DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva

Existuje pracovitější domácí kapela než DARK GAMBALLE? Sotva. Kvinteto, jež vloni oslavilo úctyhodných třicet let na scéně, chrlí nový materiál s železnou pravidelností každé dva roky, jen v několika málo případech se perioda o rok protáhla. Všehovšudy čtrnáct studiových alb včetně zbrusu nového počinu s deseti písněmi. Obdivuhodná produktivita však měla v poslední dekádě za následek lehké kreativní vyčerpání – jako by sestava až příliš často vařila podle téhož receptu. Na novince se konečně přestalo přešlapovat na místě a vykročilo se rozhodně vpřed. Osobitý crossover je na „Romanci panenky a kladiva“ rozkročený mnohem víc do šířky a deklarovaný cíl kapely „rozevřít pomyslné nůžky mezi lyrickou něhou a valivou hutností buldozeru“ byl beze zbytku naplněn. Co bylo dosud hrubé, je ještě hrubší, to když se v prvních dvou skladbách drsnost Desedova vokálu dostává až někam na úroveň jeho dalšího, mnohem tvrdšího projektu TRNY & ŽILETKY. Až takto syrově se zpěvák dlouho neprojevil. Podobně se v ukázkovém kontrastu rozbujely i dřívější náznaky poetiky. V závěrečném tandemu skladeb „Vezme si tě voda“ a „Zánik armády ticha“ jsou slyšet lyrické momenty, za které by se nemuseli stydět ani domácí alternativci PRIESSNITZ. Beze změny pak zůstalo nadání kapely psát chytlavé a zapamatovatelné refrény. Čím byly v minulosti hitovky „Žárovkář“, „Mixér“, „Svět za dekou“ nebo „Kapky“, jsou na novince „Protipóly“, bez debat hitovka na první dobrou. A spolu s tím další důkaz, že i na téma láska lze napsat srozumitelný, avšak patosu vzdálený text. DARK GAMBALLE se v roce 2021 nesnaží vymýšlet perpetuum mobile. Jejich perpetuum gamballe ale funguje stále spolehlivě. Petr „Ape“ Adámek