
Legendy se vrací… ale ony vlastně nikdy neodešly! MELANCHOLY PESIMISM patří k základním stavebním kamenům české extrémní scény od roku 1992. Kapelou prošlo vícero muzikantů, užili si i nějaké přestávky, aby se mohli vrátit ještě silnější. Původní duo – Vlasta „Killy“ Mahdal (zpěv) a Richard „Rich“ Kocourek (kytara) – to táhne s novými členy dál. V posledních letech jsou pilní jako včeličky, protože co tři roky servírují fanouškům nová alba. Chlapi se nikdy nechvástali, nekrmili uši fanoušků řečmi, že něco nahrávají. Ticho po pěšině a najednou bác, album je venku. Novinka „Butchery Is Your Strategy“ byla nahrána v jejich tradiční destinaci. Studio Shaark za dohledu osvědčených person, Pavla Hlavici a Petra Nejezchleby. Zvuk jako z partesu, mistrně zachycená brutalita, death metal, ale i všechny ostatní nepatrné nuance dalších hudebních stylů. Po hezkém, jak jinak než melancholickém intru „Prelude to Butchery“ se spustí lavina. Titulní song vás hodí do moshpitu a budete létat jako hadr na holi. Kytarové sólo, které zdobí prostřední pasáž skladby, jako by vyplulo od učitelů klasického hejvíku. Mezi tím smrtelným pustošením parádní zpestření. Trochu kanibalů, trochu bohovrahů, trochu smrti, tak to má být. Killy má festovní vokál, který vás pohřbí zaživa. Hluboký jako dna koštýřů v moravských sklípcích. Benton, Corpsegrinder nebo Ingram? Můžete si vybrat, tohle všechno tam za ty roky v hrdle Vlastík má. Na celkem dlouhou stopáž skladeb to mají ogaři výborně zmáknuté. Žádná nuda, parádní změny temp, stylů, pořád se něco děje. Jednou z topek je dle mého „Algorythmic Extinction“, kde najdete opravdu vše. Moderna, old school na zlatém podnose s klobáskami a papričkami. Ve skladbě „Godless Leaders, Soulless Lies“ mě docela překvapila až hardcorově zpívaná pasáž. Pokud se ponoříte pod slupku jejich brutality, objevíte dobré thrashové kořeny, ale já tady třeba trochu zaslechnu v kytarách nádech PESTILENCE. Nevím, co synci zobů, by asi řekl Vlasta, ale chlapci to vyzobali nádherně. Hezký punkový nádech je ukrytý pod drtícími kytarami v „Nails of Time“, pecka. „Born to Burn Beautiful“ je posledním majstrštykem, kdy brutalitu ke konci vystřídá taneční rytmus a srandičky. Ač metalisti, disko mají kluci také rádi. V jejich podání si užijete střípky od BONEY M, na koncertech bude chybět snad jen afro paruka. „Starého psa novým kouskům nenaučíš“, moudře naznačuje přísloví, ale v případě MELANCHOLY PESIMISM, bych to ještě poupravil, že ty „kousky“ (muzika), na které jsme od roku 1992 zvyklí, mají vzestupnou tendenci. V žádném případě nechci jejich předchozí tvorbu spláchnout do kanálu, to jednoduše nejde, ale tohle album je pro mě jednoznačně nejlepší.
Vláďa Třískala