Hudební rasizmus

Občas mám pocit, že lidé, kteří jsou si tak jistí svým nejlepším vkusem zapomínají, že i jiní to můžou mít stejně s úplně odlišným žánrem. A tak vznikají roztržky mezi jednotlivými skupinami lidí. Metalisti mají odporné vlasy, smrdí a chlastají, hopeři si s*rou do kalhot, vyznavači reggae jsou nechutní vyhulenci a gothici tráví většinu času na hřbitově saním krve z malých dětí. Kdo by se pak divil vyděšených pohledů rodičů, když jejich děti dojdou ze školy s černými nehty?

Každý člověk je zcela jedinečná bytost, která žije svůj unikátní život. Nikdy nemůžeme vidět do hlavy ostatním a chápat, proč se jim líbí něco jiného. Opravdu nemám ráda persony, které nadávají na cokoli, co není v souladu s jejich hudebním a vlastně i životním postojem.

Ale kdokoli jiný, kdo se s nimi dá do řeči, musí chápat ten jejich. Neříkám, že jsou takoví všichni, to ani zdaleka! Ale pořád se jich najdou hromady a otravují tak ostatním život. Když něco nemám rád a neznám to, tak si to můžu nechat pro sebe a jít dál.