Na novém singlu BETWEEN THE PLANETS metamorfují !

Určitou metamorfózou prošel zvuk kapely - nahrávání a mix vzal na svá bedra Martin Spacosh, hybatel celého projektu, mastering provedl opět Acle Kahney z proslulých TesseracT, artwork vytvořil osvědčený Gustavo Sazes (Arch Enemy, Cynic,..) se kterým kapela spolupracovala již na několika předchozích singlech.

"Na novém singlu dostal velký prostor zvuk basy, který je teď výrazně v popředí, někdy i víc než samotné kytary. Miluju kapely, které mají svůj zvuk postavený na dominantním zvuku baskytary. Myslím, že i v tomhle tracku to skvěle funguje. Zajímavostí je také to, že se v této skladbě žádný motiv neopakuje vícekrát , ukáže se vždy pouze jednou" dodává Spacosh

 

BETWEEN THE PLANETS - Metamorphosis V souvislosti s vydáním nového singlu sáhněme do archivních klenotů a připomeňme si loňský rozhovor se Martinem "Spacoshem" Peřinou.

Meziplanetární šepot beze slov

Na počátku bylo slovo. Toto pravidlo však neplatí pro unikátní tuzemskou formaci BETWEEN THE PLANETS (BTP), jejímž hlavním mozkem je multiinstrumentalista Martin „Spacosh“ Peřina. Podmanivými tóny ambientního mathcoru nadchli již na povedeném debutu, ale loňský následovník „Of Inner Sight“ značil další ambiciózní progres. Kapitán tajuplné vesmírné lodi nikdy nespí, už teď spřádá plány, jak do jejich doposud instrumentální konverzace planet vmísit slova, která zahájí novou éru původně jednočlenného projektu.

Na konci září vyšlo druhé album „Of Inner Sight“, které se mělo původně jmenovat „Inside“, ale nakonec se tak jmenuje „jen“ šestá skladba. Proč jsi pro desku zvolil název „Of Inner Sight“?
Přišel mi příhodnější a atraktivnější. Zajímavostí je, že název „Of Inner Sight“ vymyslel Martin Schuster, se kterým působíme ve společném projektu MARTIANS. Jeho nápad se mi líbil natolik, že jsem se definitivně rozhodl album pojmenovat podle něj, a název „Inside“ ponechat pouze jedné skladbě.

Prožil sis během skládání a nahrávání určitý vnitřní příběh?
Jako všichni muzikanti ho v podstatě prožívám při každém skládání. Jedná se spíš o konfrontaci s vnitřním já. Abstraktní pojmy se hůř popisují slovy, proto jsme se je snažili raději vyjádřit prostřednictvím tónů.

Tři ku jedné

BTP přerostl z původního one-man projektu v kapelu. Na živáky sis k sobě přizval Adama Palmu a Filipa Kittnara, kteří dříve působili v MINDWORK. Proč padla volba právě na ně?
Protože jsou kvalitní muzikanti. MINDWORK nahrávali u mě ve studiu svůj poslední song. Tenkrát jsme se trochu líp seznámili a rozebírali, že by bylo super, kdybych měl pro BTP živou sestavu. Pak MINDWORK skončili úplně a já se se zbytkem souboru domluvil na spolupráci. O veškerý chod kapely se však dál starám sám, takže vše funguje podobně jako předtím, když šlo o one-man projekt.

MINDWORK se údajně rozpadli, protože se Martin Schuster dál chtěl věnovat pouze kapele FACE THE DAY (FTD). To už ale neplatí, protože máte společný projekt MARTIANS, který už jsi zmínil v úvodu. Co o něm prozradíš?
Martin se chtěl víc realizovat ve své kapele FTD. Momentálně s ní připravuje skvělou desku a já mu u pár skladeb pomáhám s postprodukcí. Na druhou stranu Martin Schuster se mnou teď spolupracuje na chystaných zpěvech do BTP. Specifikou společného projektu MARTIANS je fakt, že nemá žádnou koncepci a lidi od nás mohou čekat cokoliv. Zatím máme venku dva singly. První „Conjuring“ je progresivní metal s různými vlivy. Druhý „Story Of The End“ je víceméně čistá elektronika.

Na druhém albu „Of Inner Sight“ jsi bubenické party tvořil s Filipem Kittnarem. Jak vaše spolupráce probíhala?
Nejprve jsem doma nahrál dema nových skladeb – naprogramoval bicí, nahrál basu, kytaru a aranže. Postup byl stejný jako u debutu, ale nyní jsem nechal prostor pro pohled skutečného bubeníka. Nahrané demo jsem jako MIDI záznam poslal Filipovi, on si dodělal brejky a přidal dynamiku. Párkrát jsme si to vzájemně poslali, dodělali všechny úpravy, a nakonec vznikly finální verze, které se Filip naučil.

A co baskytara? Měnila se původní linka se zapojením dalšího hráčského elementu?
Basa na albu zůstává stejná jako na demu. Adam dostal MIDI záznam, který se nadrtil.

Lotosové melodie

Grafiku alba opět vytvořil Lukáš Lancko. Zatímco na debutu vám na obal navrhl planetu, přebal druhé desky zdobí mandala lotosového květu. Co má symbolizovat?
Chtěl jsem, aby obal symbolizoval název a zobrazoval monumentální objekt, podobně jako planeta u debutu. Nejvhodnějším prostorovým objektem se stala mandala, kterou jsme si díky grafikovi Lukášovi upravili na míru. Obrácený trojúhelník symbolizuje ženské elementy, plamínky a ostré hrany zas představují mužské elementy. Jedná se navíc o devítistěn, což symbolizuje devítiměsíční cestu při zrození člověka.

Novinka „Of Inner Sight“ jde oproti debutu „Immersion into the Unknown“ trochu víc do hloubky. V čem jsi postupoval jinak?
Po kompoziční stránce je deska líp podchycená. Skladby lépe drží pohromadě jako celek. V něčem je album možná trochu náročnější na poslech, zároveň jsou zde ale i přehledné a čitelné pasáže.

Výjimečným hostem je norský saxofonista Jorgen Munkeby ze SHINING. Jak probíhala vzájemná spolupráce?
Objevuje se v klipovce „Inside“ a pak ještě v „Along the Horizon“. Vždy se mi líbila jeho hra na saxofon a na netu jsem zjistil, že je přístupný spolupráci. Zkusil jsem mu napsat, on souhlasil a pak už jsme se jen domluvili. Poslal jsem mu demo, on ve svém domácím studiu nahrál saxofon a poslal mi obě písně zpět.

Většina skladeb je čistě instrumentálních, ale ve dvou se vyskytuje ženský hlas patřící Barboře Mochowé. Nezpívá žádný text, jen pracuje s melodií jako s dalším nástrojem. Jedná se o „Inner Voice“ a „Through the Canyon“. Jaké instrukce jsi jí před nahráváním dal?
Bára dostala jen kusé pokyny, spíš jsem jí nechal volný prostor. Demo jsem jí poslal předem, takže už měla něco připravené, ale přesto jsme vyzkoušeli i improvizaci. Přišla ke mně do studia, zapojil jsem jí mikrofon a nechal zbytek na ní. Z několika nahraných verzí jsem si pak vybral nejzajímavější kousky.

Na albu hostuje i violoncellista Karel Žďárský. Proč jsi oslovil jeho?
Karel je můj kolega ze SOUSEDŮ, což je duo, ve kterém hraju na elektrickou kytaru a on na violoncello. Hostoval mi navíc už na debutu. Na druhé desce se objevuje v prvním singlu „The Avalanches“ a již zmíněné „Through the Canyon“. Jedná se o menší party, ale jeho violoncello je dokáže hezky ozvláštnit.

Konec němoty

Plánujete nový singl s vokály, které obstará Martin Schuster. Co ještě prozradíš?
Zrovna dnes jsem ho poslal na mastering, takže brzy vyjde! (smích) Obsahuje převážně čistý zpívaný vokál. Autorem anglicky psaného textu je Martin sám. Výhodou je, že i díky zkušenostem z MARTIANS je naše spolupráce velmi přirozená, což se logicky odráží na výsledku.

Objeví se v budoucnu na dalším albu zpěvu víc?
Jsem rozhodně pro. Aktuálně mám připravené další tři songy pro zpěv. Mohlo by z nich být EP, ale spíš je raději vydám postupně jako singly a budu rovnou připravovat třetí desku, kde mám vizi spojit zpívané písně s instrumentálními. Do budoucna bych chtěl stabilně pracovat s vokály, ale je těžké sehnat stálého zpěváka. Spolupráci s Martinem si nemůžu vynachválit a jsem za ni moc rád, ale zatím makáme jen ve studiu. Jak bude vypadat koncertní podoba, teprve ukáže čas.

Pro zpívající kapely je radost, když s nimi publikum zpívá jejich text. Co je pro tebe největším potěšením, když hraješ publiku vaši instrumentální hudbu?
Člověk pozná, když se lidi dokážou napojit a nechají se vtáhnout do děje. Když se tak stane, pak je radost hrát. Naše hudba je sice bez zpěvu, ale energie má dost, což lidé dokážou také ocenit. Ideální je na koncertě mít dobrý zvuk, aby vše perfektně vyznělo, což se nám naštěstí většinou daří.

Diskografie: 2013 Immersion Into The Unknown

2017 Of Inner Sight

Sestava:

Martin „Spacosh“ Peřina – hudba, produkce, programming

Filip Kittnar – bicí

Adam Palma – baskytara

Autor: Kamil Dočkal