Ze šuplíku: SUPPORT LESBIENS – Jsme zpátky. Zanechte nám zprávu.

Tento měsíc se bude Czech Blade podrobně věnovat SUPPORT LESBIENS. Měli jsme možnost si se skupinou dlouze povídat nejen o jejím posledním albu "K.I.D." Přes hodinu trvající interview přineslo hromadu zajímavého materiálu. Než ho ale začneme postupně zveřejňovat, neuškodí si připomenout starší rozhovor, který se skupinou vedl v roce 2013 Jirka Štraub a který se točil hlavně okolo první desky v nové sestavě "Leave a Message".

SUPPORT LESBIENS vstávají jako Fénix z popela. Potom, co kapelu opustil zpěvák Kryštof Michal a zbytek obsazení, zůstal ve skupině kytarista Hynek Toman dočista sám. Nevzdal se a oslovil frontmana z crossoverových POST-IT Czendu Urbánka, bubeníka Radka Tomáška a baskytaristu Filipa Fendrycha z CLOU a jazzového klávesistu Jana Andra. Společně pak nahráli „Leave a message“, nejtvrdší album Supportů za poslední dobu. Skupina opět dýchá a přináší na svět placku, jež představuje čerstvý vítr v tuzemské hudební scéně. Při té příležitosti jsem jednoho pátečního odpoledne vyzpovídal v pražském Rock café Hynka, Czendu  a Radka. Chcete-li mimochodem kapele cokoliv vzkázat nebo se jí s čímkoliv svěřit, zavolejte na číslo uvedené na přebalu desky a zanechte klukům zprávu.

 

BEZ MANTINELŮ JE VĚTŠÍ SVOBODA

 

Podle Czendy jste nad celkovou prací na singlu a klipu „Changes“ strávili celkem tři týdny, což je velmi krátká doba. Funguje tedy magie v kapele tak, jak by měla?

Hynek: Kdybych se měl vrátit někam do května, kdy singl vznikl, šlo všechno rychle. Všichni fungovali v takovém zápřahu, že nestačili nad ničím moc přemýšlet a že práci opravdu stihli za tři týdny. Teď můžu s klidným svědomím říct, že se na novém albu dobrá zkušenost potvrdila. Navzájem se doplňujeme.

 

K nové desce. Hynek prohlašuje, že minulá éra SUPPORT LESBIENS je pro něj uzavřenou kapitolou. Chtěli jste to dát najevo i novinkou? Oproti posledním deskám se mi zdá celkově tvrdší a syrovější.

Hynek: Tvorbu SUPPORT LESBIENS, kterou jsme za dvacet let udělali, nám nikdo neodpáře. Udělal jsem za ní ale tlustou čáru, protože teď je tady nová sestava. Nebudu se ohlížet zpátky, ale budu se dívat dopředu.

Czenda: Já třeba dělám za každým řadovým albem jistou tlustou čáru, protože nejde žít v minulosti a musíš se od něčeho odpíchnout. My jsme teď vydali album. Pár měsíců nebo pár let ho pojedem‘, ale já se už nyní těším na novou desku a věřím, že takhle uvažuje devadesát procent muzikantů. Deska je zachycení nějakého okamžiku, etapy. Jakmile to dáš na placku, už s tím nic neuděláš a čára se udělá sama.

Hynek: Ano, my jsme deklarovali, že bychom chtěli „přitvrdit“. Myslím si, že se tak stalo. Deska je, jak jsi řekl, syrovější, jsou na ní nějaké vypalovačky. Je cool, živelnější, zvukově víc in. Singl „Changes“ byla první vlaštovka. Před tím jsme deklarovali, že trochu přitvrdíme, o čemž asi singl posluchače moc nepřesvědčil. V konceptu celého alba je široké spektrum stylového zápřahu. Od syrových písniček po mainstreamové záležitosti, jedna taneční věc… Furt ale má svůj styl. Otisk, jak jsme to měli v období kolem tří, čtyř měsíců. Myslím si, že se „Leave a message“ povedlo a že jsme přitvrzení dostáli. Nevím, jak se budeme ubírat dál, ale vždycky budeme mít rádi melodie a dobrou písničku. Ve chvíli, kdy v muzice někdo otvírá hubu a zpívá, strhává na sebe pozornost a lidi poslouchají hlavně jeho. Co se týče zpěvových linek, dopadly velmi dobře, protože Czenda má vkus a hodně naposloucháno, což propojil v album. I když jsou na něm žánrově odlišné věci. Já to mám rád. Nemám rád nudnou desku, v níž začne pecka a je stejná jako třetí, čtvrtá nebo desátá, prostě album na jedno brdo. Mě na „Leave a message“ baví, že si na něm může každý najít to své.

Czenda: Tím, že nebylo fakt moc času přemýšlet, neměli jsme možnost vystavět si nějaké mantinely, jaká by deska měla být a ani jsme se o nich nebavili. Jediné, co jsme vyslali do éteru, bylo, že budeme tvrdší než původní sestava a pak vylezla písnička „Changes“, čímž jsme naše tvrzení obrátili na druhou stranu. Nedávali jsme si limity, jestli album bude mít nějaký koncept, kam ho chceme posunout. Neřešili jsme, jestli bude indie, rock, pop. Prostě jsme řekli, že každý bude tvořit, posílat a složíme dobré písničky. Možná se stalo něco, co se už nebude opakovat. To je zas kouzlo okamžiku. „Leave a message“ je tak barevné, protože jsme se nestihli domluvit, jaké by mělo být. Pak jsme brali songy tak, jak fungovaly. Nakonec jsme měli hodně skladeb a řešili, jak je poskládat. Deska je paleta barev. Pojítkem jsem na ní já a můj zpěv, což je záchrana, jelikož kdyby každou písničku zpíval jiný zpěvák, bylo by na albu deset jiných kapel. Tady jsme si dovolili luxus různorodosti, a proto mě a nás všechny novinka tak baví. Možná, že dostaneme trochu přes prdel od kritiky. Můžeme totiž vypadat jako kdybychom nevěděli, co chceme dělat, což ale přitom víme. Chceme dělat dobré písničky a ty na „Leave a message“ jsou, dali jsme na desku, co nás baví a je na ní od všeho kousek. Teď mě spíš zajímá, kam se pohrneme na dalším albu, jelikož nyní si můžeme dovolit jít úplně kamkoliv. Na příští desce můžeme cokoliv, teda kromě jazzu nebo dechovky (smích).

Hynek: Jak jsem říkal. Mantinely jsou široké a je škoda se v současnosti zapikat nějakým stylem. Všichni máme rádi spoustu hudby a nechceme se zapikávat. SUPPORT LESBIENS to takhle měli vždycky. Hráli tvrdé věci, balady, mainstreamové věci…Doufám, že u toho zůstaneme a že si nebudeme říkat, co od alba chceme, že si vždycky řekneme: „Pojďme na něj nasekat dobré songy.“ Můžeš se bavit spíš o zvuku, jelikož jde furt dopředu, což mě taky baví. Sound je tak relativní věc. Můžeš mít z prdele zvuk, a když budeš mít dobrou pecku, stejně bude fungovat. Zvuk je fakt relativní pojem a tady se jej podařilo udělat takový, že celé album pojí, ať zrovna hraje disko nebo punk. Je živý, zapadá do konceptu. Takhle budeme pokračovat do budoucna. Třeba příště uděláme balady, jelikož všichni máme rádi pomalé písničky a tentokrát na desce žádný cajdák není. Kromě „Drive“. Ta je sice pomalá, ale kope jako prase. Nejedná se o ploužák, na který by sis vzal buchtu k tanci. Mohl bys, ale budeš u toho kývat, což je škoda. „Leave a message“ je spíš o rockovějších, alternativnějších a mainstreamovějších věcech.

 

NEJTVRDŠÍ VĚC

 

Je přitvrzení způsobené i příchodem Czendy a dalších členů? Kupříkladu POST-IT jsou přece jenom crossoverová kapela…

Czenda: Já jsem netvořil muziku. Já jsem dělal jen zpěvové linky. Netlačil jsem se do riffů, ty mi nosili kluci. Nějaký můj odkaz na albu ale samozřejmě je, nějaké překlopení. Někdo bude na „Leave a message“ vnímat něco z POST-IT. Jsem na něm přece jen furt já, nejsem schizofrenní. Co se týče tvrdších věcí, tak o nich by mohl mluvit hlavně náš basák, jenž napsal jednu z nejtvrdších věcí… I když já vlastně ani nevím, která je nejtvrdší (smích).

Podle mě je asi nejtvrdší „Keep on movin‘“…
Czenda: Jo?
Radek: Fakt jo? No, nejrychlejší je každopádně.
Hynek: Je nejrychlejší. Představuje takový rock’n’roll. Jedna ze dvou veselých věcí. Druhá je „Muse“. Pak je na albu samozřejmě „Pray for tomorrow“, což je Radkův podvozek. O ní se dá říct, že je taky rocková, hodně vystavěná…Potom jmenuji třeba alternativnější věc jako „Night romance“.
Czenda: Ono to zpěvem třeba je. Když porovnám svůj projev s Kryštofovým - nechci ho hodnotit – jeho je pro mě uhlazenější, ale já jsem přeci jenom z crossoverové scény. Mě se líbí vydávat dynamiku a emoce. Možná tedy zpívám tvrději, než by na novince zpíval Kryštof, ale já neznám měřítka…
Hynek: Podle mě je měřítko mezi popovou a rockovou kapelou zpěv. Tam se to láme. Můžeš mít tvrdý podvozek, dáš do něho uhlazený popový zpěv a lidi budou ono dílo vnímat spíš jako pop než když mu dáš trochu větší koule. Pro mě o tvrdosti rozhoduje zpěvák.

Czenda: Takhle to možná bylo i v POST-IT, jelikož podvozky byly tvrdé a já k nim dostal popový zpěv a nemohlo vzniknout nic jiného než nějaký paskvil, crossover, něco na ten způsob (smích). V POST-IT jsem podvozky asi zjemňoval, tady asi přitvrzuji, nevím. Co ty si o tom myslíš, Ráďo?

Radek: Já si o tom radši nic nemyslím (smích). Ne, já takhle nad muzikou nepřemýšlím. Já přemýšlím nad písničkou, melodiemi, harmoniemi a neřeším, jestli by měla být tvrdá. Když mě něco nakopne, tak to dělám, ale nikdy jsem nad tvrdostí nějak neuvažoval.
Czenda: Další věc je, že když něco tvoříš, nemáš objektivní náhled. Ten se dostaví až od sta tisíců lidí, kteří se k dílu vyjádří. Já jsem si při vypuštění „Pray for tomorrow“ myslel, že na ní lidi budou reagovat jako: „Ježiš, ta je moc tvrdá. Nám se nelíbí,“ ale ohlas na ni byl ve skutečnosti takový, že hodně jedinců, kteří třeba ani tvrdou muziku neposlouchají, říkalo: „Hele, je dobrá, zpěvná.“ A mně fakt spadla brada, protože takové ohlasy jsem nečekal.

Radek: Já taky ne. Čekal jsem, že reakce budou trochu rozpačité.

Czenda: Nešlo o singl, ale o vyjádření se před volbami, a aby písnička nezapadla, protože je odkazem nějaké doby, nějakým pocitem, reakcí na aktuální stav… Proto jsme ji vypustili nekoncepčně v předtermínu.

Hynek: Jedná se o vypalovačku, ale jsou v ní i melodické momenty. Máme rádi melodii, která v „Pray for tommorow“ je. I když se jedná o relativně rockovější pecku. Končí tvrdě, začíná měkce a je vystavěná tak, že se v ní pořád něco děje. Má kolem 4:20, najednou skončí, vydechneš si a zpíváš si bridge, takže něco ti v hlavě zůstane. U každé skladby je důležité, aby ti z ní v hlavě něco zůstalo, a pak si ji rád poslechneš znovu. Tohle je ale samozřejmě individuální. Každý může mít úplně jiný názor.

Czenda: My si počkáme, co na to lidi řeknou. Jestli jsme tvrdí, měkcí nebo jací.

Radek: Na co se všichni těšíme, je živý projev desky, jelikož z kapely v současnosti cítím, že to bude strašný nářez. Já hraji na turné hodně stylově, živočišně (smích) a samozřejmě nás živáky baví, máme z nich radost. Živý projev bude tedy ještě jinačí, než jak album zní v uších. Myslím si však, že jsme zachytili, co jsme chtěli a živák bude o dost větší tlak.

 

CO BYLO, BYLO

   

K rozpadu staré sestavy. Proč se začal rozcházet vývoj vaší osobnosti, Hynku, a osobnosti Kryštofa? Co mohlo za to, že jste najednou oba začali tak rozdílně uvažovat?

Hynek: Týden před akustickým turné za mnou přišel Kryštof, že odchází. Já byl postavený před hotovou věc, tak jsem si řekl: „To bude supr náladka na turné.“  Lidé ale nic nepoznali. Jsme profíci, takže jsme nic nedávali znát. Od té doby jsem si přečetl x dalších rozhovorů. Pokaždé v nich bylo něco jiného, ale určitě i tyhle věci v tom hrály roli. Rozpory máš v každé kapele a my dva jsme určitě měli jiné názory na různé věci, ale vždycky jsme se dokázali dohodnout, abychom pokračovali, ale už jsme nemohli. Ve chvíli, kdy se nedohodneš, jsi v prdeli.

 

Kryštof totiž v jednom rozhovoru prohlásil, že jste začali přemýšlet naprosto rozdílně. Zajímalo by mě, jak je možné, že dva lidi, kteří spolu dělají tak dlouho, najednou uvažují úplně jinak. Co bylo tím bodem, v němž jste se začali myšlenkově rozcházet?

Hynek: To mohlo trvat x let. Já nevím, co se mu honilo v hlavě. My se samozřejmě známe dvacet let. Nějaké problémy jsme mezi sebou přirozeně měli. Vždycky jsme byli schopní je nějak řešit. Už jsme ale dospěli do osobní roviny, přes níž nejel vlak. Rozhodl se, že skončí, založí si jinou kapelu, což je jeho rozhodnutí. Teď je tady tahle parta a já jsem spokojený. Život jde dál, co bylo, bylo a už to nikdo nevrátí.

 

Sestava:
Josef Czenda Urbánek – zpěv, Hynek Toman – kytara, Filip Fendrych – baskytara, Jan Andr – klávesy, Radek Tomášek – bicí

 

Diskografie:

1993  So, What?

1994  Medicine Man

2001  Regeneration?

2002  Tune Da Radio

2004  Live (DVD)

2004  Midlife

2006  Euphony And Other Adventures

2007  Greatest Hits 1993-2007

2008  Soundtrack Máj

2008  Lick It

2009  Soft Collection

2011  Homobot

2013  Leave a Message

Czenda – Zpěvák napříč žánry

SUPPORT LESBIENS se dostali do povědomí posluchačů nejen díky své žánry nevymezené hudbě, ale také díky pěveckému projevu Kryštofa Michala. Jeho hlas se otiskl do muziky kapely tak výrazně, že se řadí mezi jednu z prvních věcí, jež se lidem při vyslovení názvu skupiny vybaví. Bylo tedy jasné, že reakce fanoušků na jeho odchod budou rozpačité. Spočívalo jen na Hynkovi, aby v rámci výběru nové sestavy zvolil frontmana, jenž bude důstojným nástupcem Kryštofa, avšak nikoliv jeho kopií. Vzpomněl si na crossoveraře POST-IT a na jejich zpěváka Czendu, kterého už nějakou dobu znal. Czendu pohybujícího se někde na pomezí tvrdé hudby a popu. Nemusí svůj projev nějak zvlášť přizpůsobovat a s přehledem ho uplatní v obou dvou jmenovaných odvětvích. To potvrdilo i poslední album SUPPORTŮ „Leave a Message“, kde jeho hlas skutečně pojí všechny skladby dohromady, ačkoliv jsou tak různorodé. Přitom se ho Czenda nesnaží nějak násilně přitvrzovat nebo uhlazovat. Jeho projev jakoby padnul skoro jakémukoliv žánru, což je pro SUPPORT LESBIENS jedním z nejdůležitějších atributů. Skupině zatím hraje osud do karet. Jestli budou Czendovi kvality plně doceněny záleží však už jen na fanoušcích.