THE DRAIN - Old Big Bad, New Big Good

Špinavé kytarové garážovky u nás prostě umíme. Těch kvalitních se poslední roky vyrojilo nemálo: za zmínku stojí minimálně cenou Anděl ocenění THE ATAVISTS, dále ARROGANT TWINS, BLACK HOLES, THE COMPLICATION, DEAF HEART, CIGARETTE SYNDROME a nepochybně také THE DRAIN. Pražské kvarteto se (nejen) na domácí scéně pohybuje skoro patnáct let a aktuální dílo „Old Big Bad, New Big Good“ je jejich čtvrtým dlouhohrajícím počinem. Své zanícené glamrockové/rock’n’rollové cítění a také vysoké ambice prokázali už na předchozím opusu „Bangolia“ (2016), na němž se spojili se zvukovým inženýrem a producentem Gregem Gordonem (SLIPKNOT, SYSTEM OF A DOWN, GHOST). Nešlo však jen o zhýralé využití velkého jména – kapela svým umem skutečně přesahuje hranice naší země. Se světovou produkcí drží krok zvukově, nasazením, důrazem na detail (například v aranžích) i celkovou autenticitou. Frontman Daniel Šubrt je za mikrofonem uvěřitelný, přirozený, sebejistý ve frázování a tak akorát přidrzlý. Mnoho z toho jistě odkoukal, z velké části jde čistě o jeho talent. Projev THE DRAIN koření v hlučných kytarovkách 90. let, ale je zřejmé, že kapele visí ve zkušebně kalendář s letopočtem 2021 – počin „Old Big Bad, New Big Good“ není zašlé retro, ale spíš novodobé pojetí starých ozkoušených pořádků s dominantním rovným rytmem, rockovou hrubostí i lehkými experimenty. Kapela se dle svých vlastních slov prostřednictvím alba loučí s „velkým špatným a vítají velké dobré“. Může to znamenat cokoliv. Překonání tragického úmrtí bývalého basáka Přemka Černíka před pěti lety, ironický odkaz na již zlidovělou hlášku televizní věštkyně Jolandy anebo něco úplně jiného, což bude ta nejpravděpodobnější varianta. Každopádně ono „velké dobré“ mají z lisovny právě v ruce, teď už jen zbývá dostat ho k lidem. Petr „Ape“ Adámek