SALAMANDRA - Nezdolní patrioti

Proběhla docela zásadní rekonstrukce sestavy, pauza mezi jednotlivými alby zabrala osm let, vypadá to, že SALAMANDRA prožila nejnáročnější období svojí existence. Co se v kapele událo během té doby?
Pavel: Máš pravdu, od posledního alba „Imperatus“ uběhla dlouhá doba, kdy jsme si ještě před nástupem debilního dvouletého covidu intenzivně užívali koncerty, což nás samozřejmě baví víc než studiová práce. Proměna kapely začala odchodem Ivana Borovského a možná pak další členové i částečně vlivem covidových komplikací ztratili důvěru, že kapela bude šlapat jako dřív. Většina dnes zase hraje a vydali se svou cestou. Sám jsem měl v té době rozpracovaný sólový projekt, do něhož jsem chtěl angažovat jiné muzikanty. Patrik Hrnčíř (basa) a Jiří Gadula (bicí) mne oslovili hlavně hráčsky i „dravým mládím“ a novou energií, takže když ze SALAMANDRY odešli Pišta a Dan, bylo hned jasné, kdo je nahradí. S Tomášem Hradilem se známe už roky, takže když se rozpadla skupina TREZOR, probírali jsme nějaké možnosti, zkusili, jak nám to ladí hudebně i lidsky s novou sestavou ...a sám jsem byl velice překvapen, jak si všechno sedlo. Tomáš je super frontman, profík a dokonalý metalový harcovník.

Už před vydáním alba „Imperatus“ jste prožili docela výraznou rošádu v sestavě. Teď byl průvan ještě důkladnější, nicméně už jsi věděl, co tě čeká. Bylo s předchozí zkušeností pro tebe jednodušší budovat novou sestavu?
Pavel: Budovat novou sestavu není nikdy jednoduchý proces, tím spíš v českém metalu, který ti nikdy nic neodpustí ... a navíc kvalitních muzikantů zvlášť na tento žánr není moc na výběr. Připadal jsem si trochu jako v roce 1998, když jsem po původně pouze studiovém projektu „Twilight of Legends“ hledal muzikanty a pracně lepil kapelu.

Co musí splňovat muzikant, aby po něm SALAMANDRA sáhla? Bylo současné hledání stejně náročné jako před albem „Imperatus“?
Pavel: Především nesmí být hluchý. Všechno ostatní je často neuvěřitelné štěstí a magie, díky kterým jsem často získal do kapely super inspirativní lidi daleko za hranicemi očekávání. Tak nějak mi to život vždycky přihrál.

Při angažování nového zpěváka se aktuálně velice zadařilo a Tomáš Hradil je k tradičnímu výrazu SALAMANDRY blíž, než byl na minulé desce Honza Bernátek. Jako by se kapela částečně vracela k výrazu z konce první dekády tohoto století. Vnímáš to podobně?
Pavel: Vnímám. Honza Bernátek na albu "Imperatus" odvedl neuvěřitelnou práci a skvělý výkon a za to jsem mu moc vděčný. Tomáše Hradila jsem kontaktoval, už když jsme kdysi měli problémy s vokalistou, ale on měl svoje problémy jiného rázu a spolupráce v té době nezačala. Zdá se, že teď na to přišel ten pravý čas. A máš pravdu, že na muziku tak, jak ji skládám, je Tomáš Hradil přímo stvořený!

Synonymem pro SALAMANDRU jsou dvě kytary, takže je skvělé, že se Pavel Novotný, který na desce hraje jako host, stal pevnou součástí sestavy. Bylo těžké jej přesvědčit k tomu, aby přijal stálé angažmá? V čem vidíš jeho hlavní přínos pro kapelu?
Pavel: Máš pravdu. Hudba Salamandry byla vždy komponovaná pro dvě kytary, které se v aranžích vzájemně doplňují. V Pavlovi Novotném vidím opravdu velký přínos, protože jeho sóla jsou excelentní a originální a krásně do našich aranží zapadají. Navíc je jeho vnímání hudby pro mě i po letech velká škola. A jak jsme ho přesvědčili? Poté, co jsme dokončili album, se objevil na zkušebně a už prostě zůstal. Asi ho taky láká se po letech vrátit na velká pódia a mě to moc těší. Je to jeden z TOP kytaristů u nás, se spoustou zkušeností. Pro album byla obrovským přínosem jak jeho kytara, tak ve skladbě „Another Home“ i magické flétny jeho přítelkyně Martiny Myškové, kterou jsem já osel zapomněl v bookletu CD jmenovat.

Deska je civilnější a přístupnější, jako by SALAMANDRA trochu ustoupila od dřívější impozantnosti. Je to záměr, aby deska takhle působila? Jaké bylo zadání pro Christopha Beyerleina, který stejně u „Imperatus“ dostal na starost zvukovou podobu alba, jak má deska znít?
Pavel: Materiál jsem skládal průběžně, postupně během osmi let. Byl to dlouhodobý proces, kdy jsem vybíral a dotahoval náměty hudební i obsahové tak, aby sedmé album oslovilo a překvapilo fanoušky něčím novým, ale aby to zároveň byla pořád Salamandra, jak ji znají. V tomto ohledu věřím, že jsme solidně naplnili mé předsevzetí a snad i překonali očekávání fanoušků ... zvláště těch, kteří si mysleli, že jsme už nejlepší patrony vystříleli. Byl jsem velice spokojen s tím, jak Christoph Beyerlein zmasteroval „Imperatus“, takže jsme se rozhodli mu svěřit i míchačku „Opus Bohemica“. Bicí a basu jsme nahráli u Martina Roženka v GM Recording Studiu Jablunkov, kytary, zpěv a klávesy u mě ve studiu, a protože spolupráce s Christophem byla na předchozím počinu skvělá, svěřili jsme mu dokončení alba, které (podle mne) hraje dokonale.

Je deska „Opus Bohemica“ odrazem aktuálních nápadů kapely, nebo jsou na ní zpracovány skladby z celého období, kdy SALAMANDRA nebyla studiově aktivní?
Pavel: „Lullaby“ jsem složil těsně před nástupem do studia, album je ale průřez celého toho dlouhého úseku, na většině skladeb jsem víceméně pracoval i se starou sestavou.

Líbí se mi váš patriotismus – před osmnácti lety moravské elegie, nyní „Opus Bohemica“. Čím tě nejvíc inspiruje tato země, je nějaké téma či oblast, ke kterému by ses chtěl v tomto ohledu ještě hudebně vyjádřit?
Pavel: Začali jsme u starodávné fantasy, měli jsme Velkou Moravu, evropskou klasiku a silné příběhy, teď Opus Bohemica – který obsahuje i futuristické a kosmické momenty, takže možné je úplně cokoliv. V hlavě mi hraje nějaká česká klasika a už jsme se jí pokusili vdechnout na zkušebně nějaký metalový výraz. Uvidíme, uslyšíme...

Vztah k domovině odráží nejen úvodní intro s inspirací u Bedřicha Smetany, ale i skladba věnovaná Blanickým rytířům. Čím tě oslovila tahle pověst, že ses pustil do jejího hudebního zpracování?
Pavel: K tomu ti víc řekne textařka, obsah k muzice nějak konkrétně neřeším, když dávám dohromady hudební nápady.
Katka: Bylo to jedno z témat, které mne oslovilo proto, že se pojí s legendami a pověstmi – a že je navíc poplatné době. Neunikneme takovým námětům a do „Opusu Bohemica“ se dokonale hodí. Blaničtí rytíři se objeví v době, kdy národu není dobře, a přijedou nás zachránit, to se mi zdálo velice výstižné.

Na albu je jedna z nejpozitivnějších skladeb, kterou SALAMANDRA kdy nabídla, chytlavá „Mannequins“. Co bylo inspirací pro tuto píseň?
Katka: „Mannequin“ může být panák ve výkladu, nebo výtvarnická figurka, předloha pro modelování postavy; nějakou dobu mi to slovo hrálo v hlavě. Když pak marketingové nástroje sociálních sítí a covidové regulace začaly živit nejen jakousi polarizaci společnosti, ale vysloveně hrotit extrémní názory hlava nehlava, vznikl text o tom, že je jenom dobře občas spálit mosty za všelijakými panáky, minulostí a záležitostmi, které už hlava nebere. Vysloveně pozitivní text to není, ale tuším, že jeho agrese v kombinaci s aranží a pocitem té skladby mají poměrně očistný charakter. Pavel: Už když jsem tvořil hudbu, věděl jsem, že se tento kus z obvyklé epické produkce SALAMANDRY vymyká, ale je to dobrá chytlavá, přímočará pecka a na albu jsem ji rozhodně chtěl.

Skladbou, která avizovala, že SALAMANDRA úplně neusnula, byla před třemi lety docela syrová „Europe Worries“, na níž vznikl později i klip, která se však na desku nedostala. Jak vnímáš události, které v posledních letech velice zásadně ovlivňují naše životy?
Pavel: Kromě „Europe Worries“ jsme natočili ještě „Metal Flames“, abychom měli jakýsi singl pro rádia. Tyto skladby se možná jako bonus objeví na nějaké kompilaci. Jak vnímám události posledních let? Myslím si, že symbióza světa, jak hudebního, tak života obecně, se rozhodila a bude velice těžké ji dát zase dohromady.

Co se skrývá za poetickým obalem, co jste s ním chtěli vyjádřit?
Pavel: Výtvarníka nadchl už název "Opus Bohemica". Řekl, že k takovému názvu musí dodat patřičně vyšperkovaný, důstojný booklet. Navrhli jsme spojení klasiky (opus, harfa) a heavy metalu, ...a vše ostatní si grafik vyčetl z textů. Zkrátka je poznat mistrovská práce a tvůrčí duch se zkušeností v oboru. Od úvodního nástupu v „Awakening“ je i přes změnu zpěváka SALAMANDRA nezaměnitelná. Je pro tebe důležité, aby posluchač dostal to, co od kapely očekává, necháváš se ovlivňovat reakcemi vašich fanoušků? Pavel: Fanoušci a jejich reakce jsou pro mne vždy veliká inspirace. Nezaměnitelný výraz SALAMANDRY bude asi souviset s mým autorským rukopisem, protože od prvního alba skládám většinu materiálu já… a že je kapela čitelná, snadno k poznání, chápu jako pozitivum ve světě, kde měsíčně vycházejí stovky alb na jedno brdo.

„Opus Bohemica“ se v těchto dnech dočká svého vydání ve vinylové podobě. Máš rád vinyly, je pro tebe tento formát určitým oceněním toho, co SALAMANDRA za roky svojí činnosti dosáhla? Je vinylová verze totožná s dříve vydaným CD nebo jste na desce prováděli ještě nějaké úpravy?
Pavel: S nabídkou a nápadem přišla vydavatelská firma Smile Music, se kterou jsme letos odstartovali vzájemnou spolupráci a za vydání vinylu i přijetí do stáje moc děkujeme! Oproti CD bylo pár úprav nutných, jednak zvukově, protože kvůli omezené stopáži jsme museli jeden song zkrátit a bylo také třeba udělat nový mastering, aby vinyl lahodil uchu tak, jak má. Samozřejmě nějaké úpravy potřebovala i grafika. Vinyl jako takový je pro mě další splněná meta a proto v mém nahrávacím studiu zaujme čestné místo na zdi.

Dokázal bys shrnout, co na vás posluchači nejvíc oceňují?
Pavel: Nevím. Možná právě to, že jsme tak trochu jiní a že to táhneme už tolik let bez nějakých úhybných žánrových manévrů. Každopádně chci všem fanouškům poděkovat za věrnou přízeň.

Diskografie:
1999 - Twilight of Legends
2000 - Skarremar
2004 - Great Moravian Elegies
2007 - Faces of Chimera
2010 - Time to Change
2014 - Imperatus
2022 - Opus Bohemica

SESTAVA:
Tomáš Hradil - zpěv
Pavel Slíva - kytara, vokály
Pavel Novotný - kytara
Patrik Hrnčíř - baskytara, vokály
Hanka Šlachtová - klávesy, zpěv
Jiří Gadula - bicí, vokály

Facebook SALAMANDRA