
V.P.O.HO na něm nemají potřebu vymýšlet nic nového , to už dávno udělali jiní, ale jejich trochu těžkotonážní heavík s příměsí bigbítových příchutí má to podstatné – energii, řezavé riffy, solidní melodie, chytlavě vyřvatelné slogany, dobrá sóla i přesvědčivý projev. Tahle charakteristika se v podstatě týká celé kolekce, u které nevadí, že osmičku skladeb kapela natáhne skoro na třičtvrtě hodiny. Když máte co říct a dáte tomu patřičný drajv, tak ani fakt, že ve skladbách protaženějších víc, než bývá obvyklé, nehrajete na žádné složitosti, nemusí být příčinou jednotvárnosti, či vyčerpanosti. V.P.O.HO víc sluší akčnější a svižnější poloha, což ideálně deklarují důrazná sypačka „Tak už teda běž“ a podobně našlápnutá „“Svědomí“, s hodně povědomou citronovskou příchutí a nadupaným sólem (pokud se vám stýská po Standovi Hranickém, tak V.P.O.HO tenhle pocit příjemně rozjitří), ale i v houževnatější a valivější podobě to kapele dobře šlape – v robustní „Nechci dál“, či ve finálním buldozeru „Andělská křídla“, který se rozvine do nejpestřejší položky desky, cítíte, jak se na vás valí mohutná hudební masa, jež je však dostatečně prostupná a přehledná, aby V.P.O.HO neztratili svůj jasný tah na bránu.
Tak, jak nekomplikovaná je hudba V.P.O.HO, tak podobně jsou stavěné i texty, kapela se nesnaží o nějaká zásadní sdělení, ale v tomhle případě je rozhodující fakt, že klukům z toho leze velice soudržná, vstřebatelná a příjemně poslouchatelná muzika, ideální na festivaly, do auta, na jakékoliv chvíle, kdy máte chuť na přímočarý, zemitý, řízný a staromilský heavík, muzikantsky vyzrálý a podaný s bezprostřední chutí. Album na heavy metalovou pohodu.
Facebook V.P.O.HO
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN