Metalové pačessy Báry Basikové

Báro, než přejdeme ke tvé vokální spolupráci s PAČESS, rád bych zjistil, jaký máš vztah k metalové hudbě. Kariéra v rocku je jasná, leč jak to máš s tvrdšími žánry?
Záleží na tom, co si představuješ pod pojmem tvrdší žánry. To může být totiž taky Tom Waits... Líbí se mi hard rock, metal i punk. Poslední jmenovaný žánr jsem osobně zažila v osmdesátkách. Byla to síla. SEX PISTOLS mi udělali v hlavě pěknej bordel. Pozitivní! Pak jsem viděla záznam koncertu JUDAS PRIEST a taky jsem si sedla na zadek. Skvělá parta. Mé hlavní kritérium vždycky je, aby hudba byla chytrá a muzikantsky kvalitní. Aby měla náboj, expresi a klidně i přesah. Takže když metal splňuje tyto podmínky, je pro mě akceptovatelnej.

Je o tobě známo, že jsi fanynka RAMMSTEIN. Co přesně tě na Němcích baví či přímo uchvacuje?
Na Němcích obecně mě nepřitahuje skoro nic. Ale na těchto konkrétních šesti Němčourech mě fascinuje všechno. Celá jejich tvorba, rozsah, nápady i filozofie kapely. Ten hudební styl, melodie, aranže, vybroušenost. Ta temnota, hluboká a drásavá, ale zároveň i recese, parodie, celej ten kabaret a cirkus, někdy hodně vulgární, dvojsmyslný, a taky trochu porno. Silný texty o citlivých tématech, ale taky o úplnejch blbostech. Ve všem jedou hranu. Jejich koncerty jsou absolutním hudebním i psychickým zážitkem. Klipy jsou úžasný geniální profi filmy, kde vždycky všichni hrajou jako dokonalí herci, a jejich alba tvořej absolutní pilíře světový rockový hudby. Pro mě osobně jsou vrcholem muziky, ve který se pohybuju už víc než čtyřicet let.

Zaznamenala jsi aktuální kauzu s obviňováním frontmana Tilla Lindemanna ze zneužívání a sexuálního obtěžování fanynek? Máš na tuto věc svůj názor?
Abych si svůj názor mohla utvořit, dala jsem si tu práci, a načetla si o tom všechno možný. Výsledek je zase ten samej. Bulvár se chytí nějaký informace, dokonale ji přetvoří a deformuje, vytrhá věty z kontextu, a kauza je na světě. Přitom se vlastně vůbec nic nestalo. Už od dob Hendrixe a Morrissona, možná i dřív, v době BEATLES a STOUNŮ, se kolem frontmanů i ostatních členů kapel vždycky motaly fanynky, který toužily dostat se k nim co nejblíž a zažít něco víc než jen koncert. Čili ani u RAMMSTEIN tomu není jinak, čemu se nikdo nediví. Na právě probíhajícím turné nějaká vychytralá kuplířka naháněla zfanatizovaný fanynky Ramm, a nabízela jim po koncertě soukromou afterparty s Tillem. Jestli si nějaká myslela, že si s nima chce leader kapely popovídat, tak je asi úplně blbá. A tyhle holky se dostaly do backstage plný chlastu, drog, psychedelické zábavy, a to vše s nabídkou sexu. Která chtěla, tak šla. Dobrovolně. Till není magor, aby některou znásilnil, to fakt nemá zapotřebí. A to je celý.

Četl jsem, že si v 90. letech poslouchala SOUNDGARDEN. Čím tě jako žánrově nezařaditelnou umělkyni fascinovali?
Určitě jejich specifickým zvukem, kytarovou řežbou, skvělým zpěvem, a tak nějak celkovou syrovostí. Nechala jsem se jimi inspirovat při tvorbě mého alba „Lhát se musí“. V roce 1996 jsem jej celé otextovala, spolunapsala a produkovala. Považuji ho za jedno z nejzásadnějších alb mé roztříštěné kariéry.

Jakým způsobem ses k Pačessovi a jeho kapele dostala?
Pačess alias Zdeněk Vlček mě jednoduše oslovili. Poslal mi nahrávky, které se mi líbily. Při osobním setkání byli kluci moc fajn. Slušný, skromný a chytrý.

Čím tě píseň „Továrny na absolutno“ zaujala, že ses rozhodla na spolupráci kývnout?
Je to skvělá muzika s dobrým textem, kterou kluci umí mistrně zahrát. Imponuje mi, že mají jasnej názor a vlastní vizi.

Píseň jste spolu údajně nahrávali ve studiu u Oty Balage. Jak se Ota na tvrdé kytary tvářil a jaká vládla během natáčení atmosféra?
Skvělá! Ota je vynikající muzikant s obrovskou a letitou praxí, a má rád hudbu v jejích nejrůznějších podobách. Obdivoval Zdeňka za skvělou autorskou práci, za jeho nápady a humor. Pracovalo se nám společně na výbornou.

PAČESS je na české scéně unikátní kapelou, jednak svou tematikou a rovněž prací s češtinou. Jak ti šel text do úst? Přece jen slova jako petrichór asi nefrázuješ každý den…
Text k písničce jsem dostala mnohem dřív, než jsme šli do studia, takže jsem s ním mohla nějaký čas detailně pracovat. Upravila jsem si frázování pro sebe a taky podle sebe našla svůj výraz. Nehledě na to, Zdeněk se mnou určitá slova konzultoval a dával mi velkej prostor pro osobní interpretační svobodu. Což se mi na něm, mimo mnoha jiného, moc líbí. Není dogmatický, paličatý a sebestředný. Není to samožer. Což se o některých textařích nebo skladatelích říct nedá. Autor musí s interpretem spolupracovat, komunikovat a snažit se, aby byl výsledek ideální pro obě strany. Není ku prospěchu věci, když interpreta nesmyslně nutí k něčemu, co mu nesedí.

A jak se stavíš k pivovarské tematice? Chováš k fenoménu piva nějaký zvláštní vztah?
Pivní tematika se mi líbí. Vždyť pivo je naše národní vizitka, naše signifikantní značka. Pivo je náš národní poklad. Pivo nás spojuje. A mě chutná. Pravda, na střední škole mi chutnalo podstatně víc než dneska, a konzumovala jsem ho ve větším množství...

Natáčeli jste spolu k titulní písni rovněž videoklip. Proběhlo natáčení hladce?
Natáčení probíhalo vynikajícně. Vše bylo předem vymyšleno, nachystáno a nebýt větru a deště, kterejm jsme neporučili, mohlo být trochu příjemnější. Ale nevadí. Točilo se v Lulči u kostela sv. Martina, kde původně stával hrad. Kolem toho kopce jménem Liliová hora se hemží spousta mýtů a pověstí. Je magický místo s velikým kouzlem a v klipu se nám genius lock povedlo prodat. Zdeněk z lokality pochází, takže je domorodým znalcem. Klip režíroval protřelý Mejla Basel, který spolupracoval například s OLYMPICEM nebo třeba MACHINE HEAD.

Líbil by se ti do budoucna další obdobný pěvecký výpad do metalového teritoria? Třeba další spolupráce s PAČESS?
Ještě jsme nic moc dohromady nepředvedli. Máme natočenu jen jednu skladbu a klip, které zatím nikdo neviděl ani neslyšel. Vše hlavní je teprve před náma, tak uvidíme. Nejdřív si spolu veřejně zahrajem a zablbnem na jevišti. Naživo před diváky se teprve ukáže, jak naše chemie funguje doopravdy. Pódium je totiž vždycky ten nejzásadnější a nejpravdivější ukazatel a katalyzátor. Tam poznáš, jestli spolu muzikanti a zpěvák souzní. Jestli má hudba tah a nasazení, které bude pódiem citelné. Ohromně se na společné koncerty těším.

Tomáš Vítek