Moje metalová r-evoluce aneb Jak to vlastně začalo

Asi nemá cenu komentovat zdejší hudební scénu z bulváru a mého černohumorného pohledu. Zajímavé historky jako posledně od piva se Samirem Hauserem momentálně nemám. Je tedy na čase oprášit mé retro vzpomínky…

Je tomu už docela dlouhá doba, kdy mě oslovil bigbít, a vlastně i později heavy metal. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem to naposledy někomu vyprávěl. Tak jo, pokusím se po vzporu mé kolegyně Blackwish vylíčit můj metalový vývoj.

STRAŠIDELNÁ UKOLÉBAVKA

Můj otec byl a je klasický rocker. Miluje LED ZEPPELIN, THE BEATLES, BLACK SABBATH, CREEDENCE…. Tuším, že od svých čtyř let, možná trošku později, mi táta před spaním pouštěl ještě z pásků jeden song od Mirka Imricha a jeho kapely TANGO, konkrétně to byla píseň „Jdeme do hor“z desky „Elektrickej bál“.  Bylo to pro mě tenkrát naprosto fascinující. Meluzína, vichr, dunivé elektronicky podkreslené bicí a synťáky…. Velmi tajemný zpěv a texty. Ležel jsem pod peřinou a ani nedutal. Myslím, že tenkrát máma přišla s tím, že je to trošku strašidelné, ale já si to zamiloval a každý večer vynucoval. Už si přesně nepamatuji, jak dlouho tyhle strašidelné uspávačky probíhaly, ale tu písničku a především její magičnost miluji dodnes…

ROCKER UŽ NA ZÁKLADCE

Už na prvním stupni základní školy jsem znal celá jména členů BEATLES a QUEEN nazpaměť. Byla doba, kdy na to byl táta i patřičně hrdý. Obal desky „Abbey Road“ mě fascinoval již v útlém dětství mezi sbírkou tátových vinylů.  Ostatně boží královnu jsme neustále dokola poslouchali v autě cestou na dovolené. A tuzemské ZELENÁČE! Když jsme s bráškou usnuli, občas táta pustil PINK FLOYD, nebo staré GENESIS či YES, ale téhle muzice jsem přišel na chuť až o mnoho let později…

Bigbíb byl tedy neodmyslitelnou součástí mého růstů po boku mého otce.

OD TECHNA ZASE K BIGBÍTU

Když se naši v mých sedmi letech rozvedli a já se přestěhoval s maminou a otčímem, začaly moje hudební sklony skákat na hudební mainstreem té doby a inspiroval jsem se především tehdejšími rádii. Rádia Bonton a KISS98. Propadl jsem na nějakou dobu taneční muzice a tomu, čemu se tenkrát říkalo techno.

HEAVY METAL DIREKT!!

V jedenácti letech to přišlo. Jel jsem s tátou na hory do Špindlu. Táta už po cestě říkal, že má pro mě nějakou knížku, prostě něco na čtení. Upřesním to – když jsme někam cestovali s tátou sami, koupil mi nějakou knížku, nebo časopisy do auta na čtení. Tenkrát mi dal u večeře knihu HEAVY METAL DIREKT!! Tuším, že první zahraniční metalovou encyklopedii, která po revoluci vyšla. Když jsem nechápavě zíral na ty vlasaté metloše, nenapadlo mě nic jiného, než se táty zeptat,  proč mi vlastně zrovna tuhle knihu pořídil. Dodnes si s úsměvem připomínám tu větu: „No, já myslel, že posloucháš metal. “ Tak jsem listoval tím zástupem strašáků a smrtonosných názvů a kromě GUNS ´N´ ROSES , které jsem znal z plakátů Bravíček, mi byli ti kluci opravdu ještě naprosto cizí.

ZA VŠECHNO MŮŽE OZZY!

Základní kámen byl tedy nevědomky položen. O rok později, konkrétně někdy na podzim v roce 1995 jsem byl již pravidelným odpoledním divákem hudebního pořadu S.O.S, který tenkrát uváděl Pavel Anděl.  V tamější hitparádě mě odrovnal klip „Perry Mason“ od Ozzyho z jeho poslední desky. O měsíc později jsem již měl vymodlenou kazetu Ozzmosis pod stromečkem.  Táta mi začal kupovat i další jeho desky a já měl v hlavě a ušiskách jen Prince temnoty.

URIÁŠI - PRVNÍ VELKEJ ROCKOVEJ KONCERT

V pozdních dvanácti letech mě táta vzal poprvé na rockový koncert. Celá akce probíhala docela vtipně. Poslouchal jsem Ozzyho, fascinovali mně máničky, bylo to tam… Dobře, dobře, chtělo by to ještě nějaké koncíky tedy, ne? Byl jsem zrovna u otce na víkend a řekl mi, abych mrknul po nějakém programu, co bychom mohli večer společně uskutečnit. Narazil jsem v novinách na inzertní hudební sloupek a zjistil, že ten večer hrají Uriáši v malé sportovní hale. Znal jsem obal debutovky „Very 'eavy… Very 'umble“ , který mě fascinoval a klasické songy „Gypsy“ či „Lady in Black“ (desku „Salisbury“ táta ale nikdy neměl) V sedm večer jsme narychlo vyrazili a před halou splašili dva lupeny. Jeden levnější, druhý předražený. První velká akce byla pokřtěna… Ještě si vzpomínám, jak mě táta v první řadě u mantinelů bránil svým tělem, když kytarista Mick Box rozhazoval trsátka a upocení vlasatci se na mě začali mačkat a tisknout k zábraně.

Ten rok jsme ještě vyrazili společně na THE CURE…  Tehdejší novinku „Wild Mood Swing“ jsem si zamiloval ještě před samotným koncertem.

 OBJEVENÍ SABBATŮ

Bylo mi třináct let a byl jsem stále velký fanda Ozzyho. Tenkrát jsem měl ve třídě na základce kamaráda, s kterým jsem sdílel svojí náklonnost k deskám „Ozzmosis“ a „Blizzard of Ozz“. Začali jsme shromažďovat veškeré výstřižky z hudebních časopisů (Bang!, Melodie, Spark, Rock Report…) a všemožných plátků, které vznikaly a bohužel zanedlouho zanikaly. 

Celkem nám trvalo, než přišlo objevení faktu, že naši otcové mají Ozzyho rozhodně ve své sbírce. Jen v trochu jiné podobě. Ano, mluvím o BLACK SABBATH. Pamatuji si dodnes ten výraz, když můj kamarád (žiješ Břéťo?), přinesl do školy CD (jo už CD) s BS a říkal: „Tyvole, fotr tu má Ozzyho, to mě poser…“

Jelikož jsem to myslel s metalem již smrtelně vážně – dostal jsem ve svých sladkých třinácti letech svého prvního (a dosud posledního!) Křiváka

SABBATI, PANTERA A TAK DÁLE…

Fascinace Ozzyho stále neznala mezí, a tak jsem si ve čtrnácti letech doslova vydupal lupen na koncert BLACK SABBATH v Praze. Psal se rok 1998 a já tedy vyrazil na atletický stadion Slávie v doprovodu mého strýčka. Dorazili jsme akorát, když hrála PANTERA, a jelikož jsem nebyl ještě v metalu pořádně rozkoukaný, bylo to na mě dost tvrdé a šokující. Tenkrát jsem jejich set přirovnal k běsnícímu psovi zavřenému v kleci… Dnes si to uchovávám jako vzpomínku na ještě živého Dimebaga Darella (RIP).

MEJDNI a PLNOHODNOTNÁ MÁNIČKA

Koncert BLACK SABBATH byl pro mě natolik zásadní, že jsem se asi přes noc stal metrákem…

Pak šel můj metalový vývoj přirozenou cestou. Chtěli jsme více a více. Také jsme se začali oblékat do černého, sháněli nová rocková trika a mikiny, které jsme si i vyměňovali a půjčovali.  Bylo jen otázkou krátkého času, kdy zakopneme o další legendy jako IRON MAIDEN, JUDAS ISCARIOT, RUNNING WILD...

Bylo mi čerstvých patnáct let, vlasy už jsem si nestříhal nějaký pátek a máma mi vyhazovala první seprané a roztrhané oboustranné triko MEGADETH  - Youthanasia.

Ten vývoj byl tak rychlý a my tak hladoví po těžkém kovu, že už s příchodem na střední školu jsem miloval CRADLE OF FILTH, SUMMONING, DIMMU BORGIR…  To se psal rok 1999.

… máma předvídala, že do osmnácti let mě to přejde, ani hovno…