Již od roku 1989 rozsévají tahle ogařiska deathmetalovou radost a bujaření, nejenom ve Veselí, odkud pocházejí. Dnes již tedy můžeme s klidem hovořit o zcela zasloužených matadorech, kterým je tenhle smrtící žánr i po několika dekádách stále vlastní a přirozený. Od posledního počinu „Decapitation“ uplynulo pět let a D.M.C. se již více jak tři měsíce hrdě honosí novým válečným počinem „All for a Pice of Iron“. Stejně jak krvavý a nemilosrdný je jakýkoliv válečný konflikt, si i kapela počíná od samého počátku nového alba, kdy úvodní titulní skladba naprosto nekompromisně řeže do nebohých posluchačů. Na ty se vyvalí ohromný zvukový val plný dynamiky a nasazení, kde není čas ani na cigárko v zákopech. Vše pokračuje nemilosrdně dál, až máte pocit, jako by po vás nadšeně přejížděl Tiger II sem a tam. I když jde v podání D.M.C. o zcela ničivou hudební vřavu, zvukově je album velmi vyvážené a každý nástroj má svoji demoliční sílu nastavenou na maximum. Musím říct, že z celé nahrávky čiší tak velká neodbytnost a naléhavost, že se vám pomalu, ale jistě prohryže pod kůži. Každá bestie v sobě mívá i špetku soucitu a nechává raněné olízat rány. V našem případě jde o intermezza „Sorrow“ nebo i pozdější „Roots“. Nic se ale nemá přehánět a hned následující „For the Better World“ ukazuje, že i slitování má své meze. Album je místy prošpikované zdařilými válečnými zvukovými efekty či proslovy, ale to už jaksi k D.M.C. patří. Novinka zcela jasně ukázala sílu a dlouholeté zkušenosti formace, která má být na co pyšná. Mise „Vše pro kousek death metalu“ byla splněna naprosto dokonale.
Bob Zelenka