STROMBOLI
Stromboli
Panton – 87:02
Progressive rock, jazz rock, art rock, nová vlna, space rock
Rok vydání: 1987
Místo vzniku: Praha
Sestava: Michal Pavlíček – kytara, zpěv, Bára Basiková – zpěv, Vladimír Guma
Kulhánek – basová kytara, Klaudius Kryšpín – bicí, Vendula Kašpárková –
klávesy, Jiří Veselý – basová kytara, Vilém Čok - zpěv, Michael Kocáb – zpěv,
Iva Bittová – housle, Michal Pavlíček ml. – zpěv, Jan Pavlíček - zpěv
Názvy skladeb: Aladin; Bez názvu; Rychloběžka; Stromboli; Já ti dávám, dávám;
Třesky blesky; Bezejmenná; Carmen; Villa Ada; Veliké lalulá; Košilela; Houpací
židle na opuštěné terase; Ivanhoe; Na koni; Kvůli ní; Ó hory, ó hory
Když jsme se začali
zajímat o československou scénu, doslechli jsme se o fenoménu jménem PRAŽSKÝ
VÝBĚR. Tato kapela sršela vtipem, energií, novátorstvím, virtuozitou a správnou
magií, která je nezbytná pro jakékoliv hudební těleso. O to víc nás mrzelo,
když jsme se dověděli, že skupinu tehdejší režim zakázal. A zrovna v době
jejího největšího rozkvětu. Jak si asi budou počínat muzikanti, kteří mají
zápal a nápady pro rozvíjení svého dítka, avšak zakázali jim o něj dál pečovat?
Je logické, že každý se začne věnovat vlastním projektům. Jinak to nebylo ani
s Michaelem Kocábem (klávesy, zpěv) a Michalem Pavlíčkem (kytara). Kocáb
se věnoval vážné hudbě a Pavlíček se rozhodl popostrčit, co načal u VÝBĚRU
jiným směrem. Zachoval si smysl pro experiment, jazzrockový a artrockový vliv a
do hudby přidal ještě víc extravagance. Do toho přimíchal nálady, které
v něm vyvolala tehdejší doba a díky dlouhým instrumentálům, opernímu zpěvu
Báry Basikové a Morgensternově dadaistické poezii posunul novou vlnu na další
level. Pokud Michal někdy tvrdil, že VÝBĚR byl o svobodě v hudbě,
STROMBOLI jsou už výlet do jiného světa. Napětí, pochmurnost, agresivita, ale
zároveň i něžnost, snivost a smutek. Pavlíčkova osobní zpověď. To všechno je
cítit z dvojalba, které Michal se svým novým projektem vypustil do světa. Emoce
tu srší ze všech stran, ať už v instrumentálkách „Aladin“, „Bez názvu“,
„Rychloběžka“ nebo „Stromboli“, tak ve zpívaných věcech jako „Carmen“,
„Košilela“ či „Ó hory, ó hory“. Ve skladbě „Stromboli“ sice Bára Basiková zpívá,
ale její vokál tu funguje jako další hudební nástroj. Vymáčkla ze sebe maximum
a její operní vokál dodává kupříkladu i ve „Villa Ada“ a v refrénech „Já
ti dávám, dávám“ na epičnosti a magii zvuku kapely. Zvuku, který je skoro
stejně nadčasový jako hudba a sedne k atmosféře alba. Sound živáků, jež
skládají první LP, je navíc na svou dobu neobyčejně kvalitní. Sen ale trval jen
jedno dvojalbum. Po jeho vydání se Bára vrátila ke své předchozí kapele
PRECEDENS a Pavlíček, Kocáb, Čok a Kryšpín se více zabývali obnoveným PRAŽSKÝM
VÝBĚREM. Každý šel svou cestou. STROMBOLI vydali za dva roky další desku
„Shutdown“, avšak album skončilo v propadlišti dějin a nevěnovala se mu
taková pozornost, jako tomu bylo v případě debutu. Škoda. Co nám po
STROMBOLI zbylo je tedy hlavně dvojalbový výlet za hranice žánrů a vědomí.
Díky, Michale.
******
TUBLATANKA
Žeravé znamenie osudu
Opus – 47:30
Hard rock, Heavy metal
Rok vydání: 1988
Místo vzniku: Bratislava
Sestava: Maťo Ďurinda – zpěv, kytara, Pavol Horváth – basová kytara, Juraj
Černý - bicí
Názvy skladeb: Prišiel moj čas; Stojím, padám; Šlabikár III.; Pravda víťazí!;
Láska drž ma nad hladinou; Žeravé znamenie osudu; Prometheus; Rock do civilu;
Stúpam; Moj starý dobrý kabát
TUBLATANKA na nás
zapůsobila energií a odhodláním, jaké odjakživa do své hudby vkládala. První
album je nabité melodickými hity jako „Šlabikár“ nebo „Kúpim si kilo lásky“.
Druhá deska „Skúsime to cez vesmír“ navazuje hitovým potenciálem na debut, ale
má hutnější zvuk. Titulní skladba se řadí mezi klasiky československého metalu
a „Dnes“ zase mezi nejznámější hard rockové balady. Třetí deska „Žeravé
znamenie osudu“ disponuje hutným heavy metalovým zvukem a i přes to, že je
tvrdší než jeho dva předchůdci, obsahuje hity jako „Moj starý dobrý kabát“, titulní
„Žeravé znamenie osudu“, úspěšnou baladu „Láska drž ma nad hladinou“ nebo
„Pravda viťazí!“. Poslední jmenovaná navíc jakoby naznačovala nadcházející
sametovou revoluci a evokuje jedno z nejznámějších hesel budoucího prezidenta
Václava Havla. „Žeravé znamenie osudu“ se trefilo do doby, přineslo do ní tvrdý
zvuk, energii a zařadilo se mezi klenoty československé heavymetalové hudby. Maťo
Ďurinda a spol. zúročili zkušenosti z nahrávání předchozích dvou alb a nechali
do sebe proniknout ještě něco víc z heavy metalu, jež v osmdesátých
letech prožíval ve světě jeden ze svých vrcholů. Jedná se o těžkotonážní
vyvrcholení nejslavnější éry TUBLATANKY, kterou mapují první tři alba.
******
KERN
…od narození
Supraphon – 44:21
Hard rock, Heavy metal
Rok vydání: 1990
Místo vzniku: Brno
Sestava: Jaroslav Alber Kronek – zpěv, Jaroslav Karásek – kytara, Antonín
Vodička – kytara, Libor Machata – basová kytara, Karel Vodička - bicí
Názvy skladeb: Dál a dál; Oživ tu tvář; Absolutní sólo; A zítra zase;
Bitva v černé hoře; Už vím; Kdo s koho; Miss aut; Hlas; Všeho
s mírou; Ty můžeš; Stokrát za život
V roce 1987 zněl
Českou republikou hit kapely KERN „Blízko nás“. Bylo jasné, že skupina má
ambice a napovídala tomu i slušná umístění v anketě Zlatý slavík. KERN
zapříčiněním nátlaku ze strany nově příchozího Miloše Morávka (ex FUTURUM,
PROGRES 2) zprofesionalizoval v plnohodnotné umělecké těleso, a tak se
mohl naplno opřít do hry showbusinessu. Jeho vyhlídky byly růžové, což
potvrdilo i první album „…od narození“, které vyšlo po sametové revoluci. Deska
je směsicí hard rocku a heavy metalu podpořenou příjemným pěveckým projevem
Jaroslava Alberta Kronka, kytarovou vynalézavostí Jaroslava Karáska a Antonína
Vodičky a obratnými chytlavými basovými linkami Libora Machaty. Zvuk dává
prostor vyniknout všem nástrojům včetně zpěvu a zachovává si tvrdost. Album si
po celou dobu udržuje standard, ani jednou nešlápne vedle a nenudí. Písně jsou
jeden klenot vedle druhého a deska jako celek jakbysmet. Navzdory všemu se ale
jedná o začátek postupného odumírání slávy KERNU. Ať točila sebekvalitnější
desky, už nikdy se skupině nepodařilo dosáhnout úspěchu, jaký slavila
v osmdesátých letech se singlem „Blízko nás“. Tím a svými ranými alby
v devadesátých letech se navždy zapsala do historie československého hard
rocku, potažmo metalu a vydobyla si status legendy, na který může být právem
hrdá.
******
WANASTOWI VJECY
Tak mi to teda nandey
Tommü
records – 40:09
Hard rock, punk
Rok vydání: 1991
Místo vzniku: Praha
Sestava: Robert Kodym – kytara, zpěv, P.B.CH. – basová kytara, Ivan Polák -bicí
Názvy skladeb: Tak mi to teda nandey; Už jsem O.K.; Bedna od whisky; St.
Christophe; Wona je hotowá; Woni; Láska/teror; Peklo; Křídla; Sladký dítě;
Kolty nabitý – holky nalitý
Po nějakém čase našeho
pobytu na Zemi se k nám dostal zajímavý dokument. Jmenoval se „…aby si
lidi všimli“ a nahlížel na tehdejší punkovou scénu. Nemohli jsme si nevšimnout
mladické rebelské hudby, jež hrála v pozadí filmu, a pátrali jsme, kdo je
jejím strůjcem. Z konečných titulků jsme se dozvěděli, že skupina, jež
spáchala ony divoké punkárny, se jmenovala WANASTOWI VJECY. Hoši kapelu
založili původně jen za účelem nahrání skladeb pro zmíněný dokument. Jejich
nahrávky se ale šířily pražským podzemím jedna radost a vzbudily takové ohlasy,
že skupině nezbylo nic jiného než začít koncertovat. Ze studiového uskupení se
stalo něco víc, a tak kluci po revoluci nahráli své první dlouhohrající album
„Tak mi to teda nandey“. Nejednalo se o
typickou punkovou desku. Na „Nandey“ pronikly vlivy hard rocku a různých
zvukových experimentů, čehož příkladem je třeba píseň „St. Christophe“. Ta
začíná píšťalovým rejem, jež zaniká do pozadí, aby uvolnil místo bouřlivému
naštvanému podkladu s ženským hekáním a odbíjením zvonu. Do toho všeho
odříkává Robert Kodym francouzský text. Nejznámějším kouskem alba je ale
titulní otvírák, který napovídá, o čem deska je. Hard rock vykvetlý
z punkových kořenů, v němž najdeme i foukací harmoniku, je vtipný a
je z něj cítit určitá rebelie. Hoši se nebáli ani zabrousit k českým
táborákům a do svého osobitého stylu předělat „Bednu od whisky“. Najdeme tu
také skladby známé ze starých demáčů jako například „Peklo“ (dříve „Sajrajt“)
nebo „Wona je hotowá“. Poslední jmenovaná má navíc akustický háv, což jí ještě
více přidává na jejím „espaňol“ výrazu. První album WANASTOWEK se řadí mezi to
nejnápaditější, co česká punková nebo hardrocková scéna přinesla. Ukazuje
typický nezaměnitelný výraz kapely, který se v průběhu let ještě bude
vyvíjet. Mimochodem, také při poslechu „Tak mi to teda nandey“ dostáváte chuť
na Jacka Danielse?
*****
KABÁT
Má jí motorovou
Monitor-EMI – 36:27
Thrash metal
Rok vydání: 1991
Místo vzniku: Teplice
Sestava: Josef Vojtek – zpěv, Milan Špalek – basová kytara, zpěv, Radek Hurčík
– bicí, Ota Váňa – kytara, Tomáš Krulich - kytara
Názvy skladeb: Dr. Bambus; Orgie; A šel…; Nechte mě bejt; Fuck’n’roll; Máš to
už za sebou; Má jí motorovou; Skrblík; Sex, pervers; Rebel; Vasil; Sex, drogy,
rock’n’roll; Pašík
„Dneska tu bude asi
veselo, začnem‘ se bavit, pít a kouřit shit. / K čertu s vaší trapnou morálkou,
máme chuť tu všichni souložit…“ Když jsem poprvé držel v rukou album „Má
jí motorovou“, díval se na přebal, kde je KABÁT vyfocený u prasat se selkou a
poslouchal jeho texty, bylo mi jasné, že se tihle hoši s ničím nemazlí. Ze
začátku jsem si říkal, že je snad nezajímá nic jiného než chlastání, žraní a
soulož, ale když jsem se pozorně zaposlouchal, zjistil jsem, že je v nich
daleko víc. Zpívali i o lidských vlastnostech jako chamtivost („Skrblík“) nebo
o obyčejných věcech. Jako například o naivní holce, která ztratí panenství
s někým, kdo si pak zapne zip u kalhot a řekne: „Docela to s tebou
šlo.“ („Máš to už za sebou“). Na druhou stranu hoši umí napsat i texty střelené
(„Má jí motorovou“) a provokativní („Orgie“). Jedná se o takovou thrashovou
satiru, nadhled nad společností okořeněný humorem. Zběsilé riffy se tu doplňují
s Vojtkovým ječákem. Hoši se nebojí udělat si ze sebe srandu a svému
stylu, který má na to zaujmout širokou škálu publika, věří. Z „Má jí motorovou“
je cítit nadšení, syrovost, naštvanost a energie. Je to sice trochu odvar
oproti předchozímu demu „Orgasmus“, ale v případě prvotiny se jedná o správný
krok kupředu.
*****
MASTER’S HAMMER
Ritual
Monitor – 50:15
Black metal
Rok vydání: 1991
Místo vzniku: Praha
Sestava: František Štorm – kytara, zpěv, Tomáš „Necrocock“ Kohout – kytara,
Tomáš „Monster“ Vendl – basová kytara, Miroslav Valenta – bicí
Názvy skladeb: Intro; Pád modly; Každý z nás…!; Ritual; Geniové; Černá
svatozář; Věčný návrat; Jáma pekel; Zapálili jsme onen svět; Vykoupení; Útok
Nejednomu blackmetalistovi
zaplesalo srdce, když MASTER’S HAMMER vydali své první album. A to nemluvím jen
o Češích. Skupina se (i díky své druhé desce) stala oblíbenou také ve světě (dokonce
víc než ve své domovině) a povedlo se jí tak to, co málu českým uskupením – stát
se významným zástupcem žánru i mimo hranice státu. MASTER’S HAMMER se podařilo
udržet si svůj český výraz, ale zároveň být přístupnými pro zahraniční
posluchače. A to i s českými texty. „Ritual“ odhaluje největší sílu
kapely, která spočívá ve vlastním ojedinělém zvuku, humoru, nadsázce, osobitém
frázování a skřehotání Františka Štorma, hudební nápaditosti a především
originalitě. Album se hemží zvraty, melodickými tématy, dynamikou, okultismem a
temnou atmosférou. Klávesy dodávají hutnému zvuku, jež připomíná erupci
vulkánu, na ještě větší epičnosti. Nic tu není navíc, nikde nic neschází a i
přes to si „Ritual“ udržuje black metalový háv. I když trochu jiný než bylo
zvykem. Jenže právě proto jsem si ho zamiloval.
******
Ze spisů kapitána Koče
je to pro tentokrát všechno. Hardrockia se na Zemi už dlouhou dobu neukáže, a
tak nám tu alespoň po sobě zanechala tyhle materiály. Díky nim si můžeme
přiblížit, jak asi vypadala scéna v období kolem převratu. Je zajímavé,
kam až se kapely, které jsme si připomněli, dostaly nebo nedostaly. Alespoň, že
se hudba, jež po nich zůstala, nedá zadusit.
Jirka Štraub