Reedice alba, které ve své době vzbudilo značné kontroverze a kvůli kterému dostal údajně Mejla od Magora po hubě. Mejla totiž společně se svým tehdejším kumpánem z kapely FICTION Janem Vozárym (ex-OCEÁN) vztáhl své pracky na posvátný grál českého undergroundu, na samotné Plastiky a jejich nejstarší skladby, převážně z prvního alba „Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned“. A to se v roce 1997 rozhodně netolerovalo, tedy ne v okruhu bývalého androše, a hodně lidí za to Mejlu fakt nenávidělo. Takže androš to měl vyřešený a ten zbytek si nebyl úplně jistý, jestli jde o nějakou recesi anebo ti Plastici byli fakt tak dobří. Z mého okolí to většina lidí odmítla, ale mně se to docela líbilo, naopak bych si tehdy přál, aby došlo k ještě větší demolici, protože mi to přišlo málo odvážné. Když už, tak už, ne? Od té doby uběhlo bezmála třicet let, Mejla už bohužel není mezi námi a ideologické výhrady tak nějak ztratily na významu. To, co zůstalo, je hudba, která má pořád svou energii a sílu sdělení. Některé skladby jsou podařenější, jiné o něco méně, ale jako celek deska funguje překvapivě dobře a konzistentně. Mejla svojí účastí nahrávku nejenom legitimizoval, ale vtiskl jí svým typickým uhrančivým zpěvem a hypnotickou baskytarou hrozivější a temnější atmosféru, než bývalo u Plastiků zvykem, navíc texty získaly v novém světle trochu jiný význam. V této souvislosti mě napadá, jestli už třeba nenadešel čas na další dekonstrukci Plastiků, tentokrát od současné generace muzikantů. To by mě fakt zajímalo!Michal Jakubík


GLOOM prichádza po šiestich rokoch s novým albumom Reflexions
PANOPTIKUM - Pizza Extrapolis
DILEMMA IN CINEMA vydává desku Nekupuj si
ŽÁDNEJ STRES vydává album "Cesta" a zve na křest do Třemošnice
MASH - Máme chuť udělat to po letech trochu jinak