Pavel HANUS - Dřív než hvězdy vyjdou

Když jsem v recenzi na poslední LP SALAMANDRA zmiňoval, že vždy potěší, když má muzikant v DNA zabudovanou strážcovu dýni, hned podle první skladby další sólovky kytaristy Pavla Hanuse by se dalo s úspěchem tvrdit, že i jemu nějaké to tykví semínko v žilách koluje. Výtečná speedmetalová vypalovačka s precizním sólem přechází do uvolněnější „Soudný den“, která má blíže ke klasickému hard rocku, ale hned další „Samaritán“ opětovně zahušťuje atmosféru a možná bych osobně pořadí těchto skladeb vyměnil, aby byl úvod desky „Dřív než hvězdy vyjdou“ ještě intenzivnější. Ale s dalšími skladbami je jasné, že střídání metalovějších obrobků se vzdušnějšími akustičtěji pojatými kousky patří k důležitým aspektům Pavlovy sólovky. A možná je to pouze můj pocit, zdálo se mi však, že více skladeb obsahuje decentní narážky (basová linka, smyčcové aranže, kytarové podkresy vokálních linek) na další slavné kapely, přičemž však Hanus–autor žádné z dvanácti položek nedovolí odskočit si do kopírovací místnosti. Jediným kouskem, který mi na „Dříve než hvězdy vyjdou“ úplně nezapadá do konceptu, je osmá „Všichni jsme v prdeli!“, kde cítím riffovinu MEGADETH, ale oproti zbytku desky se jedná textově i hudebně o příliš urputnou záležitost, která jednolitý dojem z celého alba poněkud narušuje. Co se naopak povedlo, a to dokonce tak, že bych tuto skladbu z fleku nacpal do všech rádií, je pětka „Stíny duše“, kde (když už jsem to téma vlivů nakousl) Pavel krásně vykresluje pod zpěvem kytarové harmonie ve stylu EAGLES. „Dřív než hvězdy vyjdou“ působí při prvním poslechu docela nenápadně, ale přiznám se, že mě sólovka Pavla Hanuse baví daleko více než počiny CITRON, na kterých se podílel. Jan Kozák