LunArt Music 2014 - 58:44
gothic rock Kralupští gothicrockoví trubadúři BRATRSTVO LUNY tvoří personálně složité těleso, jehož hlavní mozek plodí všechny verše a umělecký koncept, neskládá však hudbu, nehraje ani nezpívá, zatímco ostatní členové či hosté se různě dělí o autorství hudby, zpěvy a veškeré nástroje. Hned od úvodních tónů je zřetelné, že soubor postupem času a album od alba neustále hráčsky, produkčně a výrazově roste, jenže současně citelně obnažuje i přetrvávající nedostatky. Přestože dlouholetá pozice XIII. STOLETÍ jakožto tuzemsky neotřesitelných králů žánru se možná chvěje v základech, vstupní a konkrétně básníka Horatia parafrázující recitativ zde obstarává nikdo menší než nikoli konkurující, nýbrž chvályhodně kolegiální Petr Štěpán. Jeho až přehnaně pateticky znějící promluva se leckomu nemusí líbit, podobně jako vznešená atmosféra celého alba, ale zřejmě bude nutné smířit se s tím, že ta k tomuto žánru víceméně patří.
Skladby jsou většinou vystavěny coby pestrá směs kláves, programovaných zvuků a elektrických či akustických kytar, což funguje zejména v případě několika výrazně melodických motivů a refrénů. Těmi vyloženě rozkvétá metalově syrové „Carpe Diem Corporation“, podmanivé „Mezi sfingami“, proměnlivé „Promenády chimér” nebo popově podbízivé „V rozvalinách“. Album vhodně osvěžuje kratší a svižná postpunková kytarovka “451° Fahrenheita”, připomínající podobně laděné písně již uvedené proslulejší formace z doby před osmi staletími, a hlavně „Šafrán karpatský“, jemně citující Ravelovo „Bolero“, ale převážně usazený do kytarově ostřejšího a příjemně řezavého rytmu. Finální položka „Na spáleništi“ pak převážně jen opakuje název alba, prvotní pocit tvůrčí bezradnosti se ale způsobem zpracování posouvá spíše k poznání působivého završení.
Podstatnou součást nahrávky tvoří sice nepříliš ohromující, ale zároveň ani nijak nerušící a svou roli dobře plnící texty, výraznou slabinu ovšem představuje místy nejistý a nepřesvědčivý zpěv, který po celou dobu alba jeho úroveň spíše snižuje. Lépe působí v pasážích, kdy je podepřen doprovodnými vokály či sbory, přesto je vhodné vnímat raději melodiku písňových motivů než onen hlas. Čím více kapela roste v ostatních směrech, tím více se rýsuje tento problém.
Po vizuální stránce album sice nepřekonává minulé luxusní dílko a tentokrát je zhmotněno jen jako naprosto standardní digipak, ten i booklet plný příběhově navazujících fotek však vypadá důstojně. Potvrzuje tím, že soubor se snaží o co nejpromyšlenější propojení hudby, grafiky či živé prezentace, přestože v některých rysech žel odhaluje i slámu čouhající z bot.
Hodnocení: 4/6
HEATHER jde Cestou do nebe
Bruno (HYPNOS, KRABATHOR) - Pokračování Revoltikonu mám v plánu
NĚCO SI PŘEJ vzdávají poctu jazzmanovi Milanovi Kašubovi
PRVNÍ HOŘE - Zdivočelí básníci dadaismu
ŽÁDNEJ STRES vydává album "Cesta" a zve na křest do Třemošnice
