V kontextu toho, jak povedená je jejich aktuální práce, je to možná vůči ostatním kolegům v kapele trochu nespravedlivé, ale olomoucký PERSEUS je pro mě v první řadě Miroslav Spilka a jeho osobitě nezaměnitelný, zastřeně nakřáplý a přes veškerou energii zklidňující hlas. Platilo to v CALIBOS, platilo to v CALIBOS M.S., a platí to i nyní, když po osmileté studiové pauze předkládají PERSEUS své druhé album s mrazivým názvem „Mor“. Posun v autorském týmu, v němž Spilka přenechal oproti minulému albu své téměř dominantní postavení při psaní hudby kolegům, přinesl určitou změnu výrazu kapely, nicméně právě díky Spilkovu vokálu je na první dobrou jasné, s kým máte čest. PERSEUS jsou nadýchanější, což příjemně provzdušňuje syrovější základ, zde reprezentovaný zejména neohebně silovou „Karmou“, a pouští do zemitějšího melodického heavy metalu víc power metalové lehkosti a téměř všudypřítomné, úžasně přirozené pompy. Ta se prosazuje především v epických skladbách, které i díky textové náplni chytají poměrně temný odstín. Důkaz hledejte v pomalu se rozvíjející titulní skladbě s plíživě narůstajícím sugestivním napětím a ideálně zakomponovanou klasickou výpůjčkou od pana Rossiniho, v dramatičtějším a dobře vygradovaném „Vizionáři“ s až depresivním poselstvím, či ve finálním neotřele rozmáchlém teatrálním zpracování „Sedmera krkavců“, z jehož atmosféry a refrénového sloganu jde nefalšovaný strach. Velmi nevtíravě funguje i banalit prostá romantika v hladivé „Zůstat a stát“, či krátká vzpomínka na nedostižného „Kejklíře“ (CALIBOS) v přímočarém „Posledním soudu“, která následně zamíří do hájemství IRON MAIDEN. Nápadité album - výborně zahrané, skvěle nazvučené, snadno padající do uší i emotivně chytající za srdce. Metalová poctivost a zralost ve velmi přesvědčivém podání.