PRŮMYSLOVÁ SMRT - Ruku v ruce s brutalitou

V čem se nové album „Pedagogika poražených“ nejvíce liší od první desky „Invaze změn“?
Ve všem! Na „Invazi změn“ jsme byli zachyceni ještě jako kapela v typickým hardcorovým rozpoložení, kdežto na „Pedagogice poražených“ jsme naplno vpluli do vod metalu a grindcoru a šli jsme mnohem dál ve všech směrech – hudebně, textově i invenčně. „Invaze změn“ taky vznikala zčásti za nepříznivých a neočekávaných okolností, museli jsme část materiálu přehrát, změnit zvuk. Na některé věci během nahrávání jsme neměli žádný vliv a za druhou půlku věcí jsme si mohli sami, protože jsme byli v té době nezkušení a neuměli si sami říct či lépe naplánovat, jak to chceme. Při přípravě „Pedagogiky poražených“ jsme tedy po těchto zkušenostech nenechali nic náhodě, vše jsme pečlivě naplánovali a postupovali jsme během nahrávání i propagace alba po fázích krok za krokem až k vydání desky. Songy na album jsme skládali několik let a kluci přicházeli s čím dál tím složitějšími riffy a kompozicemi songů, které jsme potom všichni dohromady ve zkušebně kuli a pájeli v co nejtvrdší podobu made by PRŮMYSLOVÁ SMRT. Hledali jsme lepší a pevnější strukturu skladeb a riffů, tak abychom překonali svůj vlastní level spokojenosti s naší muzikou, a zároveň jsme chtěli i v rámci žánru přijít s něčím zajímavým, aspoň trochu neotřelým, resp. jak se to minimálně v Čechách moc nedělá. To, že album tedy zní thrashmetalověji a víc grind, není rozhodně náhoda, protože celý roky se snažíme jako kapela posouvat extrémnějším směrem a snažíme se hudbu dělat vždy tvrdší a brutálnější než dřív. Texty na album jsem psal po dobu několika let jako jeden celek, na albu je několik tematických okruhů, které se navzájem propojují a doplňují. Už na začátku jsem si dal za cíl stvořit obraz současnosti a společnosti, ve které žijeme, se všemi jejími vzestupy i propady, chtěl jsem do textů vyobrazit vše skutečné i bizarně surreálné z našich životů, co mnohdy už snad sami ani nevnímáme. Název alba „Pedagogika poražených“ jsem pak vymyslel ve chvíli, kdy byla většina textů i muziky hotová a dokázal jsem si vše představit jako jeden plně funkční provázaný a pulzující celek. Co pro nás bylo na „Pedagogice poražených“ ale úplnou novinkou, bylo zaplacení si masteringu v zahraničí – u Dana Randalla v Mammoth Sound Mastering USA, a svěření cover artu dalšímu zahraničnímu umělci – metalovýmu malíři Paolu Girardimu z Itálie. V obou případech to pak dopadlo naprosto nad očekávání a byli jsme všichni v kapele nadšení z výsledku.

Album „Pedagogika poražených“ vyšlo pouze ve formátu MC a LP. Proč jste vynechali klasický CD nosič?
Není v tom žádný ideologický důvod, jedná se o náhodu. Náš vydavatel PHR Records vydává primárně LP desky, a MC kazetu jsem vydal já na svým labelu Hardcore Loves All Colors Records, na kterým vydávám převážně kazety a EP. Popravdě bychom ale CD emisi alba „Pedagogika poražených“ vydali moc rádi, ať je portfolio kompletní! (smích) Tímto oficiálně oslovujeme případné zájemce/labely – pokud byste do toho chtěli jít, vůbec se nebojte se nám ozvat. Jsme tomu maximálně otevření!

Vinyl s novou deskou obsahuje kromě českých textů také jejich anglické ekvivalenty. Co vás motivovalo ke dvojjazyčné lyrice?
Je to čistě kvůli distribuci desky do zahraničí či koncertům venku. Před pár lety jsme odehráli za hranicemi desítky koncertů a nedávno jsme byli už s deskou např. v Rakousku, takže pokud bude zase příležitost, vyrazíme. Navíc náš vydávající label distribuuje desky za hranice, tak ať se můžou přespolní fans ztotožnit nejen s naší muzikou, ale i s našimi texty.

Texty se dotýkají také víry v nadpřirozeno, lépe řečeno konstrukce a dekonstrukce boha. Jak to máte s vírou vy?
K tvé otázce především musím říct, že je naprosto diametrální rozdíl mezi vírou jako takovou a náboženskou vírou. Víra jako taková totiž nemá s jakýmkoliv náboženstvím nic společného. Víru v boha nikomu nevyčítám, respektuji ji. Obecně ale většinou nerespektuji náboženské instituce. Víra by měla být vždy individuální volbou každého člověka, rozhodně ne instituce nebo nějaké náboženské sekty. O tom je především i ten konkrétní text týkající se víry – je o osobní volbě člověka. Text, kterého se týká tvoje otázka, vznikl jako reakce na rádoby multikulturní hardcore prostředí, z kterého s kapelou pocházíme a které na jednu stranu hraje na otevřenost, ale na stranu druhou přímo perzekvuje lidi věřící v boha, a to i přesto, že akceptuje přejaté náboženské či nábožensko-filozofické směry ze zahraničí, jako jsou buddhismus, hare krišna, jóga a další. Obecně nemám rád měření dvojím metrem a tohle téma mi dlouho leželo v žaludku, až jsem o něm napsal. Zjistil jsem totiž, že spousta lidí na scéně věří v boha, ale bojí se to veřejně přiznat, protože by byli zesměšňováni nebo sociálně vyloučeni. Myslím si, že právo věřit v cokoliv by měl mít každý, a nikdo si nezaslouží za to být jakkoliv perzekvován, ponižován nebo vyloučen z určité sociální bubliny. Já věřím ve víru jako takovou a její hodnotu. Víra je spirituální výraz a spirituální akt, ale přesto neznamená automaticky víru v boha. Víra jako entita je v životě člověka hodnotná a je mu prospěšná. Ostatně bez víry v budoucnost, v lepší svět, nebo třeba ve spravedlnost či odpuštění by se lidstvo jako celek neposunulo nikdy nikam a hnili bychom doteď někde v bahnitým zákopu pravěkýho močálu. Chápu, že tohle téma může být v rámci chápání extrémní hudební scény kontroverzní, ale my jsme šli vždycky proti proudu a já obzvlášť. Jsme jenom lidi a já nesnáším povyšování nad druhými a kvůli tomu vznikl i tento text – ke skladbě „Konstrukce boha“. Je vodítkem, jak nahlížet na určitou problematiku a zastat se určité skupiny lidí.

Snažíte se skládat více pocitově, nebo spíše systematicky a promyšleně?
Skládáme podle mě čím dál tím víc cíleně promyšleně. Johana s Petrem napadají  úžasný riffy, který mě baví a vždycky ve mně dokážou zažehnout ten správný náboj a zápal pro muziku, takže se vždy snažím do toho kterého songu použít nejvhodnější text. Textů mám hotových vždy několik dopředu a vybírám je vždy podle povahy a vyznění dané skladby, aby atmosféru songu vystihly a ještě podpořily. Vše pak nemilosrdně pohání vpřed Frišta za bicí artilerií. Songy pak tvoříme ve zkušebně všichni dohromady, diskutujeme možnosti, zkoušíme různé varianty a dáváme jim společnou tvář, otisk jménem PRŮMYSLOVÁ SMRT.

Proč byly vokály na novou desku snímány jinde než nástrojová část?
Prvním důvodem byl solidní dojezd do AB Records z mého domu, protože do studia Shaark v Bzenci, kde se snímaly nástroje, to mám několik hodin jízdy autem. Druhým důvodem byla délka materiálu, za jednu session bych to určitě nestihl. Zamluvil jsem tedy tři sessions, ale zvládl to za dvě. Třetím důvodem pak byl fakt, že se mi osvědčilo, že nejlíp se mi vokály nahrávají beze zbytku kapely – dokážu se nejlíp koncentrovat a soustředit, nic mě nerozhodí. Pro dobrý výkon to potřebuju. Protože převážná část textů je napsána na velice vážná témata, potřebuju se do nich při nahrávání vžít kvůli autenticitě, a proto potřebuju klid a přesně nula procent rádoby vtipných keců okolo. A všichni víme, jak to při kapelních sedánkách chodí, že… (smích)

Je skladba „Návrat kultu tmy a strachu“ namířena proti totalitě?
Je namířena primárně proti rasismu, který ale k totalitě klidně může vést. Text jsem záměrně napsal způsobem, aby evokoval historický události typu Kristallnacht. Jestli se ptáš kvůli tomu, tak se to povedlo.

V nových skladbách se zpívá, že názor není pravda. Podle mnohých odborníků na dezinformace však mnoho lidí není schopno rozlišit fake news a slepě věří překrouceným informacím bez reálné šance na kritický odstup a faktický návrat do reality…
Ano, to je problém, vidím to přímo ve svém okolí téměř každý den. Člověku, který začne věřit dezinformacím, nelze reálný pohled na svět téměř vysvětlit. V případě tohoto problému já osobně věřím, že nepomůže přesvědčování agresivní formou, ale spíš formou trpělivého vysvětlování. Je třeba taky hledat příčinu, proč si onen člověk myslí to či ono, proč věří zrovna tomu… Důvodů může být více, ale téměř vždy bude jedna z příčin i v jeho osobních zkušenostech, každý člověk má jiné životní prožitky a prošel si něčím jiným. To, že názor není pravda, je nad slunce jasné, ale v dnešní době je potřeba o tom lidi edukovat už od základní školy. Jedině pak neztratí schopnost kriticky myslet, rozeznat dezinformaci na internetu nebo v životě, udělat si názor sami… Ale tady jsme v Česku, takže to ještě může trvat.

Do jaké míry řešíte dilema, že se vymezujete proti sociálním sítím, ale na druhou stranu jste na nich aktivní podobně jako jiné kapely….
Řeknu to takhle: vymezování se je plovoucí pojem. Ve svých textech se vůči tomu nevymezuji, a to i když sám žádné sociální sítě nepoužívám. Pozoruji určitý problém, který je celospolečenským jevem, a píšu o něm, protože to jako problém vnímám. Pozoruji problematiku a pozoruji, jak lidi ovlivňuje. Texty na albu dotýkající se tohoto tématu jsou napsány primárně pro lidi, kteří sociální sítě používají – to, že já sám je nepoužívám, je moje osobní rozhodnutí, které klidně ale nemusí trvat věčně. Ale používají je všichni kolem mne, tzn. i tak je jich můj život občas až moc plný. Ale s tím nic moc neudělám a jsem s tím smířený. Jako kapela pro propagaci používáme většinu kanálů, tedy i sociální sítě. Přes můj osobní postoj k nim ale naprosto chápu, že bez nich je propagace pro kapelu v dnešní době téměř nemožná. Bohužel.

Všiml jsem si, že nabízíte na svém webu nadstandardně řešený merch. Je pro kapelu formátu PRŮMYSLOVÁ SMRT zdrojem zajímavých příjmů, díky kterým můžete realizovat alba a další aktivity?
Ano, určitě. Třeba obal desky, nahrávání „Pedagogiky poražených“ i merchandise k novému albu jsme částečně financovali z kapelních peněz, které jsme získali právě díky našim fanouškům a prodejem merche. Máme k němu velice kladný vztah, protože sami jsme fanoušci spousty kapel, a tak chceme pro svoje fanoušky mít co nejpestřejší výběr. Není nic horšího, než když se ti na koncertě líbí kapela a pak zjistíš, že mají jedno triko a nášivku… A tím to končí! (smích) My chceme, aby si naši fanoušci mohli vybrat. Ohledně kvality merche můžu říct jen to, že se to vždy snažíme udělat co nejlíp, to považuju za samozřejmost, a protože jsme kreativní lidi, pořád vymýšlíme, tiskneme a vyrábíme něco nového, takže proto několikrát do roka vyjdeme s něčím novým.

Ještě k otázce doplním, že k nové desce „Pedagogika poražených“ jsme připravili i velmi speciální omezenou DIE HARD edici obsahující luxusní limitovanou tašku s potiskem motivu alba, velký barevný A3 plakát s malbou od Paola Girardiho a samolepky s motivy Průmyslová smrt – Kaložrouti.

Jak moc akcentujete dnes už klasická HC témata jako vegetariánství nebo straight edge?
Žádným stylem v současnosti tato témata neakcentujeme. Vegetariánství už nepotřebuje hardcore k prezentaci svých postojů, možná kdysi, ale dnes, v roce 2022, si jede svou cestou naprosto nezávisle na něm, proto to nepovažuji za důležité. Straight edge lidí je v Česku pravděpodobně už jen pár, nevím, jestli je možné, nebo vůbec kdy bylo, v tuzemském prostředí masověji rozšířit myšlenku nepití a absenci drog v osobním životě. Já osobně nesnáším drogy v jakékoliv podobě a formě, a to tvrdé i tzv. měkké, a z alkoholu mám rád svrchně kvašená piva a dobré víno. Tvrdý alkohol už několik let vůbec nepiju, takže z osobního hlediska můžu říct k tvé otázce jen tolik. Co se týče akcentování témat obecně – na albu „Pedagogika poražených“ jsem zpracoval většinu témat, o kterých si myslím, že by se jim mělo věnovat v současnosti víc pozornosti: paranoia, strach z reality, válka informací, stírání hranice mezi realitou a virtualitou, perzekuce víry v určitých kulturních kruzích, kriminalizace street artu, manipulace s lidmi, vyhoření ze života ve velkých městech, deziluze z historických proměn Česka, pronikání různých bizarních politických ideologií do našeho běžného života a mnohem víc. To jsou témata, na která je podle mě potřeba v současnosti reagovat, a těm jsem se na albu věnoval. Dříve typická hardcorová témata posledních pár let už víceméně vynechávám a věnuju se aktuálním, současným věcem.

Obal nové desky je slušně zlověstný. Na hardcore punkovou kapelu až celkem brutální, nemyslíš?
Protože naše muzika je brutální a texty taky. Obal je poplatný muzice v tomto případě na sto procent! Oslovili jsme Paola Girardiho, autora cover artů pro kapely jako POWER TRIP, BLASPHEMOPHAGHER, DIOCLETIAN, PROFANATICA, HYPERDONTIA, MANILLA ROAD a mnoho dalších, poslali sepsaný koncept alba v angličtině, a Paolo se vytasil s tímhle epickým dílem, které jako kdyby vypadlo z albových textů „Před kolapsem“, „Správce paradoxu“, „Kaložrouti“ nebo „Pád světa“. Paolo texty nečetl, do angličtiny byly přeloženy až poté, takže je masakr, že to takhle vyšlo. Paolo je borec! Přiznám se, že oslovit Paola na obal považuji za jedno z našich nejlepších kapelních rozhodnutí.

Diskografie:
2015 - Invaze změn
2022 - Pedagogika poražených

Sestava:
Mičl – zpěvák
Johan – kytara
Petr – baskytara
Frišta – bicí

Facebook PRŮMYSLOVÁ SMRT

Zdeněk Pospíšil