Blogger Gerd Muller: Tak tohle bych chtěl

Toto léto bylo hudebně neuvěřitelně vypečené. Různorodé a úrodné. A zvláštní. Výbušní TRIVIUM ve Spáleném Poříčí. Neskutečný PLANT ve Starých Vítkovicích. A v uších mi drnčí DOWN. Způsob, jak se vyrovnat s tím, že další BRUTAL ASSAULT začne až za rok. Splnilo se mi vše, co jsem si přál. A pokud chci přát i já – myslím na Michala Hrůzu.  Zotavuje se z nesmyslného napadení ve Stodolní ulici. Nikdo mi nebyl z české scény více protivný, než nějací READY KIRKEN v autorádiu kolegů z práce. ČERNÝ BREJLE a Hrůzova mastná vlasová klapka na pravém oku se nedala neutralizovat. Ani tehdejšími KORN s volume hodně doprava. Celé se to změnilo albem KRASOHLED. Nechtěný poslech v prodejně hudebnin v brněnské Olympii a následná cesta s ním po trase Brno – Essen a zpět to vyřešilo. Album vyšlo už v roce 2004, ale za uplynulou dekádu je jedním z nejlepších z českého rocku vůbec. Je to album nenápadné. Vyzrálé. Vyrovnané. Nedoceněné. Pravda, není mišíkovsky hluboké. Ani kollerovsky muzikantské. Ale ta doba snad už ani to prvé, ani to druhé nepotřebovala. Na Hrůzovi mne fascinuje jeho skvělé frázování. Umění vystavět song. Nikomu ty refrény nevystřelí z nenápadna tak, jako jemu. Poslechněte si na youtube akustickou verzi písně WINSTON SMITH  z Óčko TV. Tam to všechno je. KRASOHLED je album silných písní. Velmi silných písní. A nic se nevyrovná uhrančivé T AK TOHLE BYCH CHTĚL. Aby zase bylo dobře, aby zase vyšlo Slunce. Naivní, nádherná věc. O naději. Vstávej, Michale. Je čas napsat další song. Tak tohle bych chtěl.