Jsou kapely, u nichž je od prvopočátku zřetelné, že se mermomocí snaží bušit na bránu slávy a obecného povědomí. A pak jsou naopak kapely, o kterých nic moc nevíte, a přitom jsou schopny vám kdykoliv svou produkcí vyrazit dech. Příkladem těch druhých jsou slovenští metal / punk / grindoví THE PUBLIC. Na prknech, co neznamenají zase tolik, se pohybují už pěknou řádku let, a přitom se maximálně občas objeví info, že kdesi hrají a výjimečně se vyloupne rozhovor v nějakém nízkonákladovém podzemním fanzinu. Utajená kapela, dalo by se říct… jenže pak je ale uslyšíte a spadne vám čelist.
Z nástrojů léty vyhraných muzikantů se na vás line nekompromisní hudební tlak podrážející nohy. To co, kdysi začalo jakýmsi osobitým pojetím hardcore punku plným vlivů crustu, grindu, metalu, powerviolence, ale i jazzu, se brzy vykrystalizovalo ve svébytnou tvrdou muziku se spoustou tvůrčích nápadů. Navíc s texty, nad nimiž se vyplatí zamyslet. A přesně na tomto místě přichází na řadu otřepané klišé, které ale u THE PUBLIC sedí jako prdel na hrnec – čím je kapela starší, tím je jednoduše lepší.
THE PUBLIC - Hoďme im zvyšky
Třetí řadové album THE PUBLIC "Sanctify" přišlo na svět už v roce 2020 a nyní vyšlo jako vinyl u PHR Records.
Vladimír Mišík otevírá Okno v paměti
V první pololovině října vvydal Vladimír Mišík album "Vteřiny, měsíce, roky" , ke kterému aktuálně doplnil třetí videoklip, jenž byl natočen ke skladbě "Okno v paměti". Hudbu k ní složil Petr Ostrouchov, text pochází od...
číst dále