Mnoho tváří tuzemské scény
czechblade logo
Fresh Blood profily kapel
DO ŘADY! - Punk rock je jen nálepka, kterou nám přiřazují, protože je to živelná smršť s mnoha hudebními přesahy

DO ŘADY! - Punk rock je jen nálepka, kterou nám přiřazují, protože je to živelná smršť s mnoha hudebními přesahy

Vydáno: 04.05.2023 11:08 v sekci Rozhovory - Víťa Magua

Tak jako v Československu v druhé polovině osmdesátých let vznikaly desítky punkových kapel s vlastní tvorbou na čtyři akordy a mnohdy i lacinými texty, pohrdajícími vším okolo sebe, objevovala se také tělesa, které na to šla po svém a svou tvorbou vyčnívala z davu jim podobných. Za zmínku stojí kladenská FABRIKA, po lyrické stránce stěží dosažitelná ZNOUZECTNOST, s jedovatou punkovou poezií tepličtí ŠANOV 1 a nebo kapela, zformována v roce 1987 pod dnes již kultovním názvem DO ŘADY!. Ta si hned z počátku vytvořila vlastní poetiku a dá se říci i nezaměnitelný hudební styl. V aktuálním povídání s kytaristou Vladimírem Volmanem došlo na témata po léta nikde nezveřejněná a spousta z nich ještě zbyla pro příště. Pojďme tedy mimo docela čerstvých záležitostí nahlédnout do časů, kdy magnetofonová kazeta „Rebelie - Punk 'n' Oi!“, první počin tehdy vznikajícího Monitoru předznamenala, že se otevřel docela jiný svět.


Když jsem viděl nedávný záznam vašeho koncertu z pražského klubu Vagon, musím uznat, že o nějaký pátek mladší bubeník Matty dodal svou technikou a razancí skladbám poněkud dravější rozměr. Jak jste k sobě našli cestu?
Bubeníci v DO ŘADY! byli vždycky kapitola sama pro sebe. Od počátku v roce 1987 se jednalo o velmi rychlou a energickou hru na hranicích hratelnosti. V devadesátkách se hrálo na bicí trošičku jinak - vše bylo zahrané na maximum a žádné polevování se netolerovalo (smích). Před deskou "Join The Army?!" byla kapela výborně sehraná a velkou rolí byla hra Hanze Franknsteina Štěpána. Skládali jsme především ve dvou a bicí byl základ celé kompozice – chodili jsme do zkušebny hodně často. Jeho hra byla asi nekopírovatelná, a to byla vysoce zdvižená laťka pro jeho další následovníky. Takže všichni bubeníci, kteří prošli základní koncertní sestavou (Kyselka, Hanz, Baset, Mlej, Frohlich, Šipus, Lojzek, Matthew) měli ze začátku problém zahrát naplno celý rychlý koncertní set a další to vzdali již na začátku. Matthew Koranda nastoupil do sestavy po Petru Lojzkovi Slapničkovi, který byl celkem vyhraný bubeník a měl za sebou relativně delší koncertní hraní. Lojzek odešel, protože kapela začala hrát až padesát koncertů ročně a nedalo se to již skloubit s dalšími jeho aktivitami. Občas zaskakoval Karel Šipus a Honza Frohlich, ale kapela potřebovala mít standardní sestavu.
Tak jak chtěl Lojzek hrát méně, tak se na mostecké scéně pohyboval Matthew, který zase nikde moc nehrál a chtěl hrát co nejvíce. Občas se domluvili na "výměně" za pohybu a Matt přišel připraven na první zkoušku, ze které bylo jasné, že má zájem hrát ve fungující kapele, která koncertuje. Na podzim 2019 začal zaskakovat a na jaře 2020 začal hrát naplno. I přes covid odehrál jen za tu dobu více koncertů než za celou kariéru v různých amatérských kapelách předtím. Velice rychle zapadl a v podstatě odehrál první ostrý koncert již za pár dní.
Kapela pokračuje v tempu cca padesáti koncertů ročně. To znamená, že má za sebou určitě více než stovku koncertů. Na rozdíl od jeho některých předchůdců se snaží starší skladby zahrát přesně podle Hanzova rukopisu, což dnešní bubeníci vůbec nedávají a hrají maximálně polovinu úderů proti originálu. Dneska se hraje prostě jinak – jednodušeji.
Hodně uchazečů přišlo na konkurz s tím, že je to přece jednoduchý punk, takže to nemůže být žádná věda (smích). Rychle to položili, když zjistili, že party jsou složitější, než si mysleli. "A proč tam musí být stopka? A proč to nejede rovně?" Proto. Protože to tak má prostě být (smích). Takže za nás máme v zádech stroj, který jede a je dobře namazaný.
V roce 2022 jsme se moc nedostali k vlastnímu zkoušení, vzhledem ke kadenci koncertů. Ale každým koncertem se to jen zlepšuje. V podstatě na něj máme jen kladné reakce, a to třeba i v zahraničí. V Berlíně na festivalu v klubu Supamolly promotér jeho výkon velmi vyzdvihl nad ostatní bubeníky večera. Ale my musíme mít nejlepšího bubeníka, aby to bylo na sto procent a bavilo nás to (smích). Hraje razantně a ta energie je na tom celkovém kontextu vidět.

Letos se mimo Polska objevíte například v Portugalsku nebo Španělsku. Jak reagují lidé v zahraničí na kapelu zpívající česky, která zrovna nehraje jednoduchý, přímočarý punk a jejíž texty tvoří důležitou součást celkového výrazu?
Nehrajeme jednoduchý punk, spíš hrajeme muziku ovlivněnou punkem, HC a dalšími vlivy. Já s Petrem jsme vyrostli na klasických kapelách scény, ale spíš na neprvoplánových věcech s dalšími hudebními přesahy. V české kotlině je to spíše handicap - čtyři změny v tempech se nenosí a čím jednodušší, tím víc to zabírá (smích). Venku s tím nemáme problém. Na kapele je vidět, že je sehraná, vzájemně propojená a diváci reagují podle toho.
V Lipsku jsme hráli jeden večer s místní oi scénou, kanadskou emo HC partou a v podstatě mezi přijímáním kapel nebyl rozdíl. Každá jiná, ale asi všechny hrály to svoje dobře (smích). Je pravda, že textová složka je u DO ŘADY! důležitá. Nejde o prvoplánované halekačky typu "Jsem punk, nevzdám svůj boj" a podobné nesmysly (smích).
Děláme si z toho trošku srandu (třeba píšeň "Odrhovačka"). Zpěvák Petr mluví německy stejně jako česky (nebo i anglicky), takže většinou stihne formou vtipu říct ve zkratce, o co v písni jde, tak jak to dělá i v českém playlistu. Publikum reaguje velmi dobře. Většinou jezdíme jako headlineři na menší klubové festy a ohlasy po koncertě jsou více méně jen kladné. Jednou jsme hráli s kapelou URGENT FURRY, což byla kapela s lídrem z NY (kolem CBGB scény)  - mysleli jsme si, že to dostaneme koštětem  - a opak byl pravdou. Naběhli jsme tam v maskách a bylo vymalováno - klub byl náš (smích). Viděli, že je to nadsázka, a že se neberem moc vážně. Někteří fanoušci na nás chodí pravidelně, našich elpíček a cédéček má taky již hodně německých fanoušků a při koncertě nosí naše trika.
V Německu jsme hráli vícekrát, poprvé snad v roce 1988 na nějakém festu v Berlíně se ŠANOVEM. Následně jsme po revoluci hráli v Drážďanech, Lipsku, Chemnitz, později kolem Regensburgu a Mnichova. Při posledním berlínském koncertu přišel portugalský fanoušek, který odříkal česky některé naše texty, znal nás, tak to určitě potěší.
Polsko - hráli jsme na velkém festivalu Jarocin již v roce 1986 (já s Petrem, sestava V3S) a 1988. Pak jsme ještě s Petrem Hoškem jeli nahrávat do Katowic. V roce 2019 jsme hráli na druhé scéně na Festivalu Pod Parou. Jedna polská kapela napsala, že jediný co stálo za to, bylo vystoupení EXPLOITED a DO ŘADY! (smích). A to mi odešel v polovině setu aparát. Musel jsem hrát přes erár - hrůznej sen všech kytaristů. Slovo dalo slovo a jeli jsme do Varšavy a Lublinu. Loni jsme měli ještě hrát na festivalu, ale domluvilo se to letos a v dubnu nás čeká dvojice koncertů ve Slezsku. V devadesátkách jsme jezdili i do Vídně (známý klub Flex nebo Bach). Tehdy všechno bylo vyřizováno přes dopisy a taky to fungovalo. Pokud vše klapne, tak v září by měly vyjít nějaké koncerty ve Španělsku a stále je v jednání hraní v Kolumbii, které bylo zrušeno kvůli covidu. V Kolumbii jsme v kontaktu již od devadesátých let.

V Polsku jste v osmdesátých letech pořídili nahrávky třech skladeb, z nichž dvě - "Tak se přidej" a "Nikomu nic", vyšly na kultovním sampleru Rebelie Punk'n'Oi! v roce 1990. Existuje někde záznam třetí písně, kterou jste tam tehdy nahráli a o jaký song se jedná? 
V Jarocinu, v srpnu 1988, se k nám přichomýtli dva týpci a nabídli nám možnost u nich ve studiu udělat nahrávku. Jednalo se o nějaké studentské rádio na kolejích v Katowicích. Tehdy bylo nutné na přímou cestu do Polska (ne jako tranzit přes DDR) mít zvací dopis, který nám přislíbili poslat. Spíš jsem si myslel, že to neklapne. Měl jsem před vojnou, nástup v říjnu 1988 a myslel jsem, že to už nestihneme. A ejhle, přišel dopis, kde nás zvali.
Tak jsme se narychlo domluvili s Petrem Hoškem a Frantou Müllerem, sjednali termín a jeli naslepo do Katowic. Jakub Znamenáček se nedostavil na nádraží a tím byla jeho mise skončena. Jeli jsme prostě bez zpěváka (smích). Bude vejlet, uvidíme. Nakonec jsme na osmistopák nahráli tři skladby, vysolili 200 DM a museli se vrátit. Neměli jsme nahrávku (muselo se to mixnout) - slíbili, že pošlou master pásku (klasickej rozhlasovej pásek).
Já ale nastupoval za pár dní na vojnu, Franta taky a Hošek kul svoje plány v Praze. Snažil jsem se s nimi písemně spojit z vojny. Posílat dopis z kasáren nebylo nejideálnější - nosil to kámoš provianťák ven a posílal z normální schránky. Psal jsem jim nějaké instrukce a moje postřehy k mixu. No, bylo to divotvorný. A ejhle, za pár týdnů mi přišel domů balíček a v něm rozhlasovej pásek s konečným masterem! Ale nebylo to na čem přehrát a co s tím vlastně dělat. Hošek si mezitím reinkarnoval další verzi PLEXIS a já se motal v Praze na vojně.
Koncem září jsem se vrátil z vojny a cvičili jsme s novou sestavou na severu (Kyselka, Haleš, Volman). Nějak jsme byli přizváni na první velkou punkovou přehlídku Punkeden na Žofíně v říjnu 1989. Komanč slábnul, tak to povolili.
Zvučil to Pepa Přib (OK BAND). Bavil jsem se s Hoškem pár dní po tom a řekl mi, že Pepa chce vydat punkovej sampler a ať se ho zeptám, jestli má ještě místo. Spojil jsem se s ním a nabídl mu ten pásek. Pořád jsem ale nevěděl, jak to tam vůbec je a jak to znělo s automatem (ve studiu nebyly žádný činely a jen divná sada bez šlapky, tak se to naprogramovalo na automat). Nahráli jsme skladby "Tak se přidej", "Nikomu nic" a třetí "Rádio Jerevan". Všechny ty nejjednodušší vzhledem k programování bicích, popisovali jsme to Polákům na pusu. Přib si vybral první dvě.
Ostatní kapely to na "Rebelii" nasmažily u něj ve sklepě na Kampě. Od nás dostal grátis hotovou nahrávku. Za nějaký čas AG kult vydával live nahrávku z Lucerny (Akce punk), kde jsme měli hrát, ale myslím, že Kyselka nemohl nebo nechtěl. Na nahrávku nás přidal Eda Svítivý a dal tam "Rádio Jerevan". Takže se nahrávka nakonec zúročila na prvních CZ samplerech v devadesátkách.

Do řady!

Samplery a LP desky z tehdejší doby se dnes prodávají na internetu za docela nemalé finanční obnosy. Například vaše první vydání "Join The Army?!" za něco přes osm tisíc. Snažíte se poptávku vyřešit reedicí vašich titulů na vinylech, na kterých již vyšla všechna vaše řadová alba? 
Móda vinylu diktuje ceny a šroubuje to nahoru. To, že "Join The Army?!" jde tak nahoru je dané tím, že vyšlo na tehdejší dobu v opravdu malém nákladu. Z velkých firem jsem sice jednal s Pepou Přibem z Monitoru, který nabídl vydání pouze na kazetě v nákladu 5000 kusů, ale to mi přišlo jaksi mimo trend. Už se jela cédečka a vinyl se vyhazoval do popelnic i s kazetama.
S vydáním nám pomohl Milan Fred Pištěk - bubeník nejslavnější sestavy ŠANOV 1. Společně s Karlem Muláčkem (prodejce nosičů Artson) do nás investovali - pomohli nám zaplatit nahrávání v Sono a provést první vylis v Loděnicích - cca 1 100 LP a cca 500 kusů kazet. V té době například Globus int. vydával podobné kapely v desetitisícových nákladech, takže jsme stále zůstali v undergroundu. Měli jsme konečně ofiko vydání na vinylu, ale v době, kdy vinyl končil, ideální stav (smích). Takže komerčně úplně mimo.
K vydání "Join The Army?!" na CD jsme se dostali až po delší době, když mě Luděk z kapely ČERTŮF PUNK nasměroval na Střílek rec.. Tam jsme se rychle dohodli a vydal nám prvotinu na CD a kazetě. Ve spolupráci jsme pokračovali i s deskou "Amnestie" a "V3S". Po čase Střílek rec. přestal desky vydávat a museli jsme se poohlížet jinde. Nabízeli jsme to různým vydavatelům - většinou odpověď, že je to pro ně komerčně nezajímavé. Ok, nedá se nic dělat, musíme se postarat.
U PHR rec. jsme ještě vydali CD +DVD live výroční koncert k dvaceti letům existence. Dostával jsem neustále další poptávky o LP „Join The Army?!“ a částky se neustále navyšovaly, až mi to přišlo zvláštní (smích). Nabídl jsem tedy v r. 2017 "Join The Army?!" k vydání - opět stejná odpověd - počkejte, jsou zde jiní adepti k vydání, komerčně nezajímavé atd.
Ok - uděláme to sami. První vydání z roku 2017 je rozebrané (spolupráce s Véva rec.) a letos byl proveden další dolis. Tato deska je neustále poptávaná a prodává se nejlépe. Postupem času jsem vydal na vinylu "Amnestie", "V3S", "Neber to osobně" a zatím poslední titul "Myslím to upřímně". Vše na vinylech a nová vydání na CD. Tituly jsou víceméně vyprodané a děláme další dolisy.

Kdo přišel v poslední době na váš koncert, musí se ptát, kam zmizely masky? Klaun Standa je definitivně pryč?
Klaun Standa, to byl takový moment k desce "Myslím to upřímně". Začínali jsme s bílými kombinézami, pak černé období, a nakonec červené overaly (smích). Masky se rozpadly a vylíhla se nová éra. Teď jsme za elegány (což se k našemu věku celkem hodí). Ono hrát hodinový, trochu hard core set v masce je skoro za trest - je to k neudýchání. Takže připravuje se nová deska a ta bude v jiném vizuálu. Standa Klaun byla taková parafráze na naší politickou scénu - a jak říkal "klaun Standa" - myslel to upřímně, kluk jeden (smích).

V jaké fázi se příprava nové desky nachází? Budeme si ji ještě letos moct zařadit do svých sbírek?
Máme hodně motivů, ale letos jsme si dost naložili koncertů. Horko těžko hledáme čas, abychom se slezli ve zkušebně. Od ledna prakticky hrajeme každý víkend a v podstatě zkoušíme vlastním koncertováním. Měli jsme pouze jednodenní soustředění na nové věci. Vybavujeme zkušebnu novými nahrávadly a konečně jsme si pořídili pořádný mixpult pro záznamy live zkoušek. Kolikrát při jamování vznikají nejlepší riffy a na další zkoušce se pak ptáme – "a jak jsem to tam hrál" (smích)? Myslím, že letos to asi nedáme. Dlouho tu přehazuji koncertní nahrávky DO ŘADY! z let 1993 - 2007.
Máme pár dobře sejmutých koncertů z mixů a dalo by se to použít pro live verzi takových "best of". V podstatě mám problém poznat, který bubeník hraje konkrétní set – všichni jsou výjimečně dobří – jak se říká – musíš mít kolem sebe lidi, kteří jsou lepší hráči jak ty, abys to mohl kočírovat (smích). Toto by se dalo asi zrealizovat dříve, než klasickou šestou řadovku.

Do řady!

Jak to v kapele funguje s alternací zpěváka Gejzy Malkoviče za Petra Rajtoru? Hraje v tom roli Petrovo pracovní vytížení? S jakým předstihem se dozvíte, kdo na jednotlivých akcích bude stát za mikrofonem?
Spolupráce naprosto ideální. Před pár lety jsme si dělali srandu z toho, že jsme v kapele měli alternující hráče na všech postech kromě kytary, což bych občas uvítal (smích). Vzhledem k tomu, že každý ještě někde vedle hrál, tak se to stalo nutností. Tři bubeníci, dva až tři basáci a Petr se střídal s Honzou.
V podstatě se dlouhodobě dopředu domlouvají koncerty a pokud někdo nemůže, nahradí ho kolega, žádný problém. Je to jako ve fotbale, když se vypracuješ, jdeš z céčka do áčka (smích). Často se stávalo, že se o víkendu hrály tři koncerty a každý v jiné sestavě. Současná sestava je v podstatě založena na alternaci zpěváka a některé období hraje i Honza více akcí. Je to dané i dopravou a tím, na jaké straně od Prahy je akce. U bubeníků je to vždy tak, že po stálém členovi většinou nastupuje nastálo jeho záskok a obráceně. Teď v sobotu hrajeme v Karlových Varech a hraje předchozí bubeník Petr Slapnička, který hrál před Matějem.

Text vašeho kultovního songu "Tak se přidej", mi v současné době něco hodně připomíná. "..A když máš tak rád zbraně, tak ti dáme taky na ně..".  Pamatujete si, kdy tento text vznikl a co bylo přesně inspirací pro tuto píseň?
Písnička vznikla v době, kdy jsme byli na vojně a je silně antimilitaristická. Byla to vlastně první věc, kterou jsme složili s Františkem Müllerem ještě předtím, než vznikli DO ŘADY!. František měl takovej svůj sešit plnej básniček a protestsongů. Byli jsme na vojenským cvičení v Jindřichově Hradci a po večerech jsme dávali dohromady první songy. Jeho bratranec hrál v kapele 3045 MÁM TĚ RÁD MARUŠKO - nabízel jim text, ale byl vypakován s tím, že je to moc jednoduchý. Ok, tak jsme to slepili spolu, původně to mělo jinou aranž. S příchodem skina Sida Hoška to vzalo jiný směr. Zkoušeli jsme v Podolí na kolejích a na zkoušky vždycky přirazil nějakej Hoškův kámoš. Pravidelně chodil Sáček, kterej vždy nacucanej dával "odborné" rady - víc to tlač, víc jednoduše, hraj to jako EXPLOITED a podobný ptákoviny (smích). 
Hošek měl svý skinheadský období, tak tam vrazil Oi, aby kámoši ze Slávie měli radost (smích). Hit byl na světě. Dokonce ji hraje nějaká punková parta jako cover a vyšla na EP (nahráli ji KUNG-FU GIRLZ). Vyšla i na nějakých samplerech na západě. Jmenuje se "Tak se přidej", ale pro nás je to – pochod, taková ta písnička, co už nechcete hrát, ale jaksi to bez toho nejde. Lidi na ni čekají a je asi dobře, že ji máme. Je dobře, že je tahle píseň v podvědomí - lidi ji znají - je to poznávací znamení. Onehdá za náma někdo přišel po koncertě a říká nám "hele vy jste hráli tu známou písničku, od jaký kapely to bylo?" Lidi ji znají, ale ani neví, že je to naše věc. No paradox. V poslední době jsme zařadili některé starší věci, které jsme taky už nechtěli hrát a je zajímavý, jak to funguje a jak to lidi znají. Třeba takový "Šampus" pořád funguje.

Do řady!

Skinheadské období Petra Hoška bylo zřejmě i důvodem, proč se o vás dříve psalo jako o oi punkové kapele. To mohlo při koncertech zvlášť v tehdejších časech vést k jistým nedorozuměním mezi lidmi pod pódiem. Byli jste někdy svědky něčeho takového?
Ano s tím, že budeme" jako skins" přišel do kapely Hošek. V osmdesátkách to byla jedna scéna. Máničky, pankáči, skinů moc nebylo. V Praze se to motalo kolem pár figur. Sáček, Prasečák, Jarouš a další legendární postavy. Postupně se začal objevovat Landa a s Peťanem vymejšleli alotria. Hošek se vzhlédl v začínajícím ORLÍKU a snažil se to točit tímto směrem. Ale myšlenka DO ŘADY! byla trošku jinde. Ideově jsme to spíš dávali dohromady já s Františkem a Jakubem. Pak po čase, kdy Petr odešel, vyšel nějaký článek v Reflexu, kde prohlásil, že odešel ze skinheadské kapely DO ŘADY!, a že to bylo jeho temné období (smích). Ale kdo se pohyboval na scéně a znal ho, tak věděl, že trošku světélkoval jak chameleón. On to tak měl, šátky, holá hlava, číro... Nás bavila rychlost punku, HC a trošku, aby texty měly co říci. František je v podstatě básník a některé jeho texty jsou nadčasové. V podstatě jsou na repertoáru dodnes. Co se týče nedorozumění u pódia, v osmdesátkách se to vůbec neřešilo. Na koncerty chodili všichni, máničky, studenti, skini i punkáči. Koncertů bylo málo a asi nebylo moc času na vnitřní boj. Nepřítel byl pro všechny jasnej. Koukat na to současnou, levičáckou, pseudointelektuální optikou ani nelze. Úplně jiná atmosféra, spíš depresivní, kterou nakoply devadesátky.

Včera jste se vrátili z Polska, kde jste odehráli koncerty ve Wroclawi a v Zielone Goře. Jaké byly vaše zážitky?
V Polsku jsme byli poprvé v roce 1986 a v 1988 v Jarocině. Pak jsme tam i nahrávali. Tehdy byla polská scéna daleko našláplejší, než u nás. Kapely hrály výrazně tvrději. Letos jsme byli pozváni místní kapelou IZERBAJŽAN, etablovanou na domácí scéně. Zielona Gora, tam je krásnej klub ve velké vile ve středu města. Atmosféra vynikající, nedýchatelno, skákalo se z pódia, všechno, jak má být.
Wroclav, to bylo undergroundovější prostředí klubu Alive v prostoru viaduktu. Klub je součástí takové wroclavské "náplavky ", ale ne u řeky. Nad hlavami nám jezdil vlak (smích). Výbornej zvuk i reakce publika, tak nás to nakoplo a jeli jsme naplno. Celkově máme s hraním venku dobré zkušenosti. Polsko, Německo, Rakousko, Slovensko… Většinou fans vidí, že hraješ, že tě to baví a dají ti to najevo. Vždy pogo a zpívaj s námi. Z obou koncertů někde bude kolovat video, kde je to vidět. Polsko je naše srdcovka a rádi se tam vracíme.

Facebook DO ŘADY!
Merch DO ŘADY!
Bandzone DO ŘADY!
YouTube DO ŘADY!
 
Vznik: 1987
Místo: Bílina
Styl: punk rock
 
Diskografie:
1991 – Join the Army?!
1995 – Amnestie
2002 – Vojenský 3-nápravový special
2005 – Neber to osobně
2009 – XX Live dvd+cd
2010 – 3v1 (split-Šanov1,Čertůf Punk,Do řady!)
2014 – Myslím to upřímně
 
Sestava:
Petr Rajtora – vocal
Jan Pimper – vocal
Vladimír Volman – kytara
Milan Vlček – baskytara
Matty Koranda – bicí


DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Vychází druhý singl dark country projektu frontmana kapely INSANIA s názvem POLY NOIR Vychází druhý singl dark country projektu frontmana kapely INSANIA s názvem POLY NOIR
Vydáno: 23.06.2024 v sekci Aktuality
Vychází druhý singl z chystaného dark country alba POLY NOIR „K mýmu ohni nesedej”. POLY NOIR je nový dark country/noir western projekt kytaristy a zpěváka Polyho z metal-crossoverové stálice INSANIA oceněné čtveřicí Anděl... číst dále
Není na co čekat, avizují NĚCO NĚCO Není na co čekat, avizují NĚCO NĚCO
Vydáno: 22.06.2024 v sekci Aktuality
Po loňském vydání alba "Třetí" představili Alžběta Trusinová a Tomáš Tkáč, alias NĚCO NĚCO, nový singl "Nečekej". NĚCO NĚCO – Nečekej! Facebook NĚCO NĚCO... číst dále
MACOCHA představuje metal ze dna hluboké jeskyně MACOCHA představuje metal ze dna hluboké jeskyně
Vydáno: 22.06.2024 v sekci Aktuality
Z hlubin Moravského krasu se vynořilo debutové eponymní album kapely MACOCHA. Jste-li fanoušky zvuku kytar švédského death metalu a máte rádi barevný metal, který se nebojí balancovat mezi jednotlivými subžárny, může být novinka... číst dále
ŽÁDNEJ STRES vydává album ŽÁDNEJ STRES vydává album "Cesta" a zve na křest do Třemošnice
Vydáno: 24.04.2023 v sekci Aktuality
Album, které se nejen názvem, ale i v mnoha textech, točí kolem takříkajíc denního chleba většiny interpretů a muzikantů vyšlo 21. dubna. K dispozici je pro fanoušky v digitálních distribucích jako je Spotify apod., a taky ve... číst dále
MASH - Máme chuť udělat to po letech trochu jinak MASH - Máme chuť udělat to po letech trochu jinak
Vydáno: 14.03.2023 v sekci Rozhovory
Sestavu plzeňské hardrockové formace MASH postihlo v půli loňského roku personální zemětřesení. Co za ním stálo, je námětem první otázky následujícího povídání se zakládajícím členem kapely, kytaristou Milanem Rážem a... číst dále