Verdikt – 5. díl – Miloš Meier (DYMYTRY, STROY, DRUMMING SYNDROME)

Hronovský rodák Miloš Meier září za bicí soupravou ve hvězdných DYMYTRY a také v grunge metalových STROY. Mimo toho se věnuje svému vlastnímu projektu DRUMMING SYNDROME. Kdo alespoň jednou viděl naživo minimálně jednu z výše zmíněných kapel, musí uznat, že Miloš řádí za bicími jako ďábel, avšak jeho hráčský záběr sahá ještě daleko za hranice metalu. Vyzkoušel si například i jazz a fusion, ke kterým má vztah dodnes. V šestnácti ale bubnoval i u hronovských death metalistů TORTHARRY. Jak je vidět, jeho mantinely jsou skutečně široké a podle toho jsem se snažil pojmout také výběr skladeb v aktuálním Verdiktu.

SLIPKNOT – Psychosocial

Tak SLIPKNOT poslouchám od jejich první desky, je to masakrální kapela se vším, co má mít pořádnej metal. :)  Zrovna na tuhle pecku jsem natočil i drum cover, proto mi to sem asi dáváš. No vyhodili Jordisona, tak jsem si řekl, že i když je asi jednoprocentní šance se do podobné kapely dostat skrz video a ještě z ČR, je třeba zkoušet vše, a i když nejsem velký fanda drum coverů, tak jsem natočil „Psychosocial“ s bubnovým sólem v závěru. Je potom spíše více pravděpodobné získat třeba jiné kontakty v zahraničí, než třeba ve SLIPKNOT, o což mi taky šlo. Později jsem nahrál ještě skladbu „Welcome“, která je zběsilejší a slipknotovější. :)

THE TRUTH IS OUT THERE – Bounce

Česká kapela? Neznám to, ale zní to moc dobře, baví mě zajímavé míchání elektroniky do metalu. Takový taneční samply a zvuky, inspirace Skrillexem a KORN, metalcorový sound… Jo, jo, baví mě to. Jen je těžký se v tom množství metalcorových part dnes prosadit. Je jich opravdu hodně a snad všechny hrajou skvěle. Tady je ale určitě potenciál v propojení stylů a určité originalitě.

Chick Webb – Midnite In A Madhouse

Chick Webb je legendární swingový a jazzový bubeník, musím se ale přiznat, že o něm toho až tak tolik nevím. Sjížděl jsem spíš až současné jazzové a fusion bubeníky jako Dennis Chambers, Dave Weckl atd. Podobný styl hudby jsem poslouchal spíše v big-bandu Buddyho Riche. Zrovna nedávno jsem byl v Praze na koncertě tohoto big-bandu s bubeníkem Stevem Smithem…

JOHN WOLFHOOKER – Pidgeon

Další pro mě nová česká kapela. Dobrej syrovej sound, což je určitě plus v množství dokonale vyčištěných a vysamplovaných nahrávek. Takhle to má život a dynamiku. Zajímavé crazy pasáže a progresivní momenty…

Carlos Santana – Soul Sacrifice (Woodstock, 1969)

Santanu znám hlavně z novějších alb „Shaman“ a „Supernatural“, což už jsou tedy, dá se říct, trochu mainstreamovatější záležitosti v jeho diskografii. Ale skvěle udělané, nahrané, se skvělými muzikanty, hosty atd. V té době s ním taky začal bubnovat jeden z mých bubenických bohů Dennis Chambers. Před dvěma lety jsem na něm byl v pražské O2 aréně, kde to byl skvělý koncert po všech stránkách.

ARAKAIN – Zlá křídla osamění

Od ARAKAINU znám jen víceméně skladby, co dnes hrajou na koncertech. Z českých kapel jsem toho nikdy nic moc neposlouchal. Vyrostl jsem na METALLICE, MEGADETH, SEPULTUŘE, SLAYER, GUNS N‘ ROSES a mnoha dalších. Českou scénu jsem dost vynechal. Ale spoustu kapel tady mám taky rád, poslouchám je ale spíš, až na pár vyjímek, pouze na koncertech. ARAKAIN mě baví. Je úžasný, jak se tolik let drží na vrcholu české metalové scény a stále vydává dobré desky. Je to naše legenda, která si zaslouží uznání. Jóóó a právě tady kolem mě proběhl Jirka Urban ml. ode mě z DYMYTRY a říká: „Ty posloucháš ARAKAINY, jo? Tuhle pecku složil bubeník Štěpán Smetáček!“ Asi bych měl taky něco složit. :))

DEEP PURPLE – Chasing Shadows

Hele ty mi sem teda dáváš věci! :) Na Párplech jsem taky nikdy moc nefrčel, až na ty největší hity od nich nic neznám. Je to legenda, klasika, kterou uznávám, ale jak jsem už psal, vyrostl jsem na jiných záležitostech. Jsem asi jiná, střední generace. :) Z těchto podobných hardrockových legend jsem spíš poslouchal WHITESNAKE nebo Glenna Hughese, takže dva bývalé zpěváky DEEP PURPLE. Ty tak nějak sleduju pořád, třeba na koncert Glenna Hughese v pražském Retru vzpomínám jako na jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl.

TORTHARRY – Epilogue
No jo, TORTHARRY jsou naše hronovská legenda. :) Vyrůstal jsem v Hronově, takže jejich hudba mě samozřejmě nemohla minout. Když mi bylo dvanáct, třináct, hodně jsem je poslouchal a obdivoval. Hlavně vzpomínám na jejich druhou desku „Book of Dreams“, kterou jsem v té době pořád sjížděl. V mých šestnácti jsem s nimi natočil desku „White“, protože jim odešel bubeník. Bylo to více groovové a experimentální, než klasicky death metalové, což mi vyhovovalo a myslím, že jsem do toho taky mohl přinést jiné hudební vlivy. Dnes hrají, jak je slyšet v téhle skladbě, brutální death metal. V rámci žánru kvalitně udělanej, ale já už v tomhle moc nejedu. Potřebuju více melodií a emocí. :)

Sting – Englishman in New York

Tak Stingovu hudbu mám hrozně rád. Hlavně dříve jsem si na ní ujížděl, to bych se klidně stal zpívajícím basistou. :) Samozřejmě už i kvůli bubnům je Stingova hudba zajímavá, hlavně Vinnie Colaiuta a Manu Katché s ním hráli neskutečně a oba proto patří i mezi mé oblíbené bubeníky. Dá se říct, že Stingova muzika se jednoduše a příjemně poslouchá a při tom v ní jsou různé komplikované rytmy, složité harmonické postupy a zajímavé aranže. To nemůžou hrát joudové. :)

POETRY IN TELEGRAMS – Juliet And Romeo (feat. Thomas Lang on drums)

Pro mě další novinka. Asi mi to sem ale dáváš kvůli Thomasu Langovi. :) To je samozřejmě neuvěřitelnej bubeník. Hlavně koordinačně a technicky patří mezi nejlepší na světě, proto jsou jeho video-školy, workshopy atd. nejvyhlášenější mezi bubeníky. Před dvěma lety jsem taky byl na jeho workshopu, a i když je mi bližší energičtější a efektivnější styl bubnování, hodně ho uznávám. Tahle kapela se mi líbí, je to dobrej typ pro mě, seženu si celou desku. :)

Nejsilnější článek výběru: SLIPKNOT a Sting. Nedokážu mezi nimi vybrat, protože jsou to odlišné styly, mezi kterýma nejde porovnávat.

Nejslabší článek výběru:  Není tady nic, co by mi lezlo na nervy a taky nechci nikoho naštvat. :))

Největší překvapení ve výběru: POETRY IN TELEGRAMS.