Prosinec 2014: Smutno-veselé

Vystavět prosincovou předmluvu na tom, že jsou vánoce, že se máte mít všichni rádi, užívat rodinné pohody atd. je otřepané a navíc by to asi vyznělo neupřímně. Ačkoliv je ohlédnutí se za tím, co nás letos potkalo snad ještě otřepanější, nedá mi to.
Na zahraniční scénu se letos vrátily mé oblíbené prog/art rockové osobnosti. Bard Ian Anderson vydal sólovku "Homo Erraticus". Co je ale hlavní? Smutno-veselou událostí bylo vydání novinky PINK FLOYD. Proč smutno-veselou? Konečně jsme se dočkali nové desky, v níž už málokdo doufal a která ve floydí diskografii zaujímá zvláštní místo. Také se jedná o posmrtné album Ricka Wrighta a s vysokou pravděpodobností i o labutí píseň, jež uzavírá kariéru jedné ze skupin, která se stala významnou součástí světa populární hudby... a mého hudebního vývoje neméně. 
Co se však v období vyčkávání na "Endless River" nestalo? Jiná progresivní skupina, kterou taktéž hluboce obdivuji a jejíž hudba taktéž oplývá citem pro atmosféru je zpět! To jsem už sice věděl déle, ale co ve mně vzbudilo velká očekávání byla zpráva, že ona skupina chystá nové album "Fiat Lux" - tomu, kdo se ztrácí, řeč je o STROMBOLI. Tentokrát se jednalo o čistě veselou událost. Žádný člen se na desce nevyskytoval už jen posmrtně a nevypadá to, že by šlo o labutí píseň.
Jak dlouho budeme čekat na další album? A bude to veselé nebo smutno-veselé? Obojí má něco do sebe. Smutno-veselé události míchají v člověku dvě protikladné emoce a poskytují mu tak zvláštní zážitek. Něco, na co vlastně ani neví, jestli vzpomíná rád anebo nerad. Jediné, co ví, je, že na to vzpomíná často.
Nakonec se tomu nevyhnu: Šťastné a veselé vánoce za celou redakci Czech Blade! Smutno-veselé vám přát nebudu. To se nedělá. Ty se prostě stanou nebo nestanou.

Jirka Štraub
šéfredaktor