Jak jinak začít tohle povídání než otázkou na aktuální dění v DYSANGELIU. Jak prožíváte letošní rok, dotkla se jarní a aktuální opatření hodně výrazně vašich aktivit nebo jste tuhle pauzu dokázali aspoň nějakým způsobem využít ve prospěch kapely?
Jak to jen říct slušně ... Na jaře jsme přišli o hraní s KRISIUN, GRUESOME a VITRIOL, v létě o několik festivalů a na podzim o hraní s VOMITORY. Plno malých koncertů ani nepočítám. Ale takhle to aktuálně mají všichni. Jako kapela teď hlavně držíme palce našemu bubeníkovi Ctiborovi, který to jako provozovatel hudebního klubu Nároďák v Jaroměři má z nás nejtěžší.
Vzhledem k tomu, že se DYSANGELIUM na našich stránkách objevuje poprvé, představ trochu blíž vaši kapelu.
Někdy během první poloviny 2011 se kytarista Vihar (ex-KLAN) dohodl s bubeníkem Ctiborem (ex-SABATHORY), že spolu založí nový deathový projekt. Kompletní bylo DYSANGELIUM cca za půl roku. Sestava se od té doby párkrát zamíchala, ale dnes ji krom výše jmenovaných tvoří ještě baskytarista Láďa (ex-EMPIRE, OKULT), kytarista Pavel (CONFIDANCE) a zpěvák Nekro (ex-ZORDON, ex-PURITANIA). Kéž to tak vydrží.
V příštím roce uzavíráte první dekádu svojí existence, plánujete nějak připomenout nebo oslavit tohle výročí?
Myslíš třeba čtvrtým albem? (smích) Ale zatím radši nepředbíhat, protože co si budeme povídat - dokud nebude široce dostupná vakcína na covid, tak tenhle cirkus neskončí. Nejenom u nás. Všude. Každá situace by se ale měla brát i jako příležitost. Uvidíme, jak využijeme my tu naši. Myslím, že roky 2021 a 2022 budou velmi bohaté na nová alba. Nemoct hrát je skvělou příležitostí moct tvořit.
Od vydání vašeho dosud posledního alba „Mohamord“ uběhl už jeden rok, jak dneska tohle album vnímáš? Můžeš ho porovnat s předchozími alby a přiblížit, co na něm posluchač najde?
Ač jsou škatulata v kapelní sestavě vždy věcí nemilou, jedno pozitivum to má - noví lidé přinášejí nové nápady a nový styl. A na „Mohamordu“ se to přesně takto sešlo. Těžko to přesně uchopit. Pořád je to náš rukopis, ale zase se to někam posunulo. Je to blíž spíše prvnímu než druhému albu. Máme z něj dobrý pocit a zdá se, že fanoušci to vnímají stejně. Album je tematicky zaměřené na islám (včetně ručně malovaného bookletu umělce známého jako Zyklord, který mimo jiné dělal i Lemmyho svatyni pro Brutal Assault) a lze na něm tedy nalézt spooooustu blasfemie podložené nějakými těmi libými tóny. (smích)
Pod autorstvím skladeb je podepsána celá kapela. Jak tedy DYSANGELIUM fungují – demokracie nebo pevná ruka jedné vůdčí osobnosti?
Demokracie, která probíhá asi takto: strunná sekce kapely tahá nápady a snaží se je zkombinovat, zatímco se postupně zapojují bubny a všichni si do toho navzájem kecáme, dokud nejsme s výsledkem spokojeni. Text vzniká až v poslední fázi a je šitý songu na míru a jakmile i ten projde kritikou a komentáři, je dílo hotovo a proces se může opakovat.
Album „Mohamord“ jste nahráli ve vyškovském Davos Records. Proč padla volba na tohle studio a jak jsi s výsledným zvukem spokojen? Jak u vás po zvukové stránce deska vzniká, jdete do studia s jasnou představou, jaký zvuk chcete mít nebo se raději nechat vést někým zvenčí?
Proč Davos? Protože Otyn. Je to skvělej člověk a ve své práci profesionál. Zvukově se nám výsledek líbí a odpovídá tomu, co jsme chtěli a očekávali. Rádi si necháme ale i poradit. Je totiž dost těžké si držet dostatečný odstup, když nad něčím strávíte tolik času.
Ve svých textech se vyjadřujete k poměrně aktuálním a svým způsobem kontroverzním tématům, s jakými reakcemi se setkáváš, převládají pozitivní, ze kterých je zřejmé, že vaši příznivci vnímají věci podobně nebo spíš naopak vyvoláváte zmíněnou kontroverzi?
Kontroverzi vyvoláváme, ale ne v tom smyslu, že by se k nám lidi obraceli zády. Je to kombinace souhlasu s uznáním, že jsme si na téma islámu troufli. Před vydáním nás ale i hodně lidí varovalo. Ne z nesouhlasu, ale spíše z obav o nás. A samozřejmě nám bylo párkrát řečeno, že některým lidem ležíme v žaludku, ale jinak je naprostý klid. Můj osobní názor je, že je nejvyšší čas, aby se islám stal v metalu naprosto běžným tématem. Zaslouží si to. Nemluvím teď ale o politice. Ani naše album není politické. Nesnažíme se mluvit o zákonech, politické situaci, návodech jak žít, atd. Vzali jsme si islám na paškál, stejně jako si bere mnoho kapel na paškál křesťanství a nikdo za tím nehledá politiku. Myslíme si, že by to takto mělo být v metalu normální.
Všechna tři alba, která jste vydali, měla v názvu zajímavé slovní hříčky, které navíc poměrně jasně charakterizují, jakých témat se vaše tvorba týká. Za jak důležité považuješ ve vaší tvorbě texty, je nějaké téma, které u vás má prioritu a zůstanete u přesmyčkových názvů i nadále?
Přesmyčkové názvy jsou pro nás již charakteristické, takže se jich určitě budeme držet i nadále, byť je to věc, která se rozvinula postupně. Svým způsobem to však má kořeny v jediném původním požadavku na texty, kterým byly jednoslovné a lehce zapamatovatelné názvy. Texty samotné za důležité považujeme. Je to sice death metal a na podiu tomu není rozumět, ale když už člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně.
Své druhé album „Holykaust“ jste vydali u Gothoom Productions, „Mohamord“ vyšlo, tak jako první album, nezávisle. Je pro tebe zajímavější mít distribuci ve vlastních rukách nebo uvažujete o tom, že byste s případnou další desku zkusili oslovit nějaký label?
Věštit sice nemohu, ale mít to ve vlastních rukách nám vyhovuje nejvíc, takže to tak nejspíš i zůstane.
V loňském roce jste stihli album „Mohamord“ představit naživo v rámci turné s VAR, letošek moc živých akcí nenabídl. Plánuješ po skončení bezpečnostních opatření ještě nějakým výraznějším způsobem album „Mohamord“ propagovat nebo je váš výhled na příští koncertní sezónu už nastaven jiným způsobem?
Nerad bych spekuloval. Uvidíme, co budoucnost nabídne. „Mohamord“ je teď u nás ale nejviditelnější záležitost, máme na něj nový merch, jsou mu uzpůsobeny plachty na podiu a hrajeme z alba několik songů, takže ho ještě určitě dlouho vidět bude.
Na který z dosavadních koncertů DYSANGELIUM nejraději vzpomínáš?
Pro mě osobně to byl Brutal Assault, ale těch krásných byla spousta. Je to hodně o lidech a svým způsobem je každý hraní tak trošku překvápko.
Pokud v téhle bláznivé době máte potřebu plánovat, jaké jsou vaše nejbližší plány?
Přežít to jako lidi, zamakat na něčem novém jako hudebníci a celkově z toho všeho vzejít jako vítězové.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se Tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a Ty bys na to přitom rád odpověděl?
Nikdo se mě ještě nezeptal, kdy s tím hodlám přestat. A moje odpověď zní, že nikdy. Hudba mi toho v životě dala strašně moc a já pevně doufám, že ať už budou mé cesty jakékoliv, hudba v nich vždy bude nějak přítomna. A myslím, že tím mluvím z duše i klukům z kapely, ať už tuhle otázku kdy dostali či ne. O to víc taky díky, že jsi nám dal prostor k vyjádření. V dnešní nelehké době si toho vážíme dvojnásob.
Facebook DYSANGELIUM
Původně zveřejnno na METAL FOREVER & METAL MAN