Bez mučení se přiznávám, že do českých metalových vod příliš nezabrousím, neboť jsem obecně zklamaná jejich většinovým stavem. Obvykle se pak nechám odradit a zapomenu, že u nás je třeba se probít přes vrstvu vládnoucího pivního primitivismu, a následně člověk zjistí, že na mladším poli žhnou pochodně naděje. Jednou z takových je i pražské uskupení s dušiprodejným názvem FAÜST, které má do dnešních dní na kontě na sto třicet koncertů, turné v Izraeli, vystoupení na OBSCENE EXTREME a vydané čtyři desky. Tematicky krouží kolem existenciálního naštvání, které osciluje mezi agresivním naštváním anebo naštváním s kapkou agresivního zoufalství. Svůj hudební styl nazývají „dirty bastard thrash metal“ a do nejnovější desky přimíchali heavík, doom a punk. Kteréžto přísady lze v roztřískaném zvuku skvěle slyšet. Celkově by se „Tinnitus Inquisition“ dalo popsat jako rozdrkotaná omlácená kára, která má místo dveří přivařený kus popelnice, nedokonalosti má „zakryté“ jedovatě zeleným sprejem a z podvozku jí visí kusy šrotu, které při jízdě házejí o zem jiskry. Mým hudebním favoritem desky je osmá skladba „Frontal Lobotomy“. Textovým favoritem se pro mě stává šestá „Let’s Go Neanderthal“. A pátá skladba „Jungle Mangled“ se stává favoritem do moshpitu. Ač tedy se v mých YouTube mixech objevují převážně jiné metalové žánry, FAÜST byli na poslech zábavní a postrčili mě, abych si zašla po dlouhé pauze zase udělat bordel na koncert. Díky, kluci.
Daniela Vašková