RADOSTA - Se silou kulového blesku

Honzo, mohl bys projekt RADOSTA představit čtenářům?
Zhruba před pěti lety jsme začali společně jamovat a vkládat úryvky z různých filmů do hudby. Původně jsme hráli pouze instrumentálně. Protože jsme fanoušci pánů Svěráka a Smoljaka, řekli jsme si, že bychom mohli udělat poctu jednomu z jejich děl. Váhali jsme tehdy mezi dvěma filmy. Pojmenovali jsme se ale RADOSTA podle postavy Rudolfa Hrušínského z Kulového blesku a bylo rozhodnuto.

Jaký byl ten druhý film?
Jáchyme, hoď ho do stroje! Jenže problém tkví v tom, že množství postav i hlášek by vydalo na pětialbum.

Máte za sebou všichni bohatou historii v tvrdé hudbě. Co vedlo k tomu, že se teď více kloníte k melodičtějším formám rocku?
Já osobně jsem byl už unavenej a vyčerpávaly mě koncerty, po kterých jsem hodiny neslyšel a z pódia slejzal fyzicky vyřízenej. Kromě tvrdé hudby jsem vždycky poslouchal i spoustu dalšího. Chtěl jsem vytvořit něco nemetalového.

Jakou skladbu z alba máte nejradši?
Basák miluje „Severína“, ale saxofonistka ho nesnáší. Všichni se ale shodneme na „Pivoňkojc“, která zase nezaujala vydavatele. Naživo skvěle funguje „Fliegr – Opatrná“, která roztančí publikum pokaždé. Je to různé.

V klipu „Máňa“ si zahrála Daniela Kolářová. Jak těžké bylo ji přesvědčit ke spolupráci?
Díky vazbám s filmovými producenty jsem věděl, komu napsat. Těžké pro mě bylo, jak naši komunikaci začít. Asi týden jsem hledal odvahu jí zavolat. V hlavě jsem si náš rozhovor přehrával padesátkrát, protože jsem věděl, že mám jen jeden pokus. Všichni po nás chtěli divoký a veselý klip, ale rozhodli jsme se využít rozpočet na dobrou věc a podpořit hospicovou péči. Věděl jsem, že její manžel (Jiří Ornest) v hospicu umíral. Bylo jasné, že první musíme zkusit ji.

Jak probíhalo samotné natáčení?
Scénář, který napsal Jirka Hofreitr z nadace Muži proti rakovině, jsme měli pevně daný, ale hrozně jsme se báli, že něco poděláme a nebude to fungovat. Daniela ale byla naprostý profík. Když bylo potřeba něco zopakovat, vše bez řečí odehrála perfektně znovu a za čtyři hodiny byla její část hotová. Pracovalo se s ní opravdu skvěle. Navíc jsme si sedli i lidsky.

Necelý měsíc po dopsání recenze si stále pobrukuju části některých písní. Jak skládáte, aby melodie byly chytlavé?
Na chytlavost hlavních melodií se soustředím hodně. Dlouho zkouším, jak melodie fungují s jinými podklady a jestli snesou i jiné varianty klenutí melodie. Často po desítkách pokusů zjišťuju, že první varianta zní nejlépe. „Finální“ verzi pak přinesu zbytku kapely na zkoušku. Snažím se nepsat hudbu útočící „na první signální“ soustavu. Jsem rád, když je v hudbě co objevovat i po několikanásobném poslechu. Na druhou stranu jsme hledali kompromis mezi něčím, co se bude hrát dobře naživo, ale zase to nebude zcela primitivní.

Jak složitý je proces zakomponování úryvků filmu do hudby?
Byla to pro mě velká škola a všechno šlo dobře, ale jak přibývaly aranže, některé hlášky se v hudbě topily. Rudolf Hrušínský se zpočátku stříhal skvěle díky znamenité artikulaci, ale při soustředěném poslechu jsem si všiml, že ve filmu jsou často useknuté samohlásky na konci slov, takže jsem si někdy musel dlouho hrát s hlasitostí i ekvalizací. Jaroslav Vozáb jako inspektor Drahota mi se svým jemným hlasem dělal obrovské problémy. Musel jsem slova sekat i na jednotlivé slabiky. Než jsem našel vhodné repliky a vše upravil tak, aby se hlas v hudbě netopil, uběhlo třeba čtrnáct dní. Přitom jeho text netrvá ani dvě minuty.


Deska vznikala na dvě fáze, sahali jste pak na prvních šest skladeb?
Všechno jsme při nahrávání „Dvanáctisměny“ sjeli znovu od začátku. Měli jsme nového bubeníka a některé písně potřebovaly upravit. „MUDr. Ječný“ vznikl narychlo horkou jehlou. Tehdy jsem neřešil, jestli je ta píseň dobrá nebo ne. Po chvíli nás ale začala tak strašně štvát, že ji bylo nutné předělat. „Půlpán“ má v sobě víc hlášek, ačkoliv se jedná o rodinu, o které se ve filmu pouze mluví. Dostane v ní ale prostor postava, podle které se náš projekt jmenuje. Nejvíc zbožňuju hlášku: „To já všechno přezařídím.“ Radosta v první scéně filmu odráží suverénně útoky a veškeré možné komplikace, ale ohledně svatby Fliegra a Opatrné několik věcí podcenil. Nemá svědka a hudebníky na svatbu. Nedá však na sobě znát ani špetku znepokojení. Pouze mikroskopickou změnou hlasu Hrušínský vyjádří své vykolejení. To je skvělý herecký výkon hodný mistra.

Jak ovlivnila pandemie koncertování?
Koncertování fungovalo skvěle, když se poprvé znovuotevřely kluby a všude bylo narváno, ale v současné době návštěvnost zase ustupuje. A přitom se scéna vyvíjí správným směrem. Kapely do vystoupení vnáší videoprojekci, kostýmy atd. Sám chodím na koncerty do klubů, kde bohužel skvělé kapely hrají pro desítky lidí. Navíc se rozmohly i městské a obecní akce zdarma a některým lidem se pak nechce platit vstupné.

A co dopad na vydání desky?
My jsme původně měli v plánu vydat „Šestisměnu“. Všechno bylo natočeno a chtěli jsme s tím jít za Národním filmovým archivem a dořešit věci ohledně autorských práv a licencí. Jenže pak přišel covid a ztratili jsme veškerý elán vypouštět něco v tak nejisté době. Do toho nám odešel bubeník a projekt se skoro rozpadl. Rok jsme ho lepili znovu dohromady. Sehnali jsme nového bubeníka a pak nám přišlo líto, že některé postavy by neměly být zpívané. Příkladem budiž „Operní mistr Bílek“. Celý koncept se pak posunul směrem ke zpívanější podobě a projekt celkově přes pandemii dozrál.

Liší se od sebe nějak vinyl a CD?
Posloupnost skladeb jsme řešili asi tři týdny a rozdíly u nosičů jsou. U vinylu hrajou tři strany, aby se nemuselo ke gramofonu běhat moc často, ale aby byl zároveň zvuk desky stoprocentní. Myslel jsem na to, že třeba album může posluchač po jedné straně utnout a poslední skladba na každé straně by měla sekci logicky uzavřít. Efekt poslechu fyzického nosiče funguje jinak než třeba poslech skladeb v MP3 formátu.

Co poslední dobou posloucháš?
Poslední album VOMITORY. Poslouchám to v autě. Je to mnohem primitivnější death metal než dřív, ale skvěle to šlape. Děsně mě to baví.

Diskografie:
2023 - Dvanáctisměna

Sestava:
Jan J. Šimon – kytara, zpěv
Klára Heřmanová – saxofon, zpěv
Patrick Raab – kytara
David „Kopee-T“ Ondřich – baskytara
Milan „Blažíš“ Bláha – bicí, chimney

Milan Reindl