"Felix Holzmann českého folku" v narozeninovém balení

JANANAS

Praha - Malostranská beseda, 16. 9. 2015

Kvarteto JANANAS (ve složení Jana Infeldová – zpěv, Jan Vávra – kytara, Jaromír Fulnek – baskytara a Jan Chalupa – bicí) patří mezi nejvýraznější reprezentanty soudobého českého folku s hravými texty a rockovými vlivy v hudbě. Ač obsazením připomínají spíše NEREZ, jde ve skutečnosti o žánrové i generační souputníky například XINDLA X, nyní už ovšem jednoznačně o úroveň lepší než on na poli hudby, textů i nadhledu.

Muzice se věnují především pro peníze, jak koneckonců přiznávají i písní "Best of Jananas"; 16. září v Malostranské besedě však zřejmě učinili výjimku a hudební produkci pojali poněkud osobněji, totiž jako oslavu narozenin kytaristy Jana Vávry a částečně také zpěvačky Jany Infeldové, jejíž jubileum ovšem nebylo na plakátech řádně ohlášeno. Této příležitosti odpovídalo jak prostředí (pro JANANAS doslova notorické), tak i složení publika, v němž kapela podle svých slov téměř všechny znala jménem.

JANANAS živě v rozhlasovém pořadu se skladbou "Best of Jananas" 

Pokud i přesto někdo z návštěvníků očekával řádný koncert, hned samotný úvod pojatý progresivně v duchu moderní vážné hudby musel touto jeho domněnkou otřást. Po klavírní produkci bubeníka Jana Chalupy upozornila frontwoman Jana publikum: "Ne každý bubeník umí hrát na klavír! A ani ten náš ne." Situace se pak ještě jednou opakovala s činýlkem.

Zakrátko kapela přece jen začala hrát písně, což mohlo na okamžik vytvořit dojem jisté typičnosti. Příznivci JANANASU ovšem dobře vědí, že při těchto koncertech jsou písně jen jednou z mnoha nabízených služeb. Kromě zážitku hudebního a vizuálního dostanete i porci žánru "stand-up komedie" (což není zcela přesné, neboť všichni mužští členové při vystoupení sedí). Bez těchto "keců", které někdy bývají dokonce cíleně nahrávány a publikovány, by snad JANANAS nebyl tím, čím nepochybně je.

Fanklub skupiny je dobře organizován, neboť hudebníkům v průběhu koncertu dobrovolně nosili pivo takzvaní "cvičení lidé", jejichž jméno následně za odměnu zaznělo z pódia. Kapela si tuto nezvyklou loajalitu udržuje různými soutěžemi, jako byla například ta, při níž byli fanoušci vyzváni, ať přijdou na pódium a vyjádří, jak moc mají JANANAS rádi. Zvítězila fanynka, která si s nimi z lásky dokonce zazpívala píseň.

Na své si přišli rovněž teoretici umění, případně masochisti, a to současně; v pauze na močení pro baskytaristu Jaromíra Fulneka totiž oba oslavenci v takzvaném textařském okénku rozebírali slova písně Marka Ztraceného "Ztrácíš". Snad by bylo mohlo dojít i k zajímavým závěrům a rouška záhad zastírající význam tvorby tohoto ne vždy pochopeného umělce mohla být poodhalena, nicméně pak se Jaromír vrátil z toalety a muselo se hrát dál.

JANANAS - "Zálohovaná"

Za zmínku by snad stála i hudební stránka koncertu. Provedení bylo vyvážené, umělci hráli převážně písně nové a dosud nevydané, přičemž zároveň oznámili, že připravují další album (výborná prvotina s vyšívaným obalem vyšla už v roce 2010). Soudě podle zazněvších nových kusů, například téměř heavymetalové písně o tom, jak děti kazí člověku život, nebo songu "Právě vykrádám Honzu Kalouska" s výrazně prOSAkujícím podtextem, bude skutečně o co stát. Drobné perličky jako Jendovo hendrixovsko-hladíkovské hraní za hlavou, sólo na housle v podání Jaromírova utiskovaného dvojčete Jaroslava či Janin zpěv à la Věra Bílá byly také milým zpestřením.

Koncert dosáhl přiměřené délky, avšak narozeninová párty pokračovala dále. Obrovitý portrét Petra Skoumala v nadživotní velikosti vedle baru v průběhu večera někam zmizel, objevily se balónky a pak už se pilo pivo, nasávalo helium z balónků, hrálo na ukulele a obdobné radovánky. Narozeninový koncert JANANASU zkrátka nadchl nejen fanoušky Felixe Holzmanna, ale i všechny příznivce kvalitní dramaturgie, hlubokých ženských altů a nečekaných dobrodružství.