ARCH OF HELL - Díky úspěšnému crowdfundingu jsme mohli naše nové album poslat na mastering do zahraničí

Novinka vypráví příběh o mimozemské rase, která ovlivňuje život na naší planetě… Můžeš koncept více rozvést?
Celé album odkazuje na teorii o dávných paleoastronautech. Jedná se o teorii, kdy v určité fázi vývoje lidstva navštívili planetu Zemi mimozemšťané, kteří nás ovlivnili jak technologicky, tak i kulturně. Pro zasvěcenější bych určitě uvedla, že například odkazujeme na dílo jednoho z nejznámějších badatelů v oboru paleoastronautiky Ericha von Dänikena a jeho prvotinu „Chariots of the Gods“ (v češtině jako „Vzpomínky na budoucnost“). V našem konceptu vystupuje postava mimozemské bytosti – královny, kterou lidé uctívali jako bohyni, ale svou nevděčností a zlobou si vysloužili její odchod, respektive odlet z naší planety. Koncept je zasazený do doby starověkých civilizací, a to primárně do egyptské.

Jaký je tvůj názor na mimozemský život?
Jako velký fanda sci-fi pevně věřím tomu, že nejsme ve vesmíru sami.

Napsat koncepční album není snadné… Kolik energie jste přípravě věnovali?
Máš pravdu, že koncepční alba jsou trochu náročnější na přípravu. Musí se to pořádně naplánovat a poladit. Když máš ale v hlavě nějakou představu, jak by to mělo celé vypadat a o čem chceš vyprávět, píše se to celkem i samo.

Pracujete nejdříve na příběhu, kterému poté přizpůsobujete muziku?
Pokud si dobře pamatuju, první byla myšlenka konceptu. Pak postupně děláme samotnou muziku a až na tu píšeme texty. Samozřejmě to nejde vždy jak po másle a texty se přepisují, přizpůsobují a tak dále. Ale tady vidím další výhodu koncepčního alba – máš se prostě čeho držet.

Nepřemýšleli jste nad texty v češtině?
Popravdě… nepřemýšleli. Angličtina je pro nás v muzice přirozený jazyk. Není to tak, že bychom neměli rádi češtinu, to vůbec ne, ale k nám se nehodí. Navíc v angličtině zní všechno většinou dobře, což se o češtině říct nedá. Podle mě málokdo umí napsat dobrý český text, na naší hudební scéně je to problém obecně. Další věcí je to, že naši hudbu to dělá celkově dostupnější pro nečesky hovořící posluchače.

Mluvíte o sobě jako o moderním metalu, což je poměrně široký pojem. Co si pod ním může člověk, který vás nezná, představit?
Máš pravdu, že se za tímto označením dá hodně schovat, a to je právě dobře! (smích) Naši muziku bych popsala jako takové multikulti metal fusion. Inspirujeme se ve strašně moc stylech, ale zároveň se snažíme do toho všeho dostat ten náš „alien faktor“. Ať už to jsou až black/deathové sypačky, kytarové onanie, coreové riffy, epické klávesy, šílené sbory a kombinace různých vokálních poloh... Ale slova nikdy nepopíšou hudbu přesně, takže všem doporučuji si od nás něco poslechnout a udělat si vlastní obrázek.
Finance na desku jste sháněli prostřednictvím crowdfundingu. Jak kampaň dopadla?
Pravdou je, že tyto peníze pokryly opravdu jen malou část celého nákladu na desku. Crowdfunding jsme se rozhodli primárně udělat proto, abychom měli možnost poslat album na mastering do zahraničí, což by se nám bez této finanční podpory rozhodně nepodařilo. Kampaň dopadla nad naše očekávání opravdu skvěle! Přesáhli jsme dokonce cílovou částku, což nikdo z nás na začátku vůbec nečekal. Moc nás překvapilo, kolik lidí nás chce podpořit a jaký je o novou desku zájem. Je to věc, co vás nakopne. Jsme všem, co nám touto formou pomohli, skutečně moc vděční!

Znám mnoho muzikantů, kteří se crowdfundingu brání, protože se bojí, že pohoří. Jaké byly vaše pocity, když jste projekt rozjížděli?
Ano, asi to tak bude. Musím přiznat, že i my jsme trochu váhali, ale nakonec jsme do toho šli a bylo to opravdu to nejlepší, co jsme mohli udělat. Na začátku je to samozřejmě dost práce. Musíš vytvořit celý projekt, udělat promo, vymyslet cílovou částku, na co přesně ji chceš vybrat, a hlavně jaké odměny lidem nabídneš. Také je kolem toho nějaké papírovaní a podobně, ale to jsem brala jako nutné zlo. Rozhodně crowdfunding doporučuji všem kapelám, které například natáčí nové album a váhají, zda do toho jít. Podle mě se jedná i o skvělou formu propagace nové desky, případně jiného produktu.

Když se řekne ARCH OF HELL, okamžitě se mi vybaví debut „One Day“. Tehdy na mě na naší scéně působil poměrně svěže a sympaticky, zároveň myslím, že se mu podařila důležitá věc, a to dostat vás do povědomí. Jak velký rozdíl je mezi dnešními a tehdejšími ARCH OF HELL?
Za dvanáct let se toho změní hodně, takže si to asi každý dokáže představit. Asi nejzásadnější změna je ta v sestavě – v kapele jsem za tu dobu vydržela jen já a náš kytarista Childy. Myslím, že se už považujeme za takové staré vlky a tahouny. Samozřejmě se i u nás děje to, co ve všech dalších kapelách… Ze středoškoláků a vysokoškoláků jsou zaměstnaní lidé, co řeší plno dalších povinností. Bohužel už nemůžeme trávit většinu času hraním ve zkušebně a večery po hospodách a koncertech. I tak se ale snažíme! Uzavřela bych to tím, že jsme o mnoho let starší, ale ani o jeden rok moudřejší. (smích)

Důležitým členem, který ale poměrně brzy odešel, byl Swarm. Jak moc velký podíl měl na vyznění kapely? A proč se vlastně vaše cesty rozešly?
Mara (Swarm) byl naším zakladatelem, hlavním mozkem a osobou, co dala dohromady celé album „One Day“ (hudebně i koncepčně). Bez něj bychom se nikdy nepotkali a dnes bychom určitě nedělali tento rozhovor. Naše cesty se sice rozešly, ale určitě ne ve zlém. Několikrát jsme spolupracovali i po jeho odchodu. Marek nám hodně pomáhal po grafické stránce, například dělal kompletně novou grafiku k reedici „One Day“, podílel se na promo materiálech na akce, fotil nebo produkoval naše promo fotky a tak dále. A proč se naše cesty rozešly? Jednoduše se rozhodl ukončit svou hudební kariéru. Začal se plně věnovat své práci.

Zmínila jsi, že už není tolik času třeba i na koncerty. Co kdyby vám někdo nabídl například roční šňůru po světě? Máte vůbec ambice do zahraničí?
Moc rádi bychom koncertovali víc v zahraničí, zatím máme za sebou jen pár klubových koncertů mimo republiku. Chtělo by to víc nakopnout. Roční šňůra je skvělá představa, ale trochu mimo realitu. Bohužel je to tak, že takto dlouhá tour jsou opravdu hodně finančně náročná. A to ani nemluvím o tom, jak náročná by byla pro naše játra a duševní zdraví. (smích) Takovým výjezdům je třeba přizpůsobit kompletně všechno, hlavně zaměstnání. Reálnější se mi jeví kratší tour po Evropě, kdy se dá například domluvit neplacené volno v práci a tak dále. Když se hraním vyloženě neživíš a máš to spíš jako koníček, je to vždy třeba nějak vybalancovat. Vyjet s kapelou je fajn, ale stejně musíš platit účty. Ale jestli máš tip na nějakého zámožného sponzora, dej vědět! (smích)

Facebook ARCH OF HELL
Autor: Václav Votruba
Původně zveřejněno na METAL FOREVER & METAL MAN