STÍNY PLAMENŮ - Jediný poskvrněný přítok

Smrad z čistírny odpadních vod stoupá k nebi. Pán z čistírny se ale chechtá. Pod jeho nohama běhají potkani, jeho zvířata nejmilejší a z rádia v jeho páchnoucím kamrlíku burácí STÍNY PLAMENŮ. Dokáže si někdo představit méně pohostinné prostředí i méně pohostinnou hudbu, opěvující podzemní život v kanalizačních stokách pod Plzní? Lord Morbivod byl vždy plzeňský patriot, ať už se jedná o škodováckého dělníka Umbrtku nebo o Pána z čistírny, který o sobě dává znovu vědět. Je hlavní postavou STÍNŮ PLAMENŮ, výplod Morbivodovy fantazie a tím, kdo vypráví příhody z plzeňské kanalizační sítě s dávkou nadsázky a špetkou protináboženského postoje. Kolem něho se točí nový příběh této kapely „Jediný poskrvněný přítok“. A jak je čistírenský pán symbolický pro lyrickou složku STÍNŮ PLAMENŮ, tak je stejně charakteristický i zvuk jejich nového alba. Definovaný už před lety, na dvacet let starém debutu „Ve špíně je pravda“.

Lord Morbivod a jeho družina zachovávají STÍNŮM PLAMENŮ typickou tvář. Tahle kapela neexperimentuje. „Jediný poskvrněný přítok“ je syrovou flákotou black metalu typicky norského střihu. Vichřičné poryvy kytar ve stylu Immortal, kulometné bicí jak z díly páně Hellhammera (MAYHEM) a Morbivodův charismatický, slušně srozumitelný krákor, to jsou typické znaky desky, jež se zdá býti divočejší než některá předchozí alba. Oosmero skladeb se povětšinou žene vpřed ultrarychlým tempem, zřídka proťatým pomalejšími pasážemi. Ty skladbám dodávají větší pestrost, ovšem mohou zeslabit sílu vichřice. Ta nastoupí zcela nečekaně a v úvodní „Klenot bodá do nebes“ má takřka devastující charakter, kapela jede na plný plyn a vzdává hold severským vzorům. Nebýt českých textů, mohli by STÍNY PLAMENŮ být naprosto charakteristickou kapelou norské blackmetalové vlny devadesátých let. I sám Euronymous by měl z jejich odporných textů radost…

„…v Plzni na Nových Zvradlech, udržte své nádrže ve špíně
v Plzni na Nových Zvradlech, páteří světa je ČOV
v Plzni na Nových Zvradlech, plujeme dál za podsvětním snem
v Plzni na Nových Zvradlech, pokrývá moudrost plamenná krev
až přijde den, zvednu nad vaše zraky, dějiny bojů proti bohu a hlavně řád…“

“Zával šedých spisů“ je nejvýraznější skladba, jelikož zmírňuje ďábelské tempo a sází více na houpavý rytmus, podobně jako z části závěrečná „Vojenský přístup“, kterou je možno považovat za nejčlenitější a výrazově nejpestřejší položku alba. Zurčivé kytary sice skladbu uvedou do blackmetalového transu, ale nouze není ani o rozmanitou hru bicích, ani o epické části. Závěr alba tak stojí v protikladu vůči většině ostatních skladeb. „Požár srdce“, „Rozdrtit prsty vinným“ nebo protináboženská agitace „Nepleťte si víru s náboženstvím“ jsou v prvé řadě věci natlakované zběsilým útokem, v nichž občas zaniká i Morbivodův zpěv. Kvůli nim může deska působit spíše jednotvárným dojmem, neboť kapela rezignuje na jakékoliv zvukové experimenty a vše drhne pěkně „po staru“. Ale o tom je nejtypičtější severský black metal je a STÍNY PLAMENŮ se vždy prezentovali jako typicky blacková kapela. Žádné překvapení se nekoná a proto je „Jediný poskrvněný přítok“ určen pouze fanouškům a znalcům kapely.

Jestliže máte STÍNY PLAMENŮ rádi, neváhejte, „Jediný poskrvněný přítok“ bude deska právě pro vás. Je útočnější, bestiálnější a zuřivější než minulá nahrávka „Záře zápalných šňůr“, nicméně to je fakt, který fanouškům uškodit nemůže. Vkrádající se jednotvárnost však trochu ano.

Facebook STÍNY PLAMENŮ
Autor: Dictyophor
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN