STÍNY PLAMENŮ - Jediný poskvrněný přítok

Stíny plamenů po pouhém roce a půl opět dopadly na vlhké stěny plzeňské kanalizační stoky. Jinými slovy, západočeská blacková stálice STÍNY PLAMENŮ bere posluchače již na desátý dlouhotrvající exkurz do spletence zatuchlých chodeb, kde vládne kult čistírenského božstva. Nevěřící smrtelníci, kráčející spořádaně po chodnících průmyslové metropole, nemají ani zdání, jaké černé litanie se nesou vodovodním komplexem šachet a skruží hluboko pod jejich šlépějemi. Lord Morbivod vždy disponoval unikátním básnickým střevem a bujnou fantazií. Jeho schopnost budovat mytologie s promyšleným pozadím, tvořit v textech postavy a světy s vlastními zákonitostmi nebo se zcela vážnou tváří mystifikovat lid postrádající představivost je velmi sympatická, ať už se jedná o SP nebo další jeho projekt UMBRTKA. Neméně příjemné jsou však pro ucho blackového staromilce i jeho letité kytarové postupy. „Jediný poskvrněný přítok“ tak dělá dojem desky, která by s klidem zapadla do temného švédského mobiliáře druhé poloviny devadesátých let. Urputná riffová sekaná v „Rozdrtit prsty vinným“ plynule přechází v harmonickou kaskádu špinavých odpadních vod. Agresivně smýkající plochy v „Nepleťte si víru s náboženstvím“ zahájí nevybíravou genocidu malověrných. Proud zurčících strun v druhé polovině „Vojenského přístupu“ znamená zase totální výplach zanesené sluchové trubice. Skladby nakopávají neutuchající nátlakové klepanice a zvuk rytmického bubnu Lorda Sheafraidha evokuje střelbu ostrými náboji na živý terč. Takto věrně původní žánrová pravidla dnes nectí snad už ani samotní severští protagonisté DARK FUNERAL, kteří byli jasným inspiračním předobrazem. STÍNY PLAMENŮ tak představují jediný neposkvrněný přítok archaických blackmetalových postupů až do trubek vašich domácností. Ondrowik Šmilauer