FLASH THE READIES: pod nohama nebe, nad hlavou hlína – „Submarine sky“

Rozhovor s olomouckými FLASH THE READIES nad jejich novým a výtečným albem „Submarine Sky“ a před jejich premiérovým koncertem v brněnském klubu Melodka v poklidné, tvůrčí a přátelské atmosféře proběhl mezi Tomášem Valentem (kytara, krabičky, zpěv), Robinem Lefnerem (baskytara) a zvídavým Gerdem Mullerem.

Kam jste se vlastně v těch Jesenících pro nahrání tak výtečného alba schovali? 

Tomáš: Tak to je u nás naprosto jednoduché, mám chatičku v Ludvíkově u Vrbna pod Pradědem. Zatopili jsme v krbu, vybalili komba a všechny ty nutné serepetičky pro nahrávání. Je tam klid, ticho, zavřeš za sebou dveře a můžeš hrát a nahrávat.

Proti předchozímu albu „In Belveder“ je novinka „Submarine sky“ absolutně odlišná, přestože mezi vydáním obou alb uběhl pouze jeden rok. Co se ve vás tak výrazně změnilo, že tvoříte zcela odlišné písně?

Robin: Je to v nás, úplně jednoduše – rosteme, žijeme, posloucháme jinou hudbu, dějí se kolem nás jiné věci… Je to náš přirozený vývoj.

Jenže ten vývoj se jeví jako velmi překotný!

Tomáš: „In Belvedere“ vyšlo na počátku roku 2013, ale natáčeli jsme si nápady někdy z let 2010-2012… Což jsou pro nás již tři roky staré věci, které už neřešíme. Pro nás je to uzavřená kapitola. Celé se to tehdy nějak s vydáním protáhlo... Protože už v době, kdy „In Belveder“ vyšlo, měli jsme v hlavách nové album!

Na vašem hudebním vývoji je velmi zajímavé to, že i když „Submarine Sky“ je stylově posunuto někam zcela jinam, stále jste jako kapela velmi rozpoznatelní. Jak to děláte?

Tomáš: Já jsem floydofil a „In Belvedere“ jsme si udělali pro radost, neměli jsme žádné ambice. Chtěli jsme si tam ty FLOYDY prostě mít. Vyloženě jsme chtěli, aby nám některé songy tak i zněly. Tady si dáme floydovské sólo na kytaru, jinde zase klávesy. Tehdy to byl náš záměr. Navíc to album jsme i proto udělali s příběhem.

„Submarine Sky“ je oproti svému předchůdci málomluvné, žádný koncept, žádný komiks, žádný příběh.

Tomáš: Tak to úplně není, koncept v něm je. Ale pouze hudební. Příběh se rozvíjí písněmi, atmosférou, která by tě měla vtáhnout… v podstatě je to čtyřicet minut dlouhá skladba se zápletkami a vyvrcholením.

Jak jste „Submarine Sky“ připravovali, skládali, zkoušeli a nahrávali? Je to ucelený tvar a velká hudební plocha, která je těžko popsatelná jen v notách nebo tabulatuře.

Tomáš: Tak to je dnes jednoduché. Máme výkonné počítače, dema si připravujeme doma, naťukáme bicí a kompletně si vše předchystáme tak, aby to znělo. Konečné demo je už velmi podobné vlastnímu albu. Navíc je studio drahé a my jsme schopni si všechno udělat sami, včetně producentských věcí. A pak už jen přijdeme a natočíme to. Navíc máme obrovskou výhodu v tom, že náš klávesák Petr Mlynář je také zvukař, takže album nahrajeme i za tři dny.

Jak máte ve FLASH THE READIES rozdělené role autorů a hybatelů děje? Jak to máte v kapele zařízené?

Tomáš: Blbě. No většinou to skládám a přináším nápady já. Ale na „Submarine Sky“ už jsme pracovali s naším klávesákem Petrem Mlynářem, je to naše společná práce. Vlastně jsme na tom dělali oba společně na té naší chatě. A pak přijdou kluci a kecají nám do toho.

Robin: Kecáme, ale málo.

U vás je velmi důležitá fantazie a obrazotvornost. Jak vlastně svoje vlastní písně vidíte vy? Zkusíte je popsat? Přiznám se, že konkrétní filmy a situace při poslechu „Submarine Sky“ vidím a cítím. Někdy to už je nejen prostor 3D, ale jsme někde dál a v jiné dimenzi. Co je ukryto v první písni - „Caledonia“?

Tomáš a Robin: Jsme na louce a nad námi je obloha… díváš se na ni a ona tě začne pohlcovat a padat na tebe. A najednou jsi v jiném vesmíru. Nevnímáš, že jsi někde v Jeseníkách. Třeba jsi v Kaledonii – je blízko… a je jim podobná.

Následující „D for Donut“ je pro mne zásadní skladba alba, třináctiminutová instrumentálka…

Tomáš: Ta situace, do které ses dostal v prvé písni… chceš se z ní po zbytek alba dostat do reality. A o tom to asi zhruba je.

Ta skladba je velmi uklidňující, ale vy jste tam vložili do pozadí takovou zvukovou frekvenci, která je naopak velmi znepokojivá. Takové Psycho, Hitchcok, Ptáci… někde vrznou dveře a diváci prchají hrůzou.

Tomáš: Tak to byl úmysl, udělali jsme to schválně. To jsou takové vsuvky, které jsou na celém albu. Počkej, až to uslyšíš naživo. Nahraji si smyčku s nějakým zvůčkem a pak přes něj hrajeme...

Třetí skladba - „A.H.B“ – příjemná minituarka označená zkratkou. Hm, co by to tak mohlo být? Našel jsem ve vyhledávači jedno letiště…

Tomáš a Robin: …poradíme ti. Je tam ukrytý vzkaz, taková finesa... když si tu část se zpívanou hatmatilku pustíš pozpátku, přijdeš na to… ale nebudeme ti to prozrazovat.

Takže duch THE BEATLES stále žije?

Tomáš: Tak BEATLES v podstatě na té desce i jsou… to album jimi končí…když jsme seděli u krbu a pouštěli jsme si THE BEATLES, tak se nám gramofon zasekl a my jsme si tu smyčku nahráli na mobil a použili ji. Ale už nevím, jaká přesně jejich skladba to byla.

Pojďme na čtvrtou skladbu – v narůžovělých a fialkových tónech natočenou klipovou „You Are the Food“.

Tomáš: To není ani klip… jsou tam psychedelické barvy. A záběry, které jsem natáčel minulý rok v Americe v Údolí smrti. Zase je to spojené s PINK FLOYD. Nebyl to účel, ale je to tak. Točil jsem to v na místě, kde se natáčel film „Zabriskie point.“ V tomto filmu byla použita verze skladby PINK FLOYD „Carefull with that Axe, Eugene“. A její basový riff jsme schválně použili v naší další skladbě na albu – „Deer in Gear.“

Třeba si tu floydovskou skladbu někdo z posluchačů poslechne, lidé jsou hloubaví…

Tomáš: Chtěli jsme v „Deer in Gear“ navodit takovou lehce orientální atmosféru…

A jsme u závěrečné a podle mne hitové „Mary Had a Little Lamb“, tak ta se vám opravdu mimořádně povedla!

Tomáš a Robin: Fakt?? Tak to ji dnes budeme muset zahrát! (pozn. – a nezahráli) Ona vlastně není tak… nesnesitelná… není to takové psycho!

Album „Submarine Sky“ je podle mého názoru velmi poutavé, zajímavé a zdařilé. Jaké jsou vaše ambice? Míříte s ním někam? Nebo to necháte jen tak plout?

Tomáš: Ambice zabíjí kapely… Máme ale v hlavách a počítačích už další album, které chceme nahrávat už příští rok někdy na jaře. Baví nás to víc, než koncerty. Jedeš, zavřeš se a těšíme se, že máme nápady, že to dáme do kupy a vznikne nějaká další zajímavá věc.

Zvláštní je, že „Submarine Sky“ bylo velmi spontánní, bez nějakých ambicí. Většinou to bývá tak, že si kapela řekne – tak, a teď toto album bude znít jako ti poslední MUSE, pojďme, musíme to okopčit. Kašleme na to… nahrajeme to, co nás zrovna napadá, všechny pazvuky. Všechno, co tam slyšíš, je většinou nahráno na první dobrou. A nechali jsme to tak být, protože nám to přišlo v pohodě. A znělo to dobře. Třeba skladba „A.H.B.“ byl okamžitý nápad u krbu, ihned jsme to nahráli, napoprvé. I to praskání krbu tam někde uslyšíš.

Jste si vědomi toho, že díky albu, které jste vytvořili, se můžete s trochou štěstí dostat i mimo hranice české kotliny? Hrajete hudbu, která není omezena kontinentem, hranicemi a tradicemi.

Tomáš: Máš pravdu v tom, že tato hudba má v Česku strašně malou posluchačskou základnu. Ale ve světě nadšenců, co tento styl hudby poslouchají – a nechci říct přímo post-rock – on to úplně post-rock není, tak tam by je to mohlo zajímat. Psal jsem na různá fóra, uvedli nás na stránkách Post-rock, kde jsou kapely z celého světa.

Včera jsem posílal jeden nosič do Portugalska. Fanoušek si o něj napsal. A dnes už mi napsal borec z Polska, že pořádá nějaký festival a chtěl by nás tam. Máme v plánu zahrát několik koncertů za hranicemi.

Robin: Sláva a jiné blbosti nás nezajímají. Ale rádi bychom vypadli mimo Česko, rádi bychom jednou za rok objeli pár měst v Evropě a užili si to. To je naše asi největší ambice. A vždycky jsme to chtěli.

Složení:

Tomáš Valent: guitar / voc

Petr Mlynář: keys

Roman Mlynář: drums

Robin Lefner: bass

Diskografie:

Circles - 2008 / EP

Kyska - 2009

Desert station - 2010 / EP

In Belvedere - 2012

Submarine sky – 2014