Brněnská extrémní formace rozhodně nelení a prakticky rok od debutu „The Darkest Flame of Eternal Blasphemy“ přichází s novopečeným, černotou potaženým počinem „In the Womb of Sin“. Kdo se ještě s jejich ďábelskou tvorbou nesetkal, toho jistě navnadí zasloužilí borci extrémního umění, jakými bezesporu jsou Igor Hubík (SOLFERNUS, ex-ROOT, ex-HYPNOS) či Alesh AD, rozuměj Aleš Dostál (ex-ROOT). Takže zde jsme si jasně vyjasnili, o co v případě RAVENOIR jde, neboť když celý život věnujete extrémní, temné hudbě, navždy to ve vás zanechá hlubokou brázdu. A právě RAVENOIR je jakýmsi prostředkem k vyjádření jejich black/deathmetalového smýšlení. Na jmenovaném debutu se ještě trochu rozkoukávali (tohle berte s velkou rezervou), na čerstvé dvojce ale už jasně ukazují, kdo zde má hlavní slovo, kdo zde vládne. Technicky promakaný, vycizelovaný black/death krásně řeže do obnažených tkání posluchačových. Kapela umí bez problémů zabrat jak sviňa („Mother Storm“ či „Excommunication“), jako být zatraceně heavy i v pomalejších, honosnějších pasážích, viz třeba skladby „Stigma Infernoir“ nebo „The Infinity of Temptation“. Třeba právě zmiňovaná „Excommunication“ ukazuje největší sílu kapely: temné melodie jsou umně vloženy k drtivému základu skladby, a přece neubírají nic na síle a intenzitě. Krapet mi připomíná tvorbu holandských GOD DETHRONED v nejlepších letech (opět berte s rezervou). RAVENOIR jdou za svým cílem zcela nekompromisně. Mezi vrcholy alba bych klidně zařadil i „Lunar Choir“, která je sice v pochodovém tempu, ale je nesmírně dynamická s magicky černou atmosférou, která až nahání husí kůži. Jako bychom zde cítili jistý pekelný a smrdutý závan odněkud z Gdaňska. Nahrávka se honosí výtečnou produkcí a zvukem, za jaké by leckteré zahraniční kapely položily hlavu na oltář. Album „In the Womb of Sin“ stoprocentně rozvíří stojaté vody extrémní scény, a to nejenom u nás, tím jsem si jist!
Bob Zelenka