HEADFIRE - Nářez do smrti

Původní myšlenka při poslechu třetího alba HEADFIRE „Nářez do smrti“ (trefný titul!) zněla „co to na znojemsku pijou, že jim z toho lezou takové sprinty“, což vycházelo z asociace na krajany OCELOT, kteří to mydlí od podlahy podobně přímočarým způsobem. Tím, že polovina sestavy HEADFIRE kula své ostruhy právě v OCELOT, se leccos objasňuje. Společná záliba v námelu v duchu MOTÖRHEAD by se u HEADFIRE dala rozšířit o nasátí vlivu od S.D.I., či ze starých nahrávek KABÁTU. Pouštět se do nějakého hlubokého pitvání dění na desce nemá smysl, o tom hudba HEADFIRE není, tady se na nějaké umění nehraje, v rámci celého alba se prakticky bez ustání jede nekompromisní bum - bum - prásk (jediné lehce „rozvážnější“ tempo v zemitější „Zase dál“ by v repertoáru klasických heavy metalových kapel skladbu řadilo mezi standardně rychlé položky). Naprosto zásadní je, že se HEADFIRE desítka vlastních skladeb (u coveru „Somebody To Love“ od Jefferson Airplane by se to dalo čekat automaticky, nicméně i ten HEADFIRE zcela přetavili do vlastního výrazu) neslévá do jedné beztvaré hmoty a tak refrény, jasné a vyřvatelné slogany, silácky nabroušené hlasivky, na dřeň ohoblovaná sóla, riffové sekanice, z řetězu urvaná rytmika i podobně dřevorubeckým způsobem uchopená lyrika mají svérázné kouzlo, které vás dokáže udržet s ušima nastraženýma (a na živo patrně také s totálně vymletou krční páteří a napumpovanými pažemi) po celou téměř třičtvrtě hodinu.