Mnoho tváří tuzemské scény
czechblade logo
Fresh Blood profily kapel

Hudební společnost COLLEGIUM MUSICUM

Vydáno: 20.11.2014 00:00 v sekci Publicistika - Gerd Muller

Foto: Daniel Sloboda

Kompletní fotoreport z koncertu v pražské Akropoli najdete zde.

Report z koncertu v pražské Akropoli najdete zde.

„Zodpovědně mohu prohlásit, že jsem v životě nic nezahrál dvakrát stejně.“ To jsou slova Mariána Vargy z rozhovoru pro Novinky.cz  před  říjnovým koncertem COLLEGIUM MUSICUM v pražské Akropoli.

A právě tento zcela vyprodaný (jak jinak) a skvěle odehraný koncert (jak jinak) stvrdil COLLEGIUM MUSICUM v roli stále výtečně hrající legendy. A nikoliv pouze  jen reliktu artrockové síně slávy a  zasloužilých hudebních tradic. I když.  Jak uvádí Marian Varga v jiném rozhovoru na téma kolegiálního comebacku: „Bol tu silný spoločenský tlak, ktorému som podľahol. Ale nechcelo sa mi, už preto, že oživená legenda prestáva byť legendou. Zoberte si BEATLES. Tí, čo najhlasnejšie žiadali ich návrat, by ich prví odpísali, keby k tomu prišlo. S návratmi je to vždy tak. Polovica nadáva, že zniete inak ako kedysi, druhá polovica zase, že sa opakujete. Nevyhoviete nikomu.“

Tak o tom citelném společenském tlaku bych taky něco věděl. Jak jsem již stihl reportovat ze zmíněného koncertu, tlak rozjuchaných středových a hlavně zadních řad fanoušků artrocku

 (a přiznejme si – i těch velmi  nemladých) obého pohlaví na šiky vpředu u pódia byl opravdu cítit ve všech kostech. A to se hrály jen klasické mírumilovné kousky.

Aktuální koncertní sestava COLLEGIUM MUSICUM je navíc totožná ze tří čtvrtin právě s tou sestavou, která nahrála v dávném  roce 1971 průlomové album „Konvergencie“. Což je mezi námi zázrak už i vzhledem k tomu, jak šumná, výbušná a vášnivá bývala ve své době bratislavská hudební scéna. Žádné jeden za jednoho, spíše se žilo a hrálo podle  principu každý proti všem. 

Ale upřímně - co vyvolává i dnes takovou žízeň po kapele, kterou ignoruje rádio i televize v každém z dosavadních společenských zřízení po celou dobu její existence? Kapelu, která nemá zpěváka, na jejíž hudbu se nedá tančit a těžko lze předpokládat, že během poslechu například Bartokova „Mikrokosmu“ byli počati alespoň nějací potomci nadšených posluchačů? Jak je možné, že Marián Varga dokáže i dnes elektrizovat posluchače stejně, jako v té nejhvězdnější epoše na počátku let sedmdesátých?

Přestože na soupisce COLLEGIUM MUSICUM se za celou dobu jeho existence počínaje rokem 1969 nachází takřka dvě kompletní jedenáctky hudebníků včetně tradičních a neměnných kmenových hostů, při minimalistickém proškrtání sestavy zůstane jen jedno jméno v každé z jejich variant - Marián Varga. Hudebník, který široce dalece přesáhl svými schopnostmi a nasazením hranice našeho regionu. Tvůrce hracího systému a hrotový hráč světových parametrů. Skladatel i instrumentalista. Duše, srdce i plíce týmu. A to bez ohledu na tisíce doutníků, které od pořízení svých prvních hammondek  vykouřil.

Protože, když se řekne COLLEGIUM MUSICUM, tak se při vší úctě ke kongenialitě jeho spoluhráčů vše otáčí právě kolem čoudícího Mistra a jeho kláves.

Není možné to vystihnout lépe, než jak celou situaci popsal ve své knize „Sideman“ Fedor Frešo: „Varga ma vo svojej novej úlohe jednoznačného lídra překvapoval v tom najlepšom slova zmysle. Hral ako malý boh a hammond používal úplne inak, jako bývalo bežné. Vobec sa nepúšťal po jimmysmithovskej jazzovém ceste, skor sa mi vidí, že chápal hammond jako istú náhradu kostolného organu. Mimochodem, to bola jeho primárna funkci v časoch, keď ho vymysleli.“

V hudební historii se nehraje na kdyby. Ale stejně… co by se vše mohlo stát a přihodit, kdyby COLLEGIUM MUSICUM v době svého vzniku nehrávalo ve své zkušebně v Divadelnom štúdiu v Bratislavě, ale třeba o pár kilometrů dál někde na předměstí Vídně? Anebo kdyby Marian Varga koncert THE NICE a Keitha Emersona v Lucerně během Beatového festivalu 1968 neproklimbal a naopak po vzoru Henryho Rollinse se svými kočičími pohyby vkradl na pódium? A vlastně – kde by COLLEGIUM MUSICUM dnes bylo, kdyby ty zatracené tanky nikam a nikdy nevyjely?

Nevím. Nikdo to neví. Víme jen jedno – Marián Varga v životě nikdy nic nezahrál dvakrát stejně. 


COLLEGIUM MUSICUM hraje ve složení:

Marián Varga – klávesy

Fedor Frešo – basová kytara, zpěv

František Griglák – kytary

Martin Valihora – bicí

A dovětek – nevíme ani to, kdy a kde COLLEGIUM MUSICUM opět vystoupí. Nejsem k tomu povolán ani vyvolen, ale na hlavní scéně COLOURS OF OSTRAVA 2015 si tuto hudební společnost představit umím. Byla by to jízda.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY
DIE EL. ELEFFANT!? vydává po třiceti letech reedici alba Elephantology?! DIE EL. ELEFFANT!? vydává po třiceti letech reedici alba Elephantology?!
Vydáno: 21.12.2024 v sekci Aktuality
Skupina složená z předních českých hudebníků se vrací. Nikoliv však na pódia, kapela k výročí třiceti let od vydání debutového alba vydává jeho remasterovanou reedici na vinylech, navíc v unikátní limitované sběratelsk... číst dále
DO SHASKA! + FURTHER DOWN + MAGADAN + VOLUPTAS DO SHASKA! + FURTHER DOWN + MAGADAN + VOLUPTAS
Vydáno: 21.12.2024 v sekci Aktuality
sobota 18. ledna 2025, Punctum - Krásovka, Krásova 27, Praha... číst dále
POLY NOIR - K mýmu ohni nesedej POLY NOIR - K mýmu ohni nesedej
Vydáno: 20.12.2024 v sekci Recenze
SMILE MUSIC – 47:20 dark country/western... číst dále
ŽÁDNEJ STRES vydává album ŽÁDNEJ STRES vydává album "Cesta" a zve na křest do Třemošnice
Vydáno: 24.04.2023 v sekci Aktuality
Album, které se nejen názvem, ale i v mnoha textech, točí kolem takříkajíc denního chleba většiny interpretů a muzikantů vyšlo 21. dubna. K dispozici je pro fanoušky v digitálních distribucích jako je Spotify apod., a taky ve... číst dále
MASH - Máme chuť udělat to po letech trochu jinak MASH - Máme chuť udělat to po letech trochu jinak
Vydáno: 14.03.2023 v sekci Rozhovory
Sestavu plzeňské hardrockové formace MASH postihlo v půli loňského roku personální zemětřesení. Co za ním stálo, je námětem první otázky následujícího povídání se zakládajícím členem kapely, kytaristou Milanem Rážem a... číst dále