HENTAI CORPORATION - Intracellular Pets

Big Boss, 37:00
thrash/rock'n'roll

Pražská obskurní kapela HENTAI CORPORATION vydala v říjnu novou desku s nemalým očekáváním, což se vzhledem k čtyřletému  půstu dalo předvídat. Po takovéto události nelze čekat nic jiného, než velké a pořádně dlouhé turné, které se v tomto případě podobá spíše nekonečnému mejdanu s příležitostnými koncertními zastávkami. Tak to už ostatně u této kapely bývá zvykem a byla by škoda o to fanoušky připravit.
Proměnit hudební show v neskutečnou párty je jedna věc, ovšem využít k tomu mimo jiné i kvalitní instrumentální prostředky už znamená mnohem víc. To se HENTAI CORPORATION více méně daří už od počátku jejich kariéry. Vlétli na scénu jako zjevení, které nikdo neuměl zcela uchopit. Jejich avantgardní šílenství sklidilo nečekaný úspěch i díky kontroverzním a pološíleným klipům, například ke kultovní pecce Equilibristic Brides, v němž stádo naháčů s maskami bobra nahánělo uprostřed lesa frontmana kapely. Kdo byl tehdy ochoten nahlédnout pod roušku vtipně ujeté propagace, musel uznat, že má co do činění s propracovaným hudebním materiálem. Novinka Intracellular Pets v tomto směru na svého předchůdce částečně navazuje. Je zde však patrná menší touha šokovat a posunout hranice vkusu o kus dál. Kapela se evidentně usadila v komfortních mantinelech a nemá v úmyslu z nich nijak zásadně vybočovat.
Ostatně ani nemá důvod image takto zavedené značky měnit. HENTAI CORPORATION to zkrátka trefili na první dobrou již v případě debutu, a proto by překotné manévrování mimo aktuální škatulku ničemu nepomohlo a působilo trochu nepatřičně vzhledem k velmi osobitému stylu tvorby. Nutno ale dodat, že o úplné tvůrčí stagnaci také nemůže být řeč. Ačkoliv jsou první tři skladby spíše přímočařejší záležitosti, druhá polovina alba je plná překvapivých momentů a zvratů, které vyvrací jakékoliv zásadní pochyby. Ano, chaotické riffy a nekonečné množství vokálních poloh frontmana Radka Škarohlída v celkovém důsledku sice znovu dominují, i přesto však místy narazíte na velmi sofistikované pasáže, díky nimž nemůže být o nějakém hudebním diletanství a prvoplánovosti řeč.
Sedmá skladba Dancing With the Devil toto jasně dokazuje svou naprosto precizní strukturou a dokonalým tahem na branku. Kolem třetí minuty se sloka, stojící prakticky jen na Škarohlídově pěveckém projevu, zlomí a nechá vyniknout bridge dokonale zosobňující název písně samotné. Následný pompézní melodický refrén vygraduje až do outra, během jehož pomalu doznívajících tónů se posluchači v hlavě vynoří letmý obraz broadwayských pódií. Škoda, že se podobných momentů kapele nepovedlo zakomponovat více i do první poloviny desky, která co do kvalitativní vyváženosti trochu pokulhává.
Album Intracellular Pets míří směrem postupného vývoje a prohlubování již osvědčených hudebních postupů. Možná i proto je stopáž desky znovu trochu na pováženou. Devět skladeb dohromady čítajících zhruba třicet sedm minut po čtyřech letech čekání není nic světoborného. Na druhou stranu vzhledem k výše řečenému se tomuto kroku nelze tak úplně divit. Pokud se nechcete začít opakovat, musíte ze svého tvůrčího potenciálu nejen vykřesat co nejvíce, ale hlavně kriticky zhodnotit, co je použitelné a co už nedosahuje vaším obvyklým standardům.         
Tvorba HENTAI CORPORATION je téměř všeobjímající. V jejím rámci se snoubí laciná pouťová diskotéka Michala Davida s artovým bluesem, klasický rock ve stylu The Doors s muzikálovým pozlátkem, či metalová hřmotnost a neohrabanost s intimitou francouzského šansonu. Spojují se zde zdánlivě nespojitelné protiklady na hranici šílenství a dobrého vkusu. Kapela z tohoto hudebního mišmaše připomínající kýč normalizačních estrád dokázala znovu vybruslit s grácií.
Zabřednout do takto komplexních hudebních prolnutí není nic jednoduchého. Jde o jiné vnímání muziky, o pochopení jejího fungování jako celistvého tělesa, ale zároveň ponechání vlastní identity jednotlivým dílčím prvkům a respekt k jejich vzájemným i vnitřním zákonitostem. Nějakým způsobem protichůdné vlivy ucelit a dát jim takto osobitou tvář se v našich končinách od dob Pražského výběru nikomu nepovedlo lépe. Nelze se proto divit, že právě partička muzikantů v čele s excentrickým frontmanem Radkem Škarohlídem sklízí úspěch po celé republice.

Hodnocení: 5/6