DOGA - Respekt

Statistika sice nuda je, ale v tohle případě není úplně nezanedbatelná. DOGA vstupuje do Kristových let, vydává své jedenácté album a dlouhá léta se počítá mezi velké tuzemské koncertní tutovky. Za téhle situace je bezpředmětné číhat na nějaké změny, či experimenty, DOGA prostě dělá to, co umí, co ví, že se od ní čeká, a o čem ví, že bude fungovat. Co na tom, že „Respekt“ je díky téhle konstelaci albem zcela na jistotu, od něhož lze očekávat hlavně to, že pár vydařených kousků se spolehlivě zahnízdí v koncertním playlistu (tipoval bych především na KABÁTEM načichlou úvodní „Dobrej chlap“, rozvážnější „Dá se říct“ s výborným Márdiho (VYPSANÁ FIXA) textem, či pohodovou motorkářskou rockovku „Route 66“). Díky tomu méně výrazné a slabší kousky, jejichž vrcholem je humpolácká dupačka „Big Lebowski“ s až nezvykle lacině šroubovaným textem, snadno a rychle v rámci alba zapadnou, aniž by to způsobilo nějaké vrásky. Jak říká frontman Izzy, jehož charakteristicky chraplavý hlas je i na téhle desce zásadním pilířem kapely - dobrá písnička musí mít dobrý text, dobrou melodii, zajímavý riff a musí lidi bavit. Kousků, které první tři body této definice splní, je na „Respektu“ docela dost, takže s naplněním čtvrtého bodu se dá celkem jasně počítat.

Facebook DOGA