Již od roku 1989 rozsévají tahle ogařiska deathmetalovou radost a bujaření, nejenom ve Veselí, odkud pocházejí. Dnes již tedy můžeme s klidem hovořit o zcela zasloužených matadorech, kterým je tenhle smrtící žánr i po několika dekádách stále vlastní a přirozený. Od posledního počinu „Decapitation“ uplynulo pět let a D.M.C. se již více jak tři měsíce hrdě honosí novým válečným počinem „All for a Pice of Iron“. Stejně jak krvavý a nemilosrdný je jakýkoliv válečný konflikt, si i kapela počíná od samého počátku nového alba, kdy úvodní titulní skladba naprosto nekompromisně řeže do nebohých posluchačů. Na ty se vyvalí ohromný zvukový val plný dynamiky a nasazení, kde není čas ani na cigárko v zákopech. Vše pokračuje nemilosrdně dál, až máte pocit, jako by po vás nadšeně přejížděl Tiger II sem a tam. I když jde v podání D.M.C. o zcela ničivou hudební vřavu, zvukově je album velmi vyvážené a každý nástroj má svoji demoliční sílu nastavenou na maximum. Musím říct, že z celé nahrávky čiší tak velká neodbytnost a naléhavost, že se vám pomalu, ale jistě prohryže pod kůži. Každá bestie v sobě mívá i špetku soucitu a nechává raněné olízat rány. V našem případě jde o intermezza „Sorrow“ nebo i pozdější „Roots“. Nic se ale nemá přehánět a hned následující „For the Better World“ ukazuje, že i slitování má své meze. Album je místy prošpikované zdařilými válečnými zvukovými efekty či proslovy, ale to už jaksi k D.M.C. patří. Novinka zcela jasně ukázala sílu a dlouholeté zkušenosti formace, která má být na co pyšná. Mise „Vše pro kousek death metalu“ byla splněna naprosto dokonale.
Bob Zelenka
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu SMILE MUSIC s.r.o. zakázáno.
