Příznivci moravských chameleonů FORREST JUMP si museli na novou desku sakra počkat. Nezdá se to, ale eponymní fošna „Forrest Jump“ vyšla už v roce 2018. Podobnou časovou díru zažila kapela jen na přelomu první dekády nového milénia. Budiž povzbudivé, že tentokrát na vině nejsou tvůrčí a osobní neshody, ale stabilizační okysličení souboru a také c-19 morová rána. „Vrtochy“, které mimochodem mají pramálo společného s lidskými rozmary, jelikož jsou úzce vázány na koňskou tematiku, skalní fans přivítají díky povědomému soundu, který tentokrát kočíroval producent Honza Toužimský (ARAKAIN). I když by mohl vzniknout dojem, že se FJ nikam neposunuli, opak je pravdou. Album působí vyzrálým dojmem, dupe na plyn, ale nestydí se také vyhodit rychlost. To, když dostanou prostor španělky a donutí posluchače k houpavému zamyšlení („Do krve“). Motor záhy opět nahodí trojspřeží vraníků v songu „Truet“, který nazpívalo trio P+C+H. V překladu Pepa (Michálek), Capec (Martin Kapek, TRAKTOR) a již zmiňovaný Honza Toužimský. Dynamická rychta působí nakažlivě, stejně jako další silné kusy z desky. „Uprostřed magnetických polí“ nebo „Miluj svého hejtra“ si zajisté najdou svoji cestu do srdcí fanoušků. Je také pozitivní, že stále funguje textařská poetika Pepy Michálka, který se vrcholně vzpíná v kuse „Ráno“. Jako pověstná cukrovinka na závěr pak chutná cover „Zafúkané“, legendární, slivovicí načichnutá píseň folkových doyenů FLERET, kteří jen tak nepřihlíželi a sami si zahráli v klipu skladbu doprovázejícím. Krása!
Zdeněk Pospíšil