ATOMIC: Všechno má svůj čas

Málokterá kapela vydrží na scéně třicet let. Berounským ATOMIC se to podařilo, pamatují období rozpuku metalu u nás i časy, kdy mu bylo hůře. Loni v září vydali nové album „Grand Prix“. A možná se vrátí na pódia. Tvrdí to alespoň baskytarista Štefan Dolák.

Letos oslavujete třicet let existence. Na které období ze své historie vzpomínáte nejraději?
No jo, letí to… Asi nejvíc mám vrytý do paměti naše začátky. Všechno bylo v plenkách a my si konečně začali plnit muzikantský sny. Z fanoušků tvrdý muziky se stala fungující kapela s vlastním názorem a snahou dělat muziku po svým. To hned tak něco nepřekoná.     

Myslíte si, že jste mohli na rockové scéně dosáhnout většího věhlasu, než který jste ve svých nejsilnějších letech měli?
Těžko říct. S odstupem času se na to dá dívat z různých úhlů, co a kdy jsme měli třeba udělat jinak, ale tenkrát v reálu jsme to zase až tak neřešili. Rozjezd byl docela hektický, hodně jsme zkoušeli a hráli, to pro nás bylo podstatný. V období prvních zhruba čtyř let jsme se nahráli dvě dema, vydali dvě alba, zahráli si venku, vyhrávali Rockfesty. Takže docela slušná jízda na to, že jsme si všechno zařizovali sami. To nás pak samozřejmě v určitý fázi začalo limitovat, neměli jsme žádný skutečný management, který by to třeba posunul ještě o něco dál, ale tak to prostě bylo. No a pak se taky okolní svět měnil a my s ním. Přicházely nový podněty a příležitosti a počáteční ambice, živit se jen muzikou, se čím dál víc vzdalovala realitě. Na druhou stranu jsme měli vlastně hromadu štěstí, protože ne každýho tohle potká a většina kapel to nedotáhne ani k prvnímu albu.

Vzpomenete si na nejsilnější hudební zážitek spojený s kapelou ATOMIC?
Jo, bylo jich hodně. Pro mě bylo asi nejvíc hraní na festivalech, nebo třeba předskakování některým z našich vzorů.    

Loni jste vydali album „Grand Prix“, ale nekoncertujete. Už víte, zda se vrátíte na pódia?
Baví nás tvůrčí práce, v tuhle chvíli asi víc než koncertování. Většina lidí z kapely je víc či míň hudebně aktivní i jinde, takže abstinenční příznaky nepociťujeme. Jen není jednoduchý se sladit, i když nemožný to pochopitelně není. Programově koncertování nezavrhujeme, řešili jsme to, ale letos už to nejspíš nestihneme.

Máte ještě v současné době nějaké ambice?
Primárně jsme se chtěli po čase připomenout a prezentovat novým albem. To jsme udělali. Vydali jsme ho ve vlastní režii a k mání je třeba přes náš emailatomicgrandprix@gmail.com, nebo přes Bandzone, tam jsou pochopitelně i nějaký vzorky.Bonusem pro nás jsou nečekaný ohlasy nastupující generace metalových fanoušků nejen na „Grand Prix“, ale i na naši předchozí tvorbu. To je pro nás hodně pozitivní vjem a vlastně i tak trochu motivace.

Jaké jsou tedy plány kapely?
Pro nejbližší období propagovat nový album a seznamovat hudební fanoušky s ATOMIKEM. To, že jsme v tuhle chvíli spíš jakási studiově virtuální kapela, vnímáme spíš jako handicap a určitě ho budeme chtít smazat, protože na pódiu nás to spolu vždycky bavilo. Možná se nám taky znovu zasteskne po studiu, všechno je otevřený. Ale jak pravil klasik - všechno má svůj čas. 

Vznik: 1987
Místo: Beroun
Styl: heavy metal
Zajímavost: V současné době jsou spíš studiově virtuální kapela 

Diskografie
1989 Oběť (magnetofonová kazeta)
1990 Nukleární svět (demo)
1991 Nuclear Thrash
1993 Breakpoint
1999 Labyrint
2000 XIII.
2004 ...limit... (demo)
2016 Grand Prix

Sestava
Jirka Heller - zpěv
Marek Bureš - kytara
Pavel Marcel - kytara, klávesy
Štefan Dolák - baskytara
Martin Bureš - bicí