase, ptají se FAUSTOVY HRAČKY
Pekelný projekt FAUSTOVY HRAČKY, jehož zlověstné tóny se postupně derou na zemský povrch skulinkami ve skalách Železných hor, vydává další singl. Skladba, která si vezme na paškál svědomí každého z nás, se jmenuje „Vlci a...
číst dále