EPILOG - Neskládám na první dobrou songy, co by sis broukal hned po prvním poslechu

„Staré časy jsou pryč, teď začíná nová kapitola“, avizoval začátkem roku projekt EPILOG fakt, že se jeho po několika letech znovu probouzí k životu. Jeho sestava se rozrostla o další zahraniční posily a jak se ukázalo, ani muzika nestojí na místě. O tom, co všechno se schovává za mottem „Rockenroll má být prdel“, se rozpovídal duchovní otec EPILOGU Michal Zeman.

Staré časy jsou pryč, teď začíná nová kapitola, objevilo se začátkem roku na stránkách EPILOGU. Co konkrétně jsi tím chtěl sdělit, co se ta touhle hláškou skrývá?
Standardní facebookový výkřik do ticha, kravina bez obsahu. Nebo spíš oslavný poem a dojmutí se nad tím, že EPILOG zase žije. (smích) To koukáte, kdo to tady zase straší, co? Nová deska, nová sestava, nová energie a nová hudba. Připravte se, bude to velký.

Alba „Providence Asylum“ a aktuální „Digital Afterlife“ od sebe dělí pět let, což je v rámci „oficiální“ diskografie zatím nejdelší pauza. Co způsobilo tenhle posun oproti v podstatě obligátním dvěma letům?
Asi nepřišla touha. „Providence Asylum“ vyšlo poprvé pod značkou Smile Music, dostalo se mu celkem mediální podpory, proběhlo pár videí, poměrně velká výprava obsáhlého digipacku s grafikami Vladimíra Žákoviče, zkrátka jsme do té desky vložili hodně času a energie, a tu jsem zase potřeboval načerpat. A co si budeme vyprávět, muziky vychází denně tolik, že jsem necítil potřebu do něčeho se tlačit.

Jak přistupuješ k tvorbě, je to u tebe systematická činnost, že průběžně střádáš nápady a když jich je dostatek, začneš uvažovat o desce nebo tě v určitou chvíli políbí můza, vysypeš ze sebe to, co máš zrovna v hlavě a materiál je na světě?
Spíš to druhé. Stačí mi nějaký impulz, vědomí, že se někomu do toho chce jít se mnou (většinou je to Martin Škoda), pár jisker a blafne to. A protože jsem magor, tak jak se do toho dám, musím to dotáhnout do konce a s plnou parádou.

Pomalu se začínáš obklopovat zahraničním muzikanty, co tě k tomu vede?
Zkušenost. A nejde vůbec o to, že jsou to zahraniční muzikanti, na ničem podobném si nezakládám, naopak bych rád dělal spíš s klukama od nás. Jenže já už jsem pro mladé pušky neperspektivní „stařec“ a moji vrstevníci jsou zase už většinou pohodlní, líní borci, kteří mají na všechno čas, všechno se musí nechat odležet, nedejbože že po nich chci nějakou významnější a soustředěnou kreativní činnost. No znáš to. A s tím neumím a vlastně už ani nechci bojovat. Jak jde o desku, tak potřebuju nějakou disciplínu, dát kraviny stranou a věnovat se tvorbě na sto procent. Takže jsem se časem, hlavně tedy přes zkušenosti a kontakty Roba Lungrena, dostal ke klukům, co jsou profesionální hudebníci, kteří vědí, co a jak, mají prostředky, možnosti a zkušenosti, a se kterými můžu muziku probírat a tvořit naplno, teď a tady. A musím se sakra snažit, protože všichni jsou významně lepší plejeři než já. A to mě baví. Jenom tak se vyhecuju k lepším výsledkům a posunu. Původně jsem ale chtěl udělat bicí a celý ksicht desky s Honzou Kapákem, vlastně jsem ho oslovil a v podstatě jsme se domluvili, ale Honza byl bohužel narychlo nucen řešit nějaké neodkladné soukromé záležitosti. Fakt mě to mrzí a jestli bude ještě nějaké příště, moc rád bych to udělal ve spolupráci s ním.

Jsou Frank Shane a Rich Gray jediní muzikanti, které jsi s nabídkou spolupráce oslovil nebo je potřeba vyvinout podstatně větší aktivitu k tomu, abys podobné spoluhráče získal?
Hele ani ne. Frank je původně bubeník, ale přešel časem na kytaru a je dokonce firemním hráčem, Rich hraje basu v Annihilator, ale co si budeme povídat – v dnešním měřítku to nejsou žádné „hvězdy“, co by nestály o spolupráci na muzice, která se jim líbí. Já se k nim dostal na doporučení od Roba, pokecali jsme o možnostech, dodal jsem materiály a kluci už věděli co dělat. Konzultovali jsme to průběžně a myslím, že nás to všechny bavilo. Hodně věcí se překopalo a byla radost stavět nápady na kreativních podnětech ostatních. Ono to zní samozřejmě, ale zeptej se v kapelách, kolik lidí má doopravdy chuť tvořit a ne se jenom vézt.

Nemůžu se zbavit dojmu, že EPILOG postupně hutní, hrubnou a vydávají se na poměrně složitější cestu.  Je to jen můj pocit nebo tenhle posun vnímáš taky. A pokud ano, co ho způsobilo?
Hm, asi ten pocit úplně nemám. Já měl vždycky rád americký power metal a prog, tak možná se tam víc vkrádají tyhle prvky. Je ale pravda, že se současnou rytmikou jsem si mohl dovolit „utrhnout se významně ze řetězu“. Ta deska je každopádně rychlejší, místy až zběsilejší a živelná. Pořád je ale nápad a melodie pro mě alfou a omegou. Neskládám na první dobrou songy, co by sis broukal hned po prvním poslechu, to je fakt. Na to tady máme adeptů, že bys je mohl hrnout bagrem. Asi taky proto nikdy nebude EPILOG kapela, kterou by měli na prvních příčkách v playlistu fanoušci SABATON, POWERWOLF a podobných spolků. Ale já to tak prostě mám rád. Nemám už za ta léta žádnou komerční ambici, dělám muziku, kterou si musíš fakt poslechnout. Desky, co dávají smysl jako celek, kde můžeš kromě vidlácké melodie najít snad i dost dalšího. Jak jsem říkal, asi nic moc lákavého pro mladé a do Spotify top playlistů. Snažím se to dělat, jak nejlépe umím, vědomě nešidím ani jedinou věc z celého procesu a jsem rád, když se trefím i do vkusu někoho dalšího. Ale pokud ne, tak už se z toho dávno nehroutím.

To, že se současnou sestavou někdy pustíš do živého hraní, není úplně pravděpodobné. Děláš nějaké kroky k tomu, aby se EPILOG jednou ocitli na pódiu? Umíš si v tomhle kontextu představit, že by skladby prezentoval někdo jiný, než Rob Lundgren?
Právě. Ne že bych si to neuměl představit, ale náročnost těch partů je snad patrná a prostě jsem nenašel nikoho, kdo by měl chuť, sílu a schopnost to přenést do živé podoby, aby to bylo dobré. Pokud by se někdo našel, klidně. Jdu do toho! Ale je to pořád dokola, požadavky jsou vysoké a co můžu nabídnout? Kolik lidí chodí na takové koncerty? Požadovat to nejlepší a nabídnout za to vodu a kus okoralého chleba, to nikoho moc neláká, překvapivě.

Album nese název „Digital Afterlife“, jeho obal působí poměrně alarmujícím způsobem a jeho téma se týká moderních technologií. Jak vnímáš umělou inteligenci, sžíváš s ní a je pro tebe vděčné téma do písní?
Já nechci mluvit, myslet a znít jako zapšklej dědek, co nadává na novou generaci, ale jasně, vyrostl jsem v jiné době. Snažím se ale držet krok, zase tak starej ještě nejsem. Já novým technologiím a objevům fandím, jako pravověrný scifista. Jako takový ale na druhou stranu vím, že predikce spisovatelů scifi se z velkého procenta vyplňují, a ta budoucnost většinou moc růžová nebývá. Lidi jsou bohužel pořád neskutečný dobytek, omlouvám se, ale je stále těžší zůstat optimistou. Jako vždy a se vším, i technologie je skvělý služebník ale zlý pán. A v době, kdy lidi řeší, jestli Země není náhodou fakt placatá, jestli by fakt nebylo dobré zase začít pořádně válčit a dělat bordel, inkvizice že vlastně není úplně blbá věc – myslíš, že tohle lidstvo je ready na opravdový technologický průlom? Spíš to vypadá, že zase budou hořet hranice. Strašidelné. Ale pořád věřím, že člověk nad lidmi zvítězí a posrat se nenecháme. Já osobně jsem pro pokrok, určitě.

Z tvorby EPILOG je zjevné, že H.P. Lovecraft je tvým velkým oblíbencem. Které jeho dílo máš nejradši, Je v Lovecraftově tvorbě nějaký tvůj grál, který jsi zatím nepoužil, ale chtěl bys ho zpracovat?
Je to taková dětská libůstka, která pořád úplně nebledne. Stejně jako třeba příběhy o Conanovi. Oboje nejsou žádná veledíla (spíš naopak), ale nějak ve mně umí rezonovat. Na aktuální desce jsem to omezil na opravdu jen jednu věc, na příběh Charlese Dextera Warda, který je zároveň i jedním z mých nejoblíbenějších. Pořád ale ten tajemný svět, ten závoj a zatuchlina toho starosvětského Novoanglického světa tak nějak v pozadí EPILOGU je. A jestli bych něco ještě zpracovat chtěl? Nabízí se samozřejmě V horách šílenství. Koncepční deska. To je ale velká výzva a nevím, jestli ji někdy přijmu. Spíš asi ne.

První skladbou, která dostala vizuální podobu, se stal singl „Ambassador“, syrová píseň, z níž trochu cítím nálady SAVATAGE. Proč padla volba na ni? Považuješ ji za zcela reprezentativní kus aktuální rozpoložení EPILOG nebo bys vybral jinou skladbu?
Savatage, fakt? Hele tak to jsem zatím neslyšel, super. To je jedna z mých oblíbených kapel. Nevím, jestli je reprezentativní, každopádně jsme chtěli udělat fakt rychlou jízdu, možná trochu šokovat. A ten song upaluje, nicméně se láme i do jiných poloh, jak je u mě zvykem, a možná to někoho zarazí. Občas mi kluci vyčítají, že ty songy nejsou jednoznačné, jeden nápady, jízda a rovnou na komoru. Možná mají pravdu, co myslíš ty? Každopádně text je strašlivě vousatej, oživil jsem jeden z úplně dřevních dob a bavil mě ten kontrast naivity se současným pohledem. A vlastně to docela funguje. Já si rád dělám srandu i sám ze sebe. Rockenroll má být prdel.

Co tě vedlo k napsání druhého zveřejněného singlu „Pain Killer“, je zjevné z názvu skladby, z jejího pojetí, i z věnování, uvedeného z klipu. Čím se nejčastěji necháváš inspirovat a jaké období z hudební historie máš nejradši?
Seděli jsme s Marťasem a on hrál nějaké riffy, za chvíli na mě významně pomrkával jakože „jo, to je dobrý“ a já do toho zaskřehotal „This is the Painkiller“. Ten riff je hodně podobný nesmrtelné klasice, někdy si to ale neuvědomíš, hraješ to a říkáš si, jak se ti povedlo najít něco tak dobrého. A on už to někdo před tebou dávno vymyslel. Takže jsme z toho měli nejdřív prdel, ale nakonec jsme si řekli proč ne – udělejme takový tribute song. A nejen Judas, ale i všem heavy metalovým hrdinům, na kterých jsme všichni vyrůstali. Takže to je náš Pain-killer. Poděkování za EPILOG. Z toho je jasné, že klasický hevík MAIDEN, JUDAS a SAXON bude asi vždycky doba, kterou bych za nic nevyměnil. Ale osmdesátky celkově jsou samozřejmě moje oblíbené období. Chtěl bych žít v Hamburku v době, kdy vznikali Helloween a spol. A inspirace? Víš že ani nevím, nějak se mi do těch skladeb cosi promítne a ani to neumím pojmenovat. To budou asi ty chemtrails nebo co. (smích)

Album uzavírá skladba s trefným názvem „My Insanity“, nejdelší kompozice, kterou Epilog dosud vytvořili. Tvoří se ti snadno takhle rozsáhlé kousky, u kterých udržet atmosféru plně odpovídající jejich obsahu musí být docela náročné?
Fakt je nejdelší? Vidíš, ani nevím.  Asi to neřeším, někdy to tak přijde. Když jsou nápady dost dobré, zapadají do sebe, pak z toho vyleze něco takového. Ale základem byla akustická kytara, ke které jsem slyšel vokální melodii hned ze začátku. Vysnil jsem si do ní i epické kytarové sólo, které jsme pak samozřejmě nebyli schopni vymyslet a zahrát, aby to bylo zkrátka dost dobré. Takže tam jsem se obrátil na Simone Mularoniho z DGM a REDEMPTION, kterému se skladba líbila a na první dobrou vykouzlil výsledek. Vole, když to někdo má v prackách a hlavě, to je radost!

Máš od Roba Lundgrena, případně ostatních spoluhráčů nějakou zpětnou vazbu na to, jak vnímají muziku EPILOG?
No já doufám, že pozitivně, jinak mi jenom hnojí hlavu. (smích) Všichni si uvědomujeme, že jsme standardní dělníci rokenrollu a snažíme si to hlavně užít naplno a mít pocit z dobře odvedené práce. Stejně nic lepšího dostat nemůžeš. Prachy ti nikdo nedá, a na věčnou slávu už dávno nevěříme. Rob říká, že bigbítovej pánbůh to ale slyší a jednou nám to přičte k dobrému. Tak uvidíme. Každopádně, když se sem tam někdo překoná a pochválí nás, tak to samozřejmě ješitně pohladí po kožíšku. Ale nikdo nás zrovna moc nerozmazluje, víš jak.

EPILOG má v diskografii šest desek, ale „Digital Afterlife“ označuješ jako čtvrté oficiální album kapely. V čem byla zásadní změna statusu EPILOG po vydání prvních dvou alb, bylo to jen angažování Roba Lundgrena nebo v tom bylo i něco dalšího?
Je to tak. Ty první dvě desky beru jako spíše taková dema, kde jsem si zkoušel, jestli vůbec mám na to dělat něco smysluplného. Na druhou stranu dobré nápady, které tam byly, jsem v pozdější době vytěžil, překoval a zaimplementoval do novější tvorby. Na nové desce je skladba „Darkened Souls“ a ta je perfektním příkladem. Základní motivy a melodie jsou prastaré, teď jsem je vzal, šoupnul je do ohně a vytáhl nový kus, ve kterém je ale velká porce těch starých dob. Stejně tak jako text „Ambassador“. Mám pocit, že se tak vypořádávám i s minulostí, která si zaslouží nebýt zapomenuta.

Život EPILOG je v porovnání s běžně fungujícími kapelami dost specifický, co tedy považuješ za svůj největší úspěch?
Že jsem se na to pořád nevykašlal. Že ještě najdu čas, energii a peníze na to, abych udělal a dokončil další desku. Že pořád jsou lidi, kteří si ji koupí na CD a sem tam třeba i napíší, co si o tom myslí. Že i kvůli tomu má smysl to dělat a pokračovat. Možná i fakt, že se snažím zkultivovat byť jen malinký kousek prostoru, že jenom nesedím a nekritizuju, jak blbě to dělají ostatní. Klidně si to blbě udělám sám. (smích)

EPILOG - Ambassador
Facebook EPILOG
Původně zveřejněno na METAL FOREVER