1st Choice: Příběhy o ženských už vyprávíme z pozice dospělých chlapů

Pražská rocková kapela 1st Choice je na scéně patnáct let. Letos na jaře vydala své třetí album, které dostalo název Rivers. O tom, jak k němu došla, o textech i o tom, co bude dál, vyprávějí zpěvák Hubert Kořínek, kytarista Martin Mrázek a bubeník Johnnie.

V posledních několika letech jste především hledali nového zpěváka. Proč to trvalo tak dlouho?
Martin: Nešlo zdaleka jen o to nového zpěváka najít, ale bylo důležité se s ním sžít. Naše představy se v několika případech s adepty rozcházely, a tak ze spolupráce nic nebylo. Někdo chtěl dělat vyloženě tvrdou hudbu, zatímco my tíhneme spíše ke zpěvnějším refrénům. Také jsme se ale setkali se zpěváky, kteří nechodili na zkoušky a kvůli kterým jsme nakonec museli rušit koncerty. Jiný obnovil svou původní kapelu a vrátil se do ní, byť jsme už měli připravený materiál pro nahrávání desky. Prostě to bylo složité.

Kde se vzal Hubert?
Johnnie: Jeden ze zpěváků, který s námi v mezičase zpíval, je jeho bratranec. Hubert v té době občas navštívil náš koncert a kapelu znal. Věděl jsem, že zpívá, a protože jsme byli jeden čas sousedé a potkávali se v hospodě, dali jsme se do řeči. Ptal jsem se ho, proč to nezkusí s námi, ale dlouho jsme to brali jako takovou legraci. Když jsme pak jednou měli naplánovaný koncert a pár dnů před ním od nás odešel další ze zpěváků, zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl přijít na zkoušku. Přišel, klaplo to a už u nás zůstal. To bylo před čtyřmi lety v září. A musím říct, že poté, co se to stalo a my byli schopni ten koncert odehrát, jsem si řekl, že je to dobré.
Hubert: Byl jsem před tím koncertem strašně nervózní. Vytiskl jsem si texty, dal si je na zem a občas jsem se do nich podíval. Dělám to vlastně pořád. Lidé říkají, že když se do nich dívám, vypadá to, že o hudbě hodně přemýšlím.

Hned ti bylo jasné, že 1st Choice je kapela pro tebe?
Hubert: Její hudba mě chytla už na první zkoušce. Chybělo mi něco tak melodického, navíc jsem v té době měl ještě skupinu Attack The Hero, která byla hodně tvrdá. 1st Choice mi to příjemně vyvážili a později jsem zůstal jenom s nimi. Je zajímavé, že postupem času mi začala tvrdost chybět, a tak jsem se rozhodl podílet na skládání a aranžování a přidat hudbě 1st Choice prvek tvrdosti.
Martin: Nebylo to od něho ale nijak silové, protože my jsme už předtím měli představu, že trochu přitvrdíme. Když přišel Hubert, šlo to lépe a sedlo si to.

Jak změnu přijali fanoušci?
Johnnie: V první řadě jim musíme poděkovat za trpělivost, kterou před příchodem Huberta do kapely měli. V letošním roce se navíc ukázalo, že na to, co jsme za ty čtyři roky udělali, reagují pozitivně. Hráli jsme na mnoha festivalech, včetně těch největších, a na jejich reakcích bylo vidět, že se jim naše muzika líbí. Koncerty na Votvíráku nebo na Rock for People ukázaly, že jsme je zaujali.

Co písničky na vašem novém albu spojuje?
Johnnie: Na minulém albu jsme hodně řešili vztahy, vlastně to bylo album o ženských. Na Rivers je řešíme také, ale jiným pohledem. Cítím, že ty příběhy vyprávíme z pozice dospělých chlapů. A jsou tam minimálně dvě písničky, které jsou o stárnutí, a také písně o sexu.

Proč se album jmenuje Rivers?
Martin: Dlouho jsme o názvu přemýšleli. Na desce je písnička River Lodge a nás napadlo, že slovo River, tedy Řeka, je pěkné a dává posluchači svobodu k tomu, aby si pod ním něco představil. Na albu je navíc hodně bodů, které k tomu názvu směřují.

Vznikli jste v roce 2002 a letos tedy máte patnáct roků. Budou nějaké oslavy?
Johnnie: Slavili jsme, když jsme měli desáté výročí. Když jsme letos křtili nové album, pozvali jsme dva bývalé členy, aby s nám vystoupili. Možná se nám podaří ještě natočit videoklip, rádi bychom později nahráli i nějaký náš akustický koncert, do nichž se občas pouštíme, ale větší oslavy plánujeme, až nám bude dvacet.

(Foto Jiří Štarha)

1st Choice - My youth