Report z koncertu v pražské Akropoli najdete zde. „Zodpovědně mohu prohlásit, že jsem v životě nic nezahrál dvakrát stejně.“ To jsou slova Mariána Vargy z rozhovoru pro Novinky.cz před říjnovým koncertem COLLEGIUM MUSICUM v pražské Akropoli.
A právě tento zcela vyprodaný (jak jinak) a skvěle odehraný koncert (jak jinak) stvrdil COLLEGIUM MUSICUM v roli stále výtečně hrající legendy. A nikoliv pouze jen reliktu artrockové síně slávy a zasloužilých hudebních tradic. I když. Jak uvádí Marian Varga v jiném rozhovoru na téma kolegiálního comebacku: „Bol tu silný spoločenský tlak, ktorému som podľahol. Ale nechcelo sa mi, už preto, že oživená legenda prestáva byť legendou. Zoberte si BEATLES. Tí, čo najhlasnejšie žiadali ich návrat, by ich prví odpísali, keby k tomu prišlo. S návratmi je to vždy tak. Polovica nadáva, že zniete inak ako kedysi, druhá polovica zase, že sa opakujete. Nevyhoviete nikomu.“
Tak o tom citelném společenském tlaku bych taky něco věděl. Jak jsem již stihl reportovat ze zmíněného koncertu, tlak rozjuchaných středových a hlavně zadních řad fanoušků artrocku
(a přiznejme si – i těch velmi nemladých) obého pohlaví na šiky vpředu u pódia byl opravdu cítit ve všech kostech. A to se hrály jen klasické mírumilovné kousky.
Aktuální koncertní sestava COLLEGIUM MUSICUM je navíc totožná ze tří čtvrtin právě s tou sestavou, která nahrála v dávném roce 1971 průlomové album „Konvergencie“. Což je mezi námi zázrak už i vzhledem k tomu, jak šumná, výbušná a vášnivá bývala ve své době bratislavská hudební scéna. Žádné jeden za jednoho, spíše se žilo a hrálo podle principu každý proti všem.
Ale upřímně - co vyvolává i dnes takovou žízeň po kapele, kterou ignoruje rádio i televize v každém z dosavadních společenských zřízení po celou dobu její existence? Kapelu, která nemá zpěváka, na jejíž hudbu se nedá tančit a těžko lze předpokládat, že během poslechu například Bartokova „Mikrokosmu“ byli počati alespoň nějací potomci nadšených posluchačů? Jak je možné, že Marián Varga dokáže i dnes elektrizovat posluchače stejně, jako v té nejhvězdnější epoše na počátku let sedmdesátých?
Přestože na soupisce COLLEGIUM MUSICUM se za celou dobu jeho existence počínaje rokem 1969 nachází takřka dvě kompletní jedenáctky hudebníků včetně tradičních a neměnných kmenových hostů, při minimalistickém proškrtání sestavy zůstane jen jedno jméno v každé z jejich variant - Marián Varga. Hudebník, který široce dalece přesáhl svými schopnostmi a nasazením hranice našeho regionu. Tvůrce hracího systému a hrotový hráč světových parametrů. Skladatel i instrumentalista. Duše, srdce i plíce týmu. A to bez ohledu na tisíce doutníků, které od pořízení svých prvních hammondek vykouřil.
Protože, když se řekne COLLEGIUM MUSICUM, tak se při vší úctě ke kongenialitě jeho spoluhráčů vše otáčí právě kolem čoudícího Mistra a jeho kláves.
Není možné to vystihnout lépe, než jak celou situaci popsal ve své knize „Sideman“ Fedor Frešo: „Varga ma vo svojej novej úlohe jednoznačného lídra překvapoval v tom najlepšom slova zmysle. Hral ako malý boh a hammond používal úplne inak, jako bývalo bežné. Vobec sa nepúšťal po jimmysmithovskej jazzovém ceste, skor sa mi vidí, že chápal hammond jako istú náhradu kostolného organu. Mimochodem, to bola jeho primárna funkci v časoch, keď ho vymysleli.“
V hudební historii se nehraje na kdyby. Ale stejně… co by se vše mohlo stát a přihodit, kdyby COLLEGIUM MUSICUM v době svého vzniku nehrávalo ve své zkušebně v Divadelnom štúdiu v Bratislavě, ale třeba o pár kilometrů dál někde na předměstí Vídně? Anebo kdyby Marian Varga koncert THE NICE a Keitha Emersona v Lucerně během Beatového festivalu 1968 neproklimbal a naopak po vzoru Henryho Rollinse se svými kočičími pohyby vkradl na pódium? A vlastně – kde by COLLEGIUM MUSICUM dnes bylo, kdyby ty zatracené tanky nikam a nikdy nevyjely?
Nevím. Nikdo to neví. Víme jen jedno – Marián Varga v životě nikdy nic nezahrál dvakrát stejně.
COLLEGIUM MUSICUM hraje ve složení:
Marián Varga – klávesy
Fedor Frešo – basová kytara, zpěv
František Griglák – kytary
Martin Valihora – bicí
A dovětek – nevíme ani to, kdy a kde COLLEGIUM MUSICUM opět vystoupí. Nejsem k tomu povolán ani vyvolen, ale na hlavní scéně COLOURS OF OSTRAVA 2015 si tuto hudební společnost představit umím. Byla by to jízda.