VITACIT: Spolustrůjci českého metalu

 Hned ze dvou důvodů patřila a patří kapela VITACIT k zásadním pojmům české rockové a metalové muziky. Jednak to byl právě VITACIT, kdo společně s ARAKAINEM a několika dalšími formacemi etabloval na české hudební scéně původní českou metalovou tvorbu. A na druhé straně je tu i řada výrazných jmen, muzikantských i pěveckých, která VITACITEM prošla, a každé svým způsobem ovlivnilo a často stále ovlivňuje dění v tuzemské muzice. Stojí proto rozhodně za to se za VITACITEM poohlédnout, připomenout si jeho hudební i personální vývoj i dodnes trvající souvislosti.

 

Rocková limonáda z Roztok

Na sever od Prahy, při samém okraji hlavního města, leží nevelké městečko Roztoky. Nutno přiznat, že právě Roztoky už v časech dávno minulých nejednou promluvily do historie českého umění. Tuto stránku však ponechme stranou, neboť nás bude zajímat bigbít a konkrétně rok 1976. Právě v tomto roce se teenager Pavel Kuře Hejč, navštěvující roztockou ZDŠ a pilně cvičící základní kytarové riffy, rozhodne založit si první kapelu. Sestava se pochopitelně rekrutuje ze spolužáků. Zkušebnu poskytne v Klecanech spřízněná parta s dobově znějícím názvem ODPADKY a ta také umožní rodící se skupině první veřejné vystoupení. Právě pro toto vystoupení vymyslí Karel Adam název VITACIT. Jedná se o jméno rozpustné limonády, která požívána přímo z igelitového pytlíku naleptává v těch časech jazyk snad každého pubescenta, který má momentálně v kapse 3 Kčs k jejímu zakoupení. Nicméně kapela, ač nezletilá, myslí své záměry vážně. V roce 1978 získává kvalifikační přehrávky nezbytné tehdy k veřejnému vystupování a stabilizuje sestavu, v níž za bicí soupravou usedá Václav Pokorný a sólového mikrofonu se ujímá ctitel a málem dvojník Roberta Planta Dann Zeppelin Horyna. Spolu s nimi a zmíněným Pavlem Kuřetem Hejčem a Karlem Adamem tehdy VITACIT tvoří ještě kytarista Jarda Kuňka, kterého v roce následujícím, díky povolávacímu rozkazu, nahrazuje kytarista Jiří Löffelmann. První ucelená sestava VITACITU je tedy zkonsolidována a kapela nejen intenzivně píše a zkouší svůj vlastní repertoár, ale neustále zvětšuje svůj akční rádius neúnavným hraním po tanečních zábavách. Na přelomu 70. a 80. let totiž není nic divného nacházet kapely s původním vlastním repertoárem především v mimopražských tancovačkových sálech, neboť koncertní pódia nemnohých městských klubů jsou přece jenom poměrně těžko dobytná a cesta na ně je zdlouhavá. Ovšem pro VITACIT se má záhy otevřít. https://22bet-cz.com/ – Kasino a sportovní sázení na jednom místě

 

Časy zeppelinovské

Pomocnou ruku VITACITU, jakož i několika dalším začínajícím kapelám, poskytnou na prahu osmé dekády ABRAXAS. Jako první přivádějí do hlavního města coby předkapelu pořádně našlápnutý VITACIT, pohybující se na pomezí hard rocku a raného heavy metalu. Instrumentálně naostřená kapela s pódiově explozivním Horynou se rychle stává oblíbeným pojmem na pražských koncertních scénách. To ovšem neznamená, že má na růžích ustláno. V roce 1982 je povolán k dvouleté vojenské službě basista Karel Adam, doposud důležitý tvůrčí motor VITACITU. Zaječí úmysly pojme rovněž Dann Horyna, který si odskočí za jistějším výdělkem k tancovačkou protřelému BENEFITU, aby se ovšem po čase vrátil. Do BENEFITU s ním odbíhá i bubeník Václav Pokorný, naopak novou posilou VITACITU za vojáka Adama se stává jeden z příštích pilířů kapely, baskytarista Luděk Adámek. Zmatečnou etapu existence VITACITU, kdy rozjetému stroji jako by náhle spadl řemen, provází posléze i odchod kytaristy Jiřího Löffelmanna, kterého nahradí nový hráč Michal Bohumel. Pak ovšem VITACIT nabírá znovu dech, vzniká další nový repertoár, přibývá koncertních termínů a v roce 1984 VITACIT dokonce natáčí čtyři písničky v rozhlasových studiích, ovšem oficiálního vydání se nedočkají. VITACIT v polovině 80. let patří k pražským rockovým atrakcím, nezříká se ani tanečních zábav a to především v okolí hlavního města a na Kolínsku. Ovšem i přes úspěšnost znovu konsolidované existence vnitřní rozpory trvají a počátkem roku 1985 se zpěvák Dann Horyna rozhodne definitivně skupinu opustit. Zlákán vidinami profesionální muzikantské dráhy přijímá nabídku neblaze proslulé stáje Františka Janečka, kam odchází za krátkou neúspěšnou epizodou, provázen nechápavým a nesouhlasným kroucením hlavou svých rockových fanoušků. Tenhle krok pochopitelně není šťastným ani pro osiřelý VITACIT, jemuž náhle chybí to podstatné, totiž výrazný frontman.

 

Kroky jisté i váhavé

Jak už to tak chodívá, k vyřešení situace pomůže náhoda. Jiná z proslulých pražských formací, skupina ORIENT, slaví koncertně své narozeniny a jako předkapelu přizve skupinu TAM, s tehdy ještě plachým Ladislavem Křížkem za mikrofonem. Právě na tomto koncertě ho členové VITACITU uvidí a osloví ke spolupráci. Záhy dochází ještě ke změně na postu kytaristy, kdy Michala Bohumila nahradí na základě konkurzu Albert Čížek ze skupiny DOMINO. Jeho působení v řadách VITACITU trvalo pouhé tři měsíce, neboť opět náhoda tomu chce, že se Luděk Adámek jednoho dne setká s do té doby v Praze neznámým kytaristou Milošem Dodo Doležalem. Stačí jediná informativní zkouška a obě strany vědí, že se setkali ti, kteří se hledali. Na sklonku roku 1985 tedy VITACIT tvoří Ladislav Křížek (voc), Miloš Dodo Doležal (g), Pavel Kuře Hejč (g), Luděk Adámek (bg) a Václav Pokorný (ds). Postupně roste nový repertoár a VITACIT se z pražské atrakce mění v koncertní atrakci celorepublikovou. Přesto ale z kraje roku 1987 Ladislav Křížek neodolá a přijímá nabídku ostravského CITRONU, který se právě z někdejší funkrockové kapely přerodil v prominentní oficiální kapelu heavymetalovou. VITACIT nejprve pátrá po náhradě za sólovým mikrofonem, nicméně po několika neúspěšných pokusech se Miloš Dodo Doležal rozhodne zachovat skupinu ve čtyřčlenné sestavě a ujmout se sólových vokálů sám.

Druhá polovina osmé dekády je pro VITACIT bohatá na události. S nebývalou intenzitou začíná fungovat jeho fan club, který s pečlivostí sobě vlastní pravidelně vydává časopis Rocker. VITACIT je rovněž přizván, aby hudebně i pódiově přispěl k poněkud diskutabilnímu filmovému snímku Horká kaše. Na rok je naopak skupina nucena poradit si bez přítomnosti Pavla Hejče, odbývajícího si vojenskou službu, a z rodinných důvodů dojde i ke změně na postu bubeníka, kam na místo Václava Pokorného přichází Ivan Polák. Na sklonku roku 1988 už je ovšem VITACIT opět v plné síle a společně s ARAKAINEM stojí neoddiskutovatelně v čele české metalové scény. Zajímavé a užitečné zkušenosti posbírá i Miloš Dodo Doležal, který je přizván jako druhý kytarista vedle Michala Pavlíčka na turné PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, který se po zákazu vrací na jeviště s novou deskou „Výběr“.

 

Časy se mění

 

Je zbytečné podotýkat, že rok 1989 je ve všeobecném hledisku rokem velkých a důležitých změn. Změn, které se logicky promítají i do muziky. VITACIT, čerstvě zcela zprofesionalizovaný, vyráží poprvé i za československé hranice a to k vystoupení na Dnech Prahy v perestrojkové Moskvě. V době listopadových událostí pak nic netušící kapela koncertuje po Bulharsku. I na ni ovšem v porevoluční euforii dopadne celkově snížený zájem o kulturu, který paradoxně na prahu deváté dekády musí podstoupit bezpočet kapel nejen tuzemských, ale v celém bývalém východním bloku. Na druhou stranu v září 1990 konečně vychází první oficiální deska VITACITU „Vzhůru přes oceán“. Muzikantům se také v nových podmínkách otevírají nové a dosud netušené možnosti. Miloš Dodo Doležal je jedním z prvních, kdo se rozhodne je využít, a v roce 1991 odjíždí do Spojených států jednak studovat kytarovou hru, jednak získávat rozhled a kontakty pro jeho další hudební kariéru neocenitelné. Na cestu si bere své čerstvé sólové instrumentální album „My Little World“. VITACIT nekončí, ale nabírá dosti odlišnou stylovou orientaci. Je ovlivněn masivním nástupem dobového street rocku a v tomto ohledu zní také jeho další album „Máte se hnout“. Novými posilami VITACITU se stali kytarista Petr Kocour a zpěvák Fany Stehlík. Nový trend se však nelíbí bubeníkovi Ivanu Polákovi a za bicí soupravou ho střídá Štěpán Smetáček. V době vydání alba už ovšem za bicími sedí Lukáš Doxanský. Faktem zůstává, že stylový obrat nebyl fanoušky VITACITU přijat příliš s otevřenou náručí, a tak se záhy poté kapela rozpadá. Luděk Adámek odchází hrát do Německa, Pavel Hejč se připojuje ke skupině CORONA, začíná se čím dál více věnovat producentské činnosti a práci studiového zvukaře. VITACIT jako takový se znovu objevuje koncem roku 1994 a vedle Miloše ho tvoří opět Pavel Hejč, prapůvodní basista Karel Adam a bubeník Dan Hafstein. Společně vydávají album „Navostro“, natočené v Dodově novém studiu v jihočeské Žírovnici, kam se kytarista nedlouho předtím natrvalo přestěhoval. Pavla Hejče v té době střídá kytarista Libor Matějčík, zakladatel severočeského MOTORBANDU, který s VITACITEM natáčí i následné album „Za živa mrtví“, aby formaci potom rovněž opustil. Jeho místo zaujímá Robin Davídek. V této sestavě působí VITACIT až do roku 1998, kdy se s prozatím definitivní platností rozchází. Jeho členové se však i nadále budou protínat v nejrůznějších sestavách na tuzemské rockové i metalové scéně. Miloš Dodo Doležal se zase intenzivně věnuje práci ve svém jihočeském studiu Hacienda a seznam hudebníků z nejrůznějších koutů světa, s nimiž tu natáčí a případně spolupracuje, je čím dál delší. Písně VITACITU ovšem z jevišť a pódií tak docela nezmizí. Ke konci roku 2005 vydává Miloš Dodo Doležal své sólové album „Nejvyšší vibrace“ a s ním se pak rozjíždí na občasná vystoupení. Mezi nové skladby sem zařazuje i coververze ze svého někdejšího alba „Dodo hraje Hendrixe“, ale i tituly vitacitovské éry. Vitacitovské písně zaznějí i na mimořádném koncertě v září roku 2006 v klubu v pražských Kbelích. Tady se při nich k Dodovi po čase připojí i někdejší zakladatel VITACITU Pavel Kuře Hejč. I přes tyto vzpomínky ovšem oficiálně VITACIT neexistuje, i když, pravda, v časech celosvětového návratu mnoha někdejších rockových hvězd nelze ani v tomto případě nemyslet na staré anglické přísloví – „Nikdy neříkej nikdy“.

 

Future?

K možnosti případného reunionu VITACITU bývalí členové říkají:

„Je to věc, která se v posledních třech letech v rámci fan clubu hodně přetřásala, pořád se o tom mluví, ale v podstatě to k ničemu nevede. Takže si spíš myslím, že k žádnému reunionu nedojde.“ Pavel Kuře Hejč

 

„Myšlenka je to úžasná, ale moje srdce teď momentálně bije pro KREYSON, ale nikdy neříkej nikdy.“  Ladislav Křížek

 

„Neuvažuji o žádném reunionu v jakékoliv sestavě. Se všemi spoluhráči jsme se už jednou potkali a mám pocit, že jsme společnou kreativitu maximálně vyčerpali. Chci se dál věnovat hudbě pod svým jménem a písně VITACITU budu do repertoáru zařazovat.“ Miloš  Dodo Doležal

 

 

Ilja Kučera ml.