Reedice alba, které ve své době vzbudilo značné kontroverze a kvůli kterému dostal údajně Mejla od Magora po hubě. Mejla totiž společně se svým tehdejším kumpánem z kapely FICTION Janem Vozárym (ex-OCEÁN) vztáhl své pracky na posvátný grál českého undergroundu, na samotné Plastiky a jejich nejstarší skladby, převážně z prvního alba „Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned“. A to se v roce 1997 rozhodně netolerovalo, tedy ne v okruhu bývalého androše, a hodně lidí za to Mejlu fakt nenávidělo. Takže androš to měl vyřešený a ten zbytek si nebyl úplně jistý, jestli jde o nějakou recesi anebo ti Plastici byli fakt tak dobří. Z mého okolí to většina lidí odmítla, ale mně se to docela líbilo, naopak bych si tehdy přál, aby došlo k ještě větší demolici, protože mi to přišlo málo odvážné. Když už, tak už, ne? Od té doby uběhlo bezmála třicet let, Mejla už bohužel není mezi námi a ideologické výhrady tak nějak ztratily na významu. To, co zůstalo, je hudba, která má pořád svou energii a sílu sdělení. Některé skladby jsou podařenější, jiné o něco méně, ale jako celek deska funguje překvapivě dobře a konzistentně. Mejla svojí účastí nahrávku nejenom legitimizoval, ale vtiskl jí svým typickým uhrančivým zpěvem a hypnotickou baskytarou hrozivější a temnější atmosféru, než bývalo u Plastiků zvykem, navíc texty získaly v novém světle trochu jiný význam. V této souvislosti mě napadá, jestli už třeba nenadešel čas na další dekonstrukci Plastiků, tentokrát od současné generace muzikantů. To by mě fakt zajímalo!Michal Jakubík


BLUES FOR THE REDSUN vydávají desku Dragon Tail Revelation
PEET J. s novinkou Ride zve na nespoutanou jízdu na vlnách
TY SYČÁCI hledají opravdový domov
ST. MINCER - Soundtrack hnusného světa
ŽÁDNEJ STRES vydává album "Cesta" a zve na křest do Třemošnice