Kvietah na albu Rozkousanej svět hledá sílu ve spojení s ostatními

Kvietah vydává třetí album "Rozkousanej svět". Dvanáct skladeb vychází ze zkušeností posledních dvou let: z rozchodů a vztahů na jedné straně a z krizí společnosti a jejich dopadu na bezprostřední okolí autorky na straně druhé – od krize bydlení po válečné konflikty. Oproti předchozím deskám tentokrát Kvietah mnohem víc zapojila celou kapelu, nechala ostatní zasahovat do aranží i struktur písní a několikrát sáhla také po textech jiných autorů. Pražský křest se uskuteční 29. října v Paláci Akropolis.

Autorka s kapelou Včely od začátku pracovala na albu jako na celku, který otevírá "Litanie za končícího rána" a uzavírá skladba "Vlastním tělem". „Chtěla jsem, aby deska nebyla jen kompilace mých songů z určitého období, takže jsme na ní pracovali jako kapela. Já jsem přinesla písně, ale společně jsme aranžovali a nechala jsem si zasahovat i do struktury písní, což jsem doteď dělala hodně nerada," říká Kvietah.

Kvietah desku vnímá jako záznam vlastní proměny. „To album je o mojí osobní transformaci – o hledání místa v rozkousaným světě. Je to takový album na dřeň, což sedí i s tím zvukem, kterej je mnohem tvrdší než u předchozích nahrávek," vysvětluje. Rozpětí alba už ukázaly zveřejněné singly. Samota zachycuje prázdno po skončeném vztahu, Přesila vznikla ze vzteku nad tím, jak rozhodnutí mocných dopadají na životy ostatních.

Většina písní vznikala během posledního roku a půl, kdy Kvietah střídala koncerty, školu, zkoušky a nahrávání. „Ve svých textech jsem ubrala na složitosti. Většinu písní jsem napsala v době, kdy jsem měla asi nejvíc práce ve svém životě. Psala jsem proto vždycky dost narychlo," říká. Na albu zároveň častěji než dřív pracovala s texty dalších autorů. "Hledám tě" a "Litanie za končícího rána" vznikly na básně Václava Hraběte, většinu textu titulního "Rozkousanýho světa" napsala Diviška Rysová, která na nahrávce také hostuje, a "Feťáci pocitů" vznikli z básně Moniky Aranky z ženského kolektivu Prádelna, který jezdí po republice a pere oblečení lidem bez domova. „Psát písně na texty jiných lidí je pro mě hodně osvěžující, protože nechci pořád čerpat jen ze své zkušenosti nebo svého pohledu na svět a někdy mi pomůže si za tím účelem půjčit cizí slova," dodává Kvietah.

Spojení s ostatními se neprojevuje jen v textech. V řadě skladeb zpívají baskytaristka Giulia Amerighi a kytarista Honza Skorunka, bubeník Štěpán Bína recituje. V "Přesile" hostuje Dan Kranich z P/ST, v titulní skladbě Diviška Rysová a společné sbory kapely rámují album od první po poslední píseň. „Prožívám to, jak v naší společnosti i ve světě přituhuje. Myslím si, že když spojíme síly my, kdo s tím chceme něco dělat, budou naše hlasy víc slyšet," říká Kvietah. Poselství alba pro ni vystihuje také verš Dana Kranicha z Přesily: „Stavim barikádu z odposlechů a dechů, na mě si nepřijdou." V poslední skladbě "Vlastním tělem" pak kapela zpívá: „Vlastním tělem chráníme, co je křehký / venku se zvedá křik." "Rozkousanej svět" tak přes rozchody, nejistotu i společenské krize nekončí rezignací.

Kvietah - Rozkousanej svět
Facebook KVIETAH