Termín jebat – myšleno jebat mentálně – je důvěrně známý všem, kdo si odsloužili dvouletý trest za dovršení plnoletosti v káznici zvané ČSLA (Československá lidová armáda). Právě zde si v druhé polovině osmdesátých let vypiplal autor rukopis tohoto románu, který si následně poležel nějakých třicet let kdesi na půdě. Ne že by zde uzrál, ale uzrála doba kolem. Myslím si, že román vychází v ideální čas, aby starším připomenul (a mladším nastínil) bizarní zatuchlou minulost, ke které jsme v posledních několika letech nevědomky opět směřovali. Příběh – a nebojte, vyvaruji se spoilerů – knihy v sobě kombinuje dva světy. Svět zkorumpovaného systému made in SSSR a s ním „vyjebávající“ svět metalové kultury, kterou reprezentují (nejen) členové nakopnuté ambiciózní pražské sebranky HELLRAZÖR. Meritum zběsilého příběhu je pak právě v tom, jak v sobě děj tyto dva naprosto odlišné světy spojuje. Svým způsobem se zde nejedná jen o akční literární spektákl, ale i společensky-politické science fiction říznuté akčními přesdržkovými scénami, komickým mafiánstvím a nadto dokonalými znalostmi dobových reálií a (na dobu vzniku) i erudovaným přehledem dění ve světě tzv. západní těžkotonážní kultury. Čtenáři tak knížka mimo samotný příběh nabídne i dějepisný a místopisný výklad a nejednu zajímavost právě ze světa heavy metalu. A jako bonus přidá vypiplané jazykové eskapády v němčině, angličtině i v nářečích – plzeňským počínaje a „hatmatilkou z východomaďarského nářečí a šarišsko-rusínských dialektů a kriminálnickou hantýrkou“ konče. To, že rukopis vznikal v pakárně (rozuměj na vojně), kde čas plyne zcela mimo běžně uznávané fyzikální zákony, se odrazilo dle mého soudu až v přespřílišných detailech, délce dialogů a množství postav. Ovšem na druhou stranu, skoro každá postava, ať už kladná, nebo ten největší všivák či primitiv, je s láskou (odporem nebo cynismem) vypiplaná a s precizností švýcarského mistra hodináře zasazená do metalem zbytnělého dramatického dějového stroje.
Martin Hobrland