PROJEKT PARABELUM: Práce máme nad hlavu

Skupina PROJEKT PARABELUM vystoupila nedávno na polském festivalu Przystanek Woodstock. O tomto zážitku povyprávěl kytarista Sakala.

Před několika dny jste vystoupili na největším evropském festivalu Przystanek Woodstock v Polsku. Byli jste před tímto koncertem nervózní
Projekt Parabelum existuje zhruba šestnáct let. Během této existence jsme odehráli spousty koncertů na různých podiích i festivalech, takže už víme, jak zhruba bude ten daný koncert probíhat. Nebyli jsme nervózní, spíše jen více soustředění na to, abychom v rámci možností kapely podali ten nejlepší výkon. To znamená kromě hraní také důkladnější kontrola kabelů, baterií a propojení sekvencerů.
Naštěstí zázemí a support ze strany pořadatele bylo více než precizní, takže jsme se mohli plně soustředit na přípravu. Navíc skoro vždy s sebou máme našeho osobního zvukaře Martina Dušáka, který je nestorem svého povolání, a proto starost o výsledný zvuk jsme plně přenechali na něm a my byli klidní. Nehraje pro nás roli, zda vystupujeme na akci pro sto, nebo milion lidí. Důležitý je výsledek. Ten musí být vždy pokud možno precizní.

Určitě muselo být i zázemí a všechny služby pro kapely na zcela jiné úrovni než u nás?
Jak jsem již předeslal, zázemí i služby festivalu byly na špičkové úrovni. Každá vystupující skupina měla vlastní prostornou klimatizovanou šatnu po celý festivalový den, což je první rapidní rozdíl mezi tuzemskými festivaly a Woodstockem. O servis pro kapelu se starali dva asistenti, kteří beze zbytku splnili každé naše přání. TV Kreciola měla v zázemí vlastní mobilní studio, ve kterém natočila s vystupujícími rozhovor nejen o vystoupení, ale i o historii a plánech kapely. Na pódiu se nás ujal stage manager, který nám vysvětlil všechny podrobnosti vystoupení a technické možnosti.
Dorazili jsme do místa koncertu den předem, proto pro nás organizátor festivalu zajistil ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu, což také o mnohém svědčí.

Ona i samotná scéna byla podle fotek obrovská. Skoro jste se na ní ztráceli, co?
Scéna byla opravdu velká. Největší, na které jsme doposud vystoupili. To viditelné zpředu byla jen pověstná špička ledovce. V postranních prostorách za velkými LED obrazovkami byli jak pódioví zvukaři, tak nástrojové přípravny. Kupříkladu v jedné bylo postaveno až pět sad bicích najednou, každá z nich byla samostatně osazována mikrofony tak, aby se minimalizovaly prostoje mezi jednotlivými sety. Zadní trakt sloužil jako velké překladiště backline a nástrojů skupin, které dohrály i těch, které bezprostředně začínaly.
Jak jsem již ale řekl, díky stage managerovi, pódiovému zvukaři a samotnému výkonu monitorů byl koncert opravdovou radostí. Myslím si, že každý muzikant by měl alespoň jednou dostat možnost s kapelou si zahrát na takovémto pódiu.

Jak vás vlastně přijalo obecenstvo?
Byli jsme velmi mile překvapeni. Jelikož jsme vystupovali jako první kapela festivalového dne od patnácti hodin, počítali jsme spíše s variantou dekorativní party a zahřívání PA systému. Ovšem opak byl pravdou. Přímo pod pódiem bylo v polovině setu nějakých pět set lidí. Na tomto festivalu byla zvláštní ještě jedna věc. S pitím alko i nealko nebyl volný přístup až k pódiu tak, jak to známe z devětadevadesáti procent koncertů. Prostor před pódiem i okolo mixážního pultu byl striktně vyhrazen jako zóna bez nápojů. Oplocení s vytvořenými vstupy pro návštěvníky a nezbytnou ochrankou, která byla v každém místě festiovalu. Za tímto prostorem bylo o mnoho více lidí, protože na druhou stranu muzika a pivo jsou bratr a sestra. Díky velkoplošným obrazovkám si dovolím říci, že naše vystoupení zhlédlo nějakých osm až deset tisíc lidí.
Reakce obecenstva byla pro nás, jakožto de facto neznámou kapelu na polské scéně, víc než vřelá. Těch pět set lidí pod pódiem vytvořilo báječnou atmosféru a po skončení a přídavku drželi českou vlajku a zpívali pro nás Sto lat, což dle vysvětlení organizátora je výrazem velkého obdivu a náklonnosti. Byli jsme opravdu potěšeni.

Získali jste i nějaké nové kontakty mezi muzikanty?
Jak jsem již řekl, vzhledem k rozsahu a významu akce se drtivá většina vystupujících plně soustředila na přípravu vystoupení i následné balení, tudíž mnoho prostoru k navázání nových kontaktů nebylo.

Určitě jste se ale byli i podívat na vystoupení dalších kapel. Kdo vás nejvíc zaujal, koho jste si hodně užili?
Samozřejmě jsme tuto možnost využili. Set House of Pain s peckama z devadesátých let, Trivium, Amon Amarth či Prong - to se jen tak nezapomíná...

Přinese vám hraní na festivalu Przystanek Woodstock ještě něco?
Festival jsme vlastně navštívili na základě dubnové výhry v Eliminacích na tuto akci a ve spolupráci s Lukášem Fouskem a serverem Music Map. Tato agentura pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj navíc v jiném místě festivalu provozovala Český dům, kde vystupovaly další české kapely.
V jednání je podzimní a zimní turné pod hlavičkou Woodstocku v polských klubech a halách, ale jelikož je vše ve fázi příprav, více o tom nyní nemohu říct. S Projekt Parabelum v současnosti dojíždíme letní festivaly, například slánský Valník a podobně. V průběhu příštího roku se konečně chystáme vydat další řadové album, takže pro tuto chvíli máme poměrně práce nad hlavu.