Osmdesátky jak ze žurnálu. Osmička skladeb, které na svém druhém albu „Příběhy“ nabízí kutnohorští TORRAX, se drží mustru ze zlatého stylového období velice pevně a důsledně. Ale tím, že v tom až na výjimky není žádná křeč, zní tahle deska svěže a přitažlivě. Rychlé kytary, pulzující rytmika, povedené melodie, přímočarost, šťavnatý ječák, čeština, která neškobrtá. Tam, kde se TORRAX neohlížejí na nic, na nikoho, a přitom pádí jak o život, tam jim to sedí nejvíc. Výbušná adrenalinovka „Noční můra“, u které se hrozně dobře vzpomíná na MORAVSKÉHO ANDĚLA, či titulní skladba mají naprosto strhující drajv a ideálně vypointovaný refrén, aby se v závitech chytly nejen na první dobrou, ale i na dlouhou dobu. Kapele v těchto intencích funguje i sázka na atmosféru, o čemž dokonale vypovídá potemnělá „Nech je vzplát“. Ve chvíli, kdy se ponoří do hutnějšího heavíkového aromatu, se však z jejího kouzla začne vytrácet to zásadní – těžkopádně říkankový „Černobyl“, stejně jako podobně laděné „Stíny“ sice nepostrádají důraz, ale švih, živelnost a přesvědčivost jsou pryč a TORRAX poněkud ztuctovatí. Jedno jim však nejde upřít – odkaz zlatých power a heavy časů uchopili velmi schopně a sebevědomě. Proto budou „Příběhy“ příznivcům tohoto období spolehlivě chutnat.
Jan Moravec ****1/2