PAČESS - Poupě

Je téměř trestuhodné, že se do Sparku dostalo květnové „Poupě“ od jihomoravského metalového úkazu PAČESS až v zimě. Zřejmě v tom bude hrát roli i odchod Jura Haríňa, duše vydavatelství Slovak Metal Army, do věčné backstage. Osobitá postava československé scény odešla od rozdělaného až příliš brzy. Leč suňme se k „Poupěti“, které si nevzalo svůj název ze stadia vývoje květu, nýbrž od příjmení významného českého sládka. Kytaristou a skladatelem Pačessem oblíbená tematika vaření piva a všelijakých procesů s ním spjatým, rozpracovaná na albu „Trapista“, se opět vrací do centra pozornosti. Mám rád nevšední texty nad rámec tisíckrát slyšených obratů a „Poupě“ už jen za tento přístup získává mé vřelé sympatie. Lyrická práce připomínající v našich končinách mistra slova a písma Štorma využívá vokabulární šíře rodné řeči. Archaismy, neobvyklá slova (kolikrát jste v životě slyšeli slovo „exkomunikant“ použité ve větě?) a básnické figury podivného střihu tvoří bohatou a živou jazykovou krajinu. Za všechny uvedu příklad z písně „Jako most k lidem“: „O božínku, jaký skvost, cítím závan medu, vskutku je to k lidem most bez církevního jedu“. Úžasné! Také jsem si nikdy nemyslel, že se vrátím do gymnaziálního učiva, ale kvůli skladbě „Butan-2,3-dion“ jsem oprášil názvosloví organické chemie a dějiny práva várečného kvůli válu „Reinheitsgebot“. Hudebně se PAČESS pohybuje na území black metalu se specifickým dotekem heavy metalu. Však mu taky v kapele hrají známé domácí firmy: Chymus (ex-ANTIGOD, ex-ISACAARUM a další), Jakub Fritsche (FORGOTTEN SILENCE), Filip Smetana (ASGARD), Čed a Paramba (SOLFERNUS, YBCA, BIGBOSSBAND a další). Svou kombinací špinavých kytar, střídání drsného a čistého zpěvu a osobitou lyrikou mi evokuje poslední desku Plzeňanů PANYCHIDA, „Gabreta Aeterna“. Velký prostor dostává krom obvyklých metalových podezřelých akustická kytara a objeví se i zvuk Hammondových varhan. Barvitost lyrická je doplněná i svou hudební složkou v chutném metalovém moku. Za vrchol „Poupěte“ považuji osmiminutovou epopej „Jménem lilie“, kde vynikají všechny trumfy PAČESSE. Melodická dynamika nástrojů i vokálů těší a nabíjí i na podvacáté, Pačess odvedl fantastickou práci, ke které se budu opakovaně vracet, stejně jako k oblíbeným značkám a typům piva. Z muziky je na jazyku cítit hořká chuť nektaru středoevropského prostoru, stejně jako fortel a zručnost mistrů várky i hudby. „Poupě“ není album na bezmozkovité chlastání do nálevny, ale na dlouhé vychutnávání kvalitních piv při rozehrání duševního orchestrionu v každém z nás. Bravo! Tomáš Vítek