Yenda: Tak hlavně jsou tam úplně jiný písničky. A asi nejzřetelnější změna je v aranžích zpěvů a v barvě hlasu vokalisty Muléna. Jinak desku nahrávala kapela prakticky ve stejném složení, obě alba mají podobný náboj, i když atmosféra novější nahrávky je místy o něco pochmurnější, melancholičtější. Jinak pořád docela janci.
Wozzejk: Taky jsme se dovyzbrojili o nástroje, které umožňují ještě nižší ladění, takže některé pecky jsou hutnější. To je trend doby. Už mi chodí od Yendy náměty na nákup osmistrunek, ale kurva, kdo na to má hrát. Čtrnáct let mezi oběma alby je dlouhá doba. Co zásadního se v mezičase v kapele dělo?
Yenda: Začali jsme pracovat na novém materiálu a první základy jsme nahráli už v letech 2005 až 2007. Ale pak přišly první neshody, odchody, rozchody, a pak se nám taky dost lepila smůla na paty, co se týče zdraví. Do toho vstoupily rodičovské a pracovní povinnosti všech členů, hraní v dalších kapelách... Hudbou se chceme hlavně bavit, nemělo by smysl situaci přehnaně hrotit, a tak jsme vždy na dotyčného počkali. Stálo nás to ale spoustu času. Každopádně v současné době máme jak novou nahrávku, tak i kapelu, která ji může zahrát koncertně. A bez živého hraní by to celé asi postrádalo smysl. Můžete přiblížit témata vašich textů?
Yenda: Velkoměstská deziluze. Změny v našem okolí probíhají tak rychle, že se z člověka stává divák vlastního života. Derealizace. A o tom je tak trochu titulní píseň „Nesmažto!“ „Tak ty jsi otrok, tak to je pokrok, vohnutej do voblouku nastavuješ otvor!“
Mulén: Rozhodně v nich nenajdete nic o lásce. To není naše orná půda. Týkají se fetu, chlastu, depresí ze stavu společnosti. Něco je temné, něco je prdel. Jde o to, aby to mělo nějakou atmosféru. Existujete už od konce devadesátých let. Jak se podle váš hard core-nu metal, do kterého vás asi lze nejlépe zařadit, od té doby proměnil?
Mulén: Nemyslím, že by se něco změnilo nebo někam posunulo. Spíš někdo začne hrát trochu jinak a hned někdo vymyslí, jak to pojmenovat. Ale upřímně, nemám moc přehled o tom, co se děje, a polovinu žánrů ani neznám. Pro mě je jen dobrá a špatná muzika. Staré party, jako třeba SLAYER nebo NAPALM DEATH, hrajou pořád skvěle.
Yenda: Mě teda novinky baví. Za tu dobu se objevil třeba nu-metal smíchaný s dubstepem nebo djent, přidávají se další tlusté struny na kytaru, zrychlují se tempa na maximum, a třeba dvoučlenná kapela s šicím strojem místo bubeníka je už dneska docela běžná věc. Ale těžko říct, co třeba my sami vlastně hrajeme za styl. Nevím. Je to takový kytarový eintopf, říkáme tomu br-core.
Wozzejk: Spousta kapel přitvrdila, spousta už jede elektrárnu pod živé hraní. Vývoj techniky a její dostupnost vše zpestřují. V tom jsme měli, díky Yendovi, v začátcích navrch a byli zajímavější. Ale je to dobře. Slyšet reálně, co se děje v hlavách některých lidí, je fakt výživné. Které své období považujete za nejsilnější?
Yenda: Určitě léta 2003 až 2005, kdy jsme vydali „OkoZla“, byli jsme mladí a hráli jak vzteklí. A pak určitě žhavou současnost, kdy se to všechno snažíme urvat zkušeností a Opodeldokem.
Wozzejk: Začátky byly euforické a skvělé, ale teď si myslím, že si to dovedeme užít víc muzikantsky a s větším nadhledem. A jaké jsou vaše plány do budoucna?
Mulén: Hlavně živě hrát, a to všude po republice. Nejenom v Praze. V podstatě nás za Prahou skoro nikdo nezná, tak tuhle bilanci trochu vylepšit.
Wozzejk: Jasně že hraní, a k tomu ty kalby, co nás pořád berou.
Yenda: Chceš-li Boha rozesmát, svěř se mu se svými plány. No, já bych na tom všem chtěl hlavně vydělat pořádný love, drolí se nám kapelní heliport. Je ten rozhovor nějak honorovaný? Vznik: 1999
Místo: Praha
Styl: nu metal-hardcore
Zajímavost: Svému stylu v kapele říkají br-core Diskografie
2003 OkoZla
2017 Nesmažto Sestava
Mulén – zpěv
Yenda – kytara
Wozzejk - kytara
Guláš – baskytara
Bráška – bicí